Kauza Čapí hnízdo v průběhu let: Války, pasti, hry a kejkle policajtů, státních zástupců i Babiše a spol.

Daniel Kaiser 25. října 2013 • 12:00

Andrej Babiš v Praze rozdává voličům koblihy|David Bruner

Andrej Babiš je bezesporu fenoménem předčasných voleb. Vedle masívní kampaně byla jedním ze zlomových momentů v Babišově vzestupu manifestační podpora od několika výstavních podnikatelů typu Radima Jančury nebo Stanislava Bernarda, vesměs lidí sdružených v Nadačním fondu proti korupci Karla Janečka. V příběhu Agrofert je však několik významných otazníků

V protikorupčním fondu jsme se o něm mockrát bavili, ale nikdy o něm nezaznělo nic negativního, co se korupce týče. To považuji za velice důležitý aspekt,“ nechal se slyšet pivovarník Bernard. A dopravce Jančura dokonce letos v srpnu do časopisu Ekonom napsal, že Babiš mu je sympatický způsobem, jakým svoje impérium vybudoval: „Poctivě, bez zákulisních intrik, zato od nuly. Jako já.“

Jeden by skoro chtěl být příslovečnou mouchou na zdi v Janečkově fondu a poslouchat, jak tam Babiše zkoumali. Což nešlo, tak aspoň Reflex z podnikatelské kariéry A.B. vybral tři příběhy, které zpochybňují nulu na začátku, jeho poctivost a lidovost.

Nepřátelské převzetí

První z kontroverzních momentů Babišovy kariéry spadá do roku 1995. Až dosud byl zaměstnancem firmy Petrimex, což byla slovenská obdoba Chemapolu, mj. firma, díky níž v 80. letech vyjel do Maroka. Pro Petrimex Babiš po rozpadu federace zakládal v Praze Agrofert. Mateřská firma v Bratislavě do rozjezdu své dceřiné firmy mocně investovala a od Babiše samozřejmě očekávala loajalitu. Jenže počátkem května 1995 Agrofert, nedlouho předtím přeměněný ze společnosti s ručením omezeným na akciovku, zvýšil základní jmění z jednoho milionu korun na čtyři. Petrimex, který nejenže do Agrofertu investoval stovky miliónů, ale přenechal mu i podstatnou část své klientely, najednou neměl zájem se na zvýšení základního jmění podílet, byť to pro něj byla zanedbatelná částka. O nezájmu měl svědčit zápis z mimořádné valné hromady z února 1995, jímž se Agrofert bránil u soudu, kam ho rozzlobená matka pohnala. Soud žalobě nevyhověl, takže se Petrimex ze stoprocentního vlastníka stal minoritním akcionářem a z Agrofertu časem vycouval (brzy nato zanikl). Oficiálním vítězem celé operace byla neznámá švýcarská O.F.I. (Ost Finanz und Investition AG) z malého švýcarského města Baar, založená nedlouho předtím spolužáky Andreje Babiše z počátku 70. let, kdy jako syn československého diplomata u OSN chodil na gymnázium v Ženevě. Tak se naprosto neprůhledná firmička dostala k většinovému podílu v perspektivní české společnosti.

Pro Babiše to byl životně důležitý manévr. Tady začíná cesta, po níž se dostal k firmě s vybudovanou zákaznickou sítí, smlouvami o výhradním zastoupení a potřebnými licencemi. Žádný dojemný příběh o chlapci, který dorazil do Prahy se sto tisíci korunami, kde se v kanceláři rok sprchoval a spal, aby se postupně – krok za krokem – zvedal, žádná zelená louka. Babiš tu poměrně snadno přišel k zajištěnému byznysu.

Celý manévr doprovázely dvě podezřelé okolnosti: jednak existuje vážná pochybnost, zda se mimořádná valná hromada, na níž Petrimex vypadl ze hry, vůbec konala. Pod zápisem z únorové valné hromady je sice vedle zbývajících čtyř členů dozorčí rady i podpis Evy Trenčianské, místopředsedkyně představenstva Petrimexu, žalobce však argumentoval jejím pasem, z něhož vyplývalo, že v době, kdy měla v Praze souhlasit s tím, že Agrofert ovládnou jiní, pobývala v Británii na služební cestě. Petrimex proto zápis napadl jako falzum. Poněvadž Babiš nechal zvýšení základního jmění u českého obchodního soudu zapsat tři dny poté, co vláda v Bratislavě provedla v Petrimexu čistku, nabízelo by se vysvětlení, že Babiš se tak mohl jistit proti odvolání sebe samého.

Právní bitvu o oduznání valné hromady u českého soudu Babiš vyhrál, ovšem i kdybychom přistoupili na to, že náhlá lhostejnost Petrimexu k nadějné dceři dávala ekonomicky nějaký smysl, je tu ještě druhý problém: původ peněz, s nimiž se majetek navyšoval. Když se později do Švýcarska vydal redaktor Respektu Jaroslav Spurný, zjistil, že O.F.I., majitel obřího koncernu v České republice, nemá ani svou vlastní kancelář.

Kauza Unipetrol

To, že většinu v Agrofertu drží firma, která vypadá, chodí a kejhá jako prázdná schránka, začalo být neudržitelné v roce 2001, kdy se Babiš ucházel o státní Unipetrol. V tu chvíli se na scéně objevuje další ctihodný majitel ze Švýcarska. Tentokrát už to ovšem není sdružení přátel gymnazisty Babiše, ale „rodinná firma“ Ameropa. Rodinná firma má tu výhodu, že nikomu nemusí rozkrývat svou majetkovou strukturu. Nacházíme se právě v Zemanově éře, kdy mezi domácími zájemci o prodávaný státní majetek bylo v módě ohánět se nějakým strategickým partnerem ze Západu – viz nedávno k rozsudku dovedený případ Mostecké uhelné, který Zemanův kabinet odprodal prázdné schránce se jménem Appian Group a tvrdil, že prodává významnému investorovi z USA.

V našem případě nastala potíž dřív: na jaře 2002, pár měsíců poté, co kabinet Babišovi Unipetrol přiklepl a ignoroval o tři miliardy korun vyšší nabídku britské firmy Rotch Energy, vydala Ameropa prohlášení, že v Agrofertu majoritu nikdy nedržela. To, že pak Babiš za Unipetrol nezaplatil a privatizace se musela vypisovat znovu, už je jiný příběh. Zbývá ale podstatný fakt, že v kritickém okamžiku Babiš vytvářel iluzi o západním investorovi s prověřenou značkou a že vláda na to slyšela, ačkoliv i tentokrát se původ kapitálu ztrácel v mlze, kterou Babiš aktivně vypouštěl.

V roce 2000 na otázku, zda mu nepatří přinejmenším část akcií O.F.I., Lidovým novinám odvětil: „I kdyby to tak bylo, myslíte, že bych to v této zemi přiznal?“ Až v létě 2002, kdy už z nákupu Unipetrolu sešlo, suše oznámil, že v Agrofertu drží majoritu.

Dalo by se namítnout, proč dnes řešit události staré téměř dvacet let. Na to je jednoduchá odpověď: proto, že informace, kdo poskytl kapitál na rozjezd, by měla být známa o každém významném podnikateli, nota bene vstupuje-li do politiky. Jinak se neubrání různým spekulacím, u Babiše například že to byly peníze, které se k němu oklikou zakutálely z nelegálních transakcí v československém zahraničním obchodu, nebo dokonce peníze, které si komunistická rozvědka ulila na zahraničních kontech a nové vedení je na začátku 90. let nedokázalo rychle stáhnout zpátky do země. Nebo že dokonce, uf, kapitál poskytla tajná služba cizího státu, jak o tom spekulují někteří lidé ze zpravodajské komunity. Podle nich je přinejmenším pravděpodobné, že výjezd v rámci Podniku zahraničního obchodu do arabské země v 80. letech (v Babišově případě do Maroka) se těžko mohl konat bez souhlasu Sovětů.

Existují nějaké dokumenty mezi Agrofertem a Babišovými přáteli z O.F.I., a jaké? Sem s nimi. Radim Jančura sice ví, že Babiš začínal „od nuly“, na otázky Reflexu, zda se v Janečkově nadaci zajímali o genezi Agrofertu a zda věří legendě s O.F.I., odepsal, že u toho nebyl a že to jsou otázky na pana Babiše.

Lovosická cesta

Na přelomu století byla jednou z nejdůležitějších součástí rodícího se impéria Agrofertu Lovochemie, největší tuzemský výrobce dusíkatých hnojiv a dodnes hlavní pilíř jeho chemické divize. Za tuto akvizici si Andrej Babiš ve své době vysloužil trestní stíhání a zájem okresní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, která ho podezírala z porušení povinností při správě cizího majetku a zneužití informací v obchodním styku.

Jak by k oběma trestným činům mohlo dojít? Zjednodušeně řečeno: Agrofert a německý podnik BAGS měly společnou firmu Proferta, jež původně držela v Lovochemii 51 procent. Proferta byla kvůli nákupu Lovochemie zatížena půlmiliardovou půjčkou u IPB. Babiš ale posléze do Lovochemie přivedl třetího hráče, státní Unipetrol, s nímž vytvořil jinou firmu – a nakonec předsedal současně představenstvům obou firem i Lovochemie. Podle vzoru Petrimex potom nejprve Profertu zatlačil do pozice menšinového vlastníka, a to tak, že Němci nebyli připuštěni k navyšování jmění. Tím se Proferta dostala do potíží, neboť za úvěr u banky ručila právě většinovým podílem v Lovochemii. A ten najednou neměla. Předseda představenstva Proferty Andrej Babiš poslal Profertu do likvidace. Němci se ocitli mimo hru a IPB zbyla pohledávka 500 miliónů korun, kterou později převzala Česká konsolidační agentura, neboli my všichni. Němci na Babiše podali trestní oznámení, stejně tak ČSOB coby nástupce IPB. Vyšetřování šlo do ztracena.

Babišův příznivec Radim Jančura ani tento případ nechce komentovat, jedna poznámka ho ale přece jen napadá: „IPB by přes Profertu neztratila podíl v Lovochemii, i kdyby byl jen menšinový.“ Jenže IPB v Lovochemii podíl nikdy neměla. A předseda představenstva Babiš se i poté, co Proferta ztratila majoritu, důsledně staral o to, aby se vzdala celého svého podílu. Kromě toho už Jančuru napadá jen klasická argumentace jak od advokáta: kdo není spokojen, jak orgány naložily s jeho trestním oznámením, může vždycky podat civilní žalobu o náhradu škody.

Normálně se v Janečkově fondu pracuje s předpokladem, že vyšetřování hospodářských kauz v posledních dvaceti letech šla do ztracena proto, že podezřelé přikryla mafie u policie či na státních zastupitelstvích. Andreji Babišovi byla z tohoto podezření evidentně poskytnuta výjimka.

Čapí hnízdo

Ještě jednou srpnový Ekonom a už citovaný text Jančury o Babišovi: „Setkal jsem se s ním před rokem na jeho farmě Čapí hnízdo … Bylo to příjemné odpoledne, kdy mě Andrej mile překvapil nejen svou obyčejnou lidskostí …“ A o kus dál: „Nemá letadla či jachty jako jiní.“

Babišovi samotnému jeho skromnost taky není lhostejná, rád zdůrazňuje, že na rozdíl od ostatních českých miliardářů je on jako normální smrtelník, snídá to, co my, a nelétá soukromým tryskáčem. A nezná se ani k Čapímu hnízdu. Tento luxusní hotel s restaurací a „ekocentrem“ u Olbramovic prý není jeho.

Přeměna bývalého statku s lihovarem na „multifunkční kongresový areál“ stála 436 miliónů korun, z toho 50 miliónů pokryla dotace z evropských fondů přes ROP Středočeského kraje. O dotaci skutečně nežádal Babiš, ale jménem „Farmy Čapí hnízdo“ předseda představenstva Josef Nenadál a místopředsedkyně Jana Nagyová (neplést s Janou Nagyovou-Nečasovou).

Babiš dnes pouze neurčitě přiznává, že s investory do Čapího hnízda ho pojí jakési strategické partnerství: „Já jim půjčil peníze a perspektivně uvidíme, jakým způsobem se do toho zapojím.“

Vtip je v tom, že žadatel o dotaci se ještě dva týdny před podáním žádosti jmenoval ZZN Agro Pelhřimov, že patřil firmě s téměř totožným názvem ZZN Pelhřimov, a. s., a že ta nepatří nikomu jinému než Agrofertu.

Důvodem pro tyto manévry může být znění podmínek pro poskytnutí dotace. V Pokynech pro žadatele a příjemce ROP NUTS 2 SČ se v definici veřejné podpory v článku VIII. 1 píše: „Podpora musí mít tzv. motivační efekt, tj. bez poskytnutí podpory by subjekt nebyl schopen daný projekt realizovat. Mělo by tedy být prokázáno, že daného cíle není možné dosáhnout bez vynaložení veřejných prostředků.“ Česky to znamená: Je nemravné, aby o dotaci žádal bohatý člověk.

Tady ale všechno nasvědčuje tomu, že oněch 50 miliónů korun šlo do projektu, jenž spíš než výletní místo pro veřejnost připomíná víkendovou haciendu pro Babiše a jeho partnery, případně pro příslušníky jeho sociální skupiny, kam má obyčejný lid přístup, jen pokud mu u vjezdu do areálu nevrlý hlídač otevře bránu a pokud pak bude ochoten zaplatit 7500 za jednu noc ve dvoulůžkovém pokoji tamního hotelu nebo 80 korun za kafe v restauraci. Tolik o lidovém miliardáři, který nelítá tryskáčem a snídá to co vy.

Ale Radimu Jančurovi přijde normální, že když EU přispěje dotací z 11 procent a většinu investice nese soukromník, nemusí být celý objekt otevřený pro veřejnost. To jde ale proti logice poskytování dotací. I kdyby šla z fondů jen koruna, v tu ránu platí pro celý objekt stejný režim. Není možné, aby si jeho část někdo zavřel pro sebe.

Jančura namítá, že „Čapí hnízdo je zpřístupněno i školním skupinám. Na soukromé haciendy děti ze škol obvykle nejezdívají.“ Jenže zookoutek pro děti je od Čapího hnízda oddělen plotem a školní výpravy do Kongresového areálu nepřijdou.

I tady miliardář, který chce vnést do veřejného života víc průhlednosti, pořádá nevysvětlitelné manévry. Při svém majetku a troše velkorysosti by jich asi neměl zapotřebí.

A nic

K nacvičeným figurám Andreje Babiše v kampani patří dehonestace novinářů, kteří se výše zmíněným případům v minulosti věnovali. Například o Unipetrolu a Lovochemii psal ve své době redaktor Respektu Jaroslav Spurný a Babiš dodnes rád opakuje, že proti Spurnému vedl sedm soudů. Zapomíná dodat, že téměř ve všech bodech, které v textech Spurného soudně napadl, prohrál.

Babišovi sice po vstupu do veřejného života nahrával předmět podnikání – o hnojiva se nikdo jiný než úzce specializovaní novináři nikdy nezajímal a vzestup slovensko-českého miliardáře se dlouho odehrával bez větší pozornosti. Přesto je nepochopitelné, na jak mizivý odpor dnes ve veřejném prostoru babišovská propaganda o poctivém byznysmenovi naráží, že například ani Respekt svou starou hřivnu vůbec nepřipomene. Argument, že už to všechno bylo napsáno, neobstojí. Už proto, že se tu kladou přílišné nároky na čtenářovu paměť a že ignoruje mladší čtenáře, kteří tehdy ještě ani neuměli číst.

Každopádně se česko-slovenskému miliardáři v kampani podařilo vzbudit dojem čističe, který jde porazit kmotrovské sítě. Je to prvotřídní výkon v marketingu a v oboru dezinformace, a taky jeden z následků českého rasismu vůči politikům. Ti, kdo se vymezili vůči minulé politické garnituře tak, jako podnikatelé z Nadačního fondu proti korupci, se dnes těší postavení hvězd. Když se jejich jury usnese, váží to víc, než co dřív vážily články dobrého investigativce.

Nedávno si po Krymské ulici v pražských Vršovicích, která zrovna byla v rámci akce Zažít město zavřená pro auta, razil cestu sportovní vůz. Za volantem seděl blonďatý podnikatel Janeček. „Ty můžeš, Karle,“ ozývalo se z davu. Špalírem projížděl jeden z tvůrců legendy o Andreji Babišovi.

Jiří Leschtina 14. března 2016 • 18:50

Ministr financí Andrej Babiš v roce 2016|ČTK

Základní otázka Babišova čapího skandálu je jednoduchá: Kdo, když ne Andrej Babiš, vlastnil společnost Farma Čapí hnízdo po dobu několika let, kdy čerpala evropské dotace, na něž by Agrofert coby obří holding nikdy nárok neměl? Samotný Babiš nám teď k tomu říká: Vím, ale nepovím. To je ovšem jen další veletoč ministra financí, který až dosud tvrdil, že majitele anonymních akcií nezná.

Na Babišovo nedělní „vím“ by ale měli zareagovat policejní vyšetřovatelé, kteří zkoumají, zda skutečně došlo k dotačnímu podvodu. A předvolat si ho k výslechu s onou prostinkou otázkou: Kdo byl v letech 2007 až 2014 utajeným majitelem Čapího hnízda? Odmítne Babiš coby vysoký ústavní činitel sdělit tuto mimořádně klíčovou informaci orgánům činným v trestním řízení? Pokud ano, bude to příznak jeho strachu, že mu skutečně jde o krk.

Při Babišově výslechu by vyšetřovatelé také měli mít na stole výtisk časopisu Včelař z října 2013, kdy Čapí hnízdo ještě patřilo anonymním akcionářům. Jak upozornil webový Deník Referendum, Andrej Babiš se tam v podstatě přiznává, že farma patří jemu. Na otázku: „Jaké máte dnes cíle a výzvy?“ odpovídá: „Chci například dovézt pandu z Číny, abychom ji měli na farmě Čapí hnízdo.“ A na jiném místě sděluje, že si objednal u předsedy Českého svazu včelařů včelstva pro „svou farmu Čapí hnízdo“.

Je samozřejmě možné, že ministr financí, chrlící teď nesrovnalosti a lži jako vodotrysk, nakonec z aféry vybruslí. Z hlediska zákona možná stačí, aby dodatečně označil za utajeného majitele někoho, kdo skutečně nemá nic společného s Agrofertem. Nějakého „strýčka Vika“, tak dobře známého z bytové aféry Babišova dobrého přítele Stanislava Grosse.

Majitele anonymních akcií totiž není možné dohledat. A prohlásit se za něj může kdokoliv. Což byl i důvod, proč Babiš řečnil o nutnosti zrušit černou vlastnickou formu ve své volební kampani. Například v červenci 2013 — kdy zamaskované Čapí hnízdo již spořádalo dotaci zvíci padesáti čtyř miliónů — řekl deníku Právo: „Firmy s anonymními akciemi by měly mít zakázáno obchodovat se státem a pobírat dotace.“ Ano, už tehdy si z nás předseda hnutí ANO dělal srandu.

Pokud ale Andrej Babiš nějakým dalším trikem unikne trestnímu stíhání, nic to nemění na podstatě věci. Plejáda jeho příbuzných a lidí spjatých s Agrofertem, kteří se slétli do řídících struktur Hnízda po jeho odtržení, to naznačuje jasně: Babiš, balancující na hraně zákona, účelově vyvedl ze svého holdingu firmu, aby dosáhl na nějakých padesát miliónů korun. To ovšem boří zásadní mýtus, jejž o sobě šíří: Jsem natolik bohatý, že v politice nemusím krást a snažit se zbohatnout na úkor státu.

Teď se nám totiž šéf ANO zjevuje ne jako velkorysý a pozemskými statky neovlivnitelný miliardář, ale jako podvodníček s duší Harpagona, ochotný uchýlit se k jakémukoliv úskoku, jen aby podojil „erár“ o sumu představující v jeho obchodních obratech naprostý pakatel. Proč bychom měli věřit, že ho tahle přízemní chamtivost přešla ve vládě? A že mu jako ministru-podnikateli nejsou zájmy Agrofertu a vlastní kapsy bližší než zájmy státu a jeho občanů?

Andrej Babiš se v tiskovém prohlášení, v němž nepřiznává ani stín pochybení, dramaticky táže: „Nebo mám opravdu rezignovat a nechat českou politiku napospas starým pořádkům?“ To je zjevně falešné dilema. Kauza Čapí hnízdo totiž jen potvrzuje, že Babiš sám byl součástí starých pořádků. A dnes je ve vládě jejich prominentním zástupcem.

Dušan Šrámek 10. srpna 2017 • 00:15

Vyšetřování padesátimiliónové dotace na Čapí hnízdo se táhne neobvykle dlouho|ČTK

Už rok a půl policisté a státní zástupci prošetřují kauzu Čapí hnízdo. Ve čtvrtek požádala policie Poslaneckou sněmovnu o vydání Andreje Babiš k trestnímu stíhání. V jaké fázi jsou a proč vyšetřovatelé neustále případ neuzavřeli?

„Nejlepší projekt, který jsem vymyslel,“ tak nazval Andrej Babiš středočeskou farmu zvanou Čapí hnízdo, na niž získal padesát miliónů korun z evropských fondů na podporu cestovního ruchu. A právě v tom je zakopán pes.

Z velkého malý

Dotační program byl určen pro malý nebo středně velký podnik, který alespoň dva roky podniká v cestovním ruchu. Místo toho ale peníze doputovaly do Babišova Agrofertu, přitom farma jako součást ziskového holdingu by neměla na dotaci nárok.

Proto se Čapí hnízdo z holdingu záhadně vypařilo, pak se objevilo v neznámé malé firmě, u níž nebylo možné dohledat majitele, protože měla anonymní akcie. Díky změně ale dosáhl projekt na evropskou dotaci. Kruh se uzavřel, když po několika letech dodržování dotační podmínky opět zaparkoval v holdingu.

Děti a Herodes

Po celou dobu Andrej Babiš lhal, kroutil se, až loni v březnu na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny svolané z popudu opozice musel přiznat, že v době získání dotace vlastnily farmu jeho dvě dospělé děti a jeho novopečený švagr Martin Herodes. Pokud by nakonec padla obvinění, netýkala by se zřejmě jenom šéfa Agrofertu, ale i jeho blízkých.

Obviněna však může být i jeho pravá ruka, Jaroslav Faltýnek, jenž v holdingu funguje jako muž na špinavou práci.

Trestní oznámení pro podezření na dotační podvod přišlo na státní zastupitelství koncem listopadu předminulého roku. Na Městském státním zastupitelství dospěli k názoru, že trestní oznámení může mít reálné základy, a postoupili ho těsně před Vánoci policii. A pak se kauza začala jaksi zadrhávat.

Objevily se dokonce spekulace, že vyšetřování se stalo faktickým důvodem rezignace vedoucí městské státní zástupkyně Jany Hercegové, protože na ni tlačila vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jež nad předpokládaným vítězem voleb drží dlouhodobě ochrannou ruku.

Policisté z pražské hospodářské kriminálky, kteří Čapí hnízdo vyšetřovali, byli odposloucháváni, přičemž je odposlouchávali jejich kolegové Babišova chráněnce Roberta Šlachty. O odposleších a o vyšetřování případu byl přitom informován sám hlavní aktér.

Odkud to ví?

V pořadu Studio Blesk tehdy uvedl, že causu Čapí hnízdo dostali „Rittigovi policajti, kteří jsou podezřelí, jak vyšetřovali Randáka, a byly na ně nasazeny odposlechy“. Babiš, jenž byl kvůli tomuto úniku dokonce vyslýchán GIBS, tvrdil, že informaci objevil na internetu, jenže tam se žádná taková informace neobjevila. Vyšetřování ovlivňovala i politická konstelace. Babišův ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který má pod sebou státní zastupitelství, veřejně obhajoval svého stranického šéfa. Nad čistotou evropských dotací navíc bdí ministerstvo financí, jemuž Babiš donedávna šéfoval. Ještě za jeho působení byla povýšena úřednice, která vyzvídala neobvyklým způsobem detaily evropského vyšetřování, a její kritička byla naopak vyhozena.

Lhůta pro policejní rozhodnutí ve věci se několikrát prodlužovala a případ si nakonec pod sebe stáhla Bradáčová, jež v něm provedla prověrku. Podle ní neodhalila žádné významné pochybení v prošetřování možného dotačního podvodu, zároveň ale připustila, že délka dosavadního řízení je „jen hraničně akceptovatelná“.

Těžko říct, jestli v tomto případě jde o pobídku policistům, aby konali, nebo další kolo her s Andrejem Babišem. Stručně řečeno, my pozdržíme Čapí hnízdo do voleb a vy nám slíbíte schválit nový zákon o státním zastupitelství, kde si říkáme o větší podíl na státní moci.

Autor je redaktorem Česká justice.cz

Bohumil Pečinka 11. srpna 2017 • 12:15

Andrej Babiš - ilustrační koláž.|fotomontáž Jan Ignác Říha

Shrňme si důsledek žádosti policie o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka v kauze Čapí hnízdo: měsíc před volbami bude Poslanecká sněmovna hlasovat o jejich vydání, což z volební kampaně udělá kýčovitý příběh. Jedni ho budou číst jako pronásledování hrdinů, druzí jako Boží úkaz a opožděný příchod spravedlnosti. Takhle narušený ráz volební kampaně může skončit jakýmkoli výsledkem.

Policejní žádost o vydání předsedy ANO Babiše a prvního místopředsedy Faltýnka má dvě roviny – faktickou a taktickou. Věcně jde o velice jednoduchý, zřejmě podvodný manévr získat evropské dotace pro farmu Čapí hnízdo. Od března minulého roku, kdy o celé kauze probíhala rozprava na půdě Poslanecké sněmovny, je nejasné pouze jedno – kdo se měl pravděpodobného pokusu o dotační podvod dopustit? Vzhledem k omezenému okruhu aktérů se jedná o ten druh vyšetřování, kde musí ze strany bezpečnostních složek padnout jednoznačné ano, ano, ne, ne do několika měsíců.

Nejpozději v lednu 2017 se z prostředí pražské kriminální policie proslýchalo, že vyšetřovací spis je zkompletovaný. Stále však chybělo razítko nejdříve dozorujícího státního zástupce z městského státního zastupitelství a později ze strany dohledu (pražské vrchní státní zastupitelství). Konkrétně žalobkyně Bradáčová dělala prověrku spisu více než tři měsíce, ale vzhledem k neprůstřelnosti argumentů musela nakonec říct, že spis je věcnou podstatou OK. Pak se další měsíce hrály hry, o nichž zatím nic nevíme.

Na to, proč všechno tak trvalo, se dá odpovědět jen tehdy, když rozpleteme rovinu politicko-mocenskou. Babiš je vlivný muž a bezpečnostní aparát v čele se státními zástupci s ním celé roky hrál své mocenské hry na to, jak získat více pravomocí pro veřejnou žalobu. Babiš jim podle všeho zase „nezištně“ poskytoval informace na své ekonomické konkurenty a stal se vhodným spojencem na cestě k větším pravomocem.

Nejspíš všechny tyhle věci vedly k tomu, že závěry vyšetřovatelů se pořád odkládaly a odkládaly, což jednoznačně padá na vrub dozorových, a především dohledových státních zástupců. Máme co dělat s novým fenoménem. Někdejší politizaci policie nahradilo zpolicejňování politiky, k čemuž v posledních šesti letech obrovsky přispěla média.

Selektivní spravedlnost

Rozhodně bude žádost o vydání na českou politiku působit destruktivně – podobně jako policejní razie na Úřadu vlády ČR v červnu 2013. Jinak řečeno: průvodní velká slova policistů Šlachty a žalobce Ištvana a chudičké závěry čtyři roky poté. Tentokrát jde říct: skupina policistů a státních zástupců, kteří před lety vsadili na Babiše, se prostě od něj nějakým způsobem emancipovala, což nic neříká o tom, jestli dotační podvod byl, nebo nebyl spáchán. Jen to vede k opatrnosti. V prostředí selektivní spravedlnosti není velké jásání na místě.

Kriminalizace české politiky pomůže jen těm, kdo na jejích troskách budou chtít ukázat na její prohnilost a svou vlastní velikost. To není boj čistých proti špinavým. Proto není třeba žádosti o vydání nějak zvlášť tleskat. Je to boj ambiciózních proti ještě ambicióznějším a paradoxně to Babišovi může dodat další hlasy.

Obecně řečeno: je dobře, že se situace kolem vyšetřování možného dotačního podvodu konečně pohnula. Stejně důležité bude zjistit, jaké motivace vedly k oddalování tohoto kroku a jaké výměnné obchody se v zákulisí odehrály.

Miroslav Cvrček 11. ledna 2018 • 04:30

Demonstrace proti Andreji Babišovi připomněla jeho evidenci ve svazcích StB|ČTK

Podezření ze dvou trestných činů, jasné porušení pravidel udělování dotací z fondů EU a vědomé lži a zatajování údajů. To jsou v kostce hlavní body zprávy Úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o Čapím hnízdě, kterou získaly Hospodářské noviny.

Byl to můj nejlepší nápad, říkával o Čapím hnízdě Andrej Babiš. Nevím, komu to patří, říkal později. Je to nějaký firmy z holdingu, vůbec se mě to netýká, tvrdil následně. Akcie vlastnili moje děti a bratr mé partnerky, říkal potom. A ještě tvrdil, že dotace 50 miliónů korun z fondů Evropské unie je v pořádku a xkrát prověřená.

Jenže loni před Vánoci dorazila do Česka zpráva evropského Úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kterou ministerstvo financí odmítlo zveřejnit.

Podvod ano, nebo ne?

Z médií měly do zprávy jako první možnost nahlédnout Lidové noviny, jež patří do skupiny Babišova Agrofertu. Přišly pak s článkem, že kolem Babiše OLAF jen našlapoval, ale nejmenoval, a že v závěrech se slovo podvod vůbec nevyskytuje.

Až tento týden oznámily redakce Hospodářských novin a Aktuálně.cz, že získaly kompletní zprávu. „Za těchto okolností je OLAF názoru, že příprava a implementace tohoto projektu byly postiženy četnými porušeními národních a evropských zákonů (…). Tato porušení můžou představovat podklad pro soudní řízení na základě příslušných ustanovení českého trestního zákoníku o dotačním podvodu a poškození finančních zájmů EU,“ citují Hospodářky zprávu.

Podvod tam tedy OLAF vidí. Úřad mluví o podezření ze dvou trestných činů – podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. A podle OLAF tyto činy mohou být stíhány národními orgány podle českého trestního zákoníku.

Jak vznikla kauza

V celém případu jde o to, že dotace z programu, který Čapí hnízdo využilo, jsou určeny pro malé a střední podniky. Pravidla EU navíc uvádějí, že dotaci nesmí obdržet ani firma propojená s velkým podnikem. Čapí hnízdo přitom bylo celou dobu provázané s Agrofertem.

Podle Hospodářských novin OLAF uvádí, že žadatelé o dotaci záměrně uvedli nepravdivé údaje a některé údaje zase zatajili tak, aby padesátimiliónovou dotaci získali. Úřad zároveň poukazuje na anonymní vlastnickou strukturu, jež vznikla kvůli zakrytí skutečného vlastníka s cílem získat dotaci. Podle OLAF je to v rozporu s obecným principem transparentnosti při nakládání s penězi z fondů EU.

Anonymní akcie

Do roku 2007 vlastnila firmu Farma Čapí hnízdo, s. r. o., společnost ZZN Agro Pelhřimov. Pak se ale farma stala akciovkou s akciemi na majitele, tedy takzvanými anonymními akciemi. Vlastníci v té době nebyli dohledatelní, na což upozorňuje i OLAF.

Právě v té době se projednávala dotace, kterou Čapí hnízdo v létě 2008 skutečně dostalo. Po uplynutí doby, na niž se vztahují podmínky udělení dotace, se Čapí hnízdo zase vrátilo do Babišova impéria. Sloučilo se se společností IMOBA, která patří pod společnost SynBiol. Ta patřila Babišovi, dnes je ovládána Babišovými lidmi v rámci takzvaného svěřenského fondu.

Babiš tam měl loni svatbu a pořádal tam firemní akce. EU však chce dotaci vyjmout z projektů financovaných evropskými fondy, pak by ovšem dotaci patrně musel zaplatit český státní rozpočet.

Dušan Šrámek 15. března 2018 • 04:30

Muž v Babišově žaludku: ředitel policejní inspekce Michal Murín|Milan Malíček / Právo / Profimedia

Tažení Andreje Babiše za definitivním ovládnutím všech bezpečnostních složek státu dosáhlo další fáze. Následovat zřejmě bude dosazování poslušných lidí do funkcí a omezování vyšetřování.

Podle ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michala Murína ho premiér v demisi dvakrát vyzval k dobrovolnému odchodu, jinak bude skandál. Zároveň na GIBS z Babišova pověření vtrhlo komando z ministerstva financí na hloubkovou kontrolu, přestože k tomu jako premiér nemá ze zákona právo. Co stojí za akcemi, které jsou jak vystřižené z politických praktik nějaké banánové republiky?

Sobotka zametač?

Zřejmě nejvýbušnější informací, již Babiš mezitím vypustil, bylo, že jeho předchůdce Bohuslav Sobotka zametl pod koberec informace, které měly vést ke kárnému řízení s Murínem a jež mu poskytlo ­olomoucké vrchní státní zastu­pitelství.

V době policejní reorganizace začali olomoučtí žalobci vyšetřovat, zda za ní nestojí nějaké kriminální zájmy, a do jejich hledáčku se dostal i tehdejší náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube. Murín na nějakém večírku zaslechl, že se o Laubeho zajímají, a následně proto státní zástupce upozornil, že v případu zřejmě došlo k úniku informací. Odmítl ale sdělit, od koho tuto informaci slyšel.

Byla to totiž přesně ta informace, kdy v době bojů o policejní reorganizaci na základě odposlechů olomoučtí žalobci začali vytvářet nejrůznější fantasmagorická spojení, aby zabránili její realizaci, a Murín evidentně nechtěl působit problémy někomu, koho ani pořádně neznal.

Nicméně s tím se olomoučtí žalobci nespokojili a poslali tehdejšímu premiérovi podnět k zahájení kárného řízení. Jak už mezitím vysvětlil Sobotka v médiích, po vyslechnutí Murína vyhodnotil podnět jako nezajímavý a z kárného řízení sešlo. Až dnes vytáhl tuto odehranou záležitost z rukávu, protože se mu hodí do snahy zlikvidovat šéfa GIBS, kterého nemá pod kontrolou.

Šílenci z Olomouce

Babišovy zájmy se tak zase jednou sešly se zájmy státních zástupců a opět je zde průnik s policejní reorganizací, proti níž se vedle nich postavil i Babiš, neboť likvidovala do té doby neomezené postavení jeho spřátelených policistů z bývalého protimafiánského útvaru.

Nevraživost olomouckých žalobců vůči Murínovi se datuje od té doby, kdy expolicista bývalého ÚOOZ Jiří Komárek zveřejnil informaci o „brutálním úniku informací“ ze strany policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

Vzápětí vyšlo najevo, že šlo o popletené SMS zprávy, a začala přetahovaná o to, kdo za to může. Státní zastupitelství hodilo celou odpovědnost na GIBS, ta se ale začala bránit a zveřejnila, že po celou dobu měla vyšetřování pod palcem dozorová žalobkyně olomouckého VSZ. Není náhodou, že s výhradami vůči Murínovi přispěchal i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Opět jednou se protnuly zájmy státních zástupců, kteří se cítí jako nekontrolovatelná a nekritizovatelná kasta, se zájmy nejmocnějšího muže v zemi.

Ten hlavní problém, jejž Babiš musí co nejrychleji nějak vyřešit, je jeho trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo. Od chvíle, kdy vyšetřovatel Pavel Nevtípil poslal do sněmovny žádost o vydání jeho a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, rozjel Babiš a jeho tiskoviny kampaň, která ho měla zdiskreditovat.

Babiš pochopil, že pokud bude Murín ve vedení inspekce, těžko se mu podaří zinscenovat nějaké účelové stíhání dotěrného vyšetřovatele z kauzy Čapí hnízdo. Není nic jednoduššího než Babišovi vysvětlit, že pouze likvidací Murína a dosazením toho správného ředitele se může Nevtípilovi dostat na kobylku, odstavit ho přes nějaké účelové trestní stíhání, a tím pádem zlikvidovat to své za Čapí hnízdo.

Autor je redaktorem česká-justice.cz

Dušan Šrámek 19. dubna 2018 • 04:30

Pavel Nevtípil|Profimedia.cz

Termín rozuzlení kauzy Čapí hnízdo se blíží. Půjde k soudu, nebo nepůjde a bude vyměněn vyšetřující policista Nevtípil? To je to, o co se tu dnes hraje.

S blížícím se datem, kdy má dozorový státní zástupce rozhodnout o stížnosti proti trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo, roste i snaha Andreje Babiše odstranit problém ze světa.

Co tentokrát?

Tentokrát chtějí Babišovi právníci prokázat, že policista pouští údaje z vyšetřovacího spisu. Záminkou se stalo zveřejnění pětistránkového dokumentu o financování projektu bankou HSBC na twitterovém účtu Július Šuman.

Z dokumentu vyplývá, že projekt Čapího hnízda po celou dobu financoval Agrofert, což je jeden za základních důkazů, že šlo při žádosti o dotace od počátku o podvod. Babiš podal trestní oznámení, kvůli němuž nyní chodí na výslechy někteří novináři.

Možností, jak se onen zásadní bankovní výpis na twitterový účet dostal, přitom může být hned několik. Především není pouze součástí vyšetřovacího spisu, ale byl od počátku již součástí dokumentace, na jejímž základě rozhodoval o projektu i evropský Úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

Dokument tak prošel celou řadou rukou jak u nás, tak v bruselské centrále. Kdokoli mohl v té době dokument zkopírovat a nechat zveřejnit.

Další, zřejmě nejpravděpodobnější možností je, že dokument poslal na twitterový účet někdo z banky, komu prostě vadilo, že vedení banky HSBC dlouhou dobu krylo Babišův možný podvod s Čapím hnízdem.

Verzi, že dokument unikl přímo z banky, nasvědčuje i přiložené vysvětlení záhadného odesilatele přiloženého bankovního výpisu. Banka totiž věděla o vlastnické struktuře a neudržitelnosti projektu, což dokladovala i zveřejněná korespondence.

Už kvůli onomu doprovodnému vysvětlení se jako nejméně pravděpodobná jeví verze, kterou razí Babiš a podle níž stojí za únikem Nevtípil. Na rozdíl od jiných politicky motivovaných kauz, které jsme měli možnost v médiích sledovat prakticky v přímém přenosu, z vyšetřování Čapího hnízda neuteklo ani slovíčko.

Nic neuteklo ani do Babišem kontrolovaných médií, jež jsou jinak plná úniků z vyšetřovacích spisů, pokud se jedná o případy, které jsou objektem zájmů Andreje Babiše.

Autor je redaktorem česká-justice.cz

Dušan Šrámek 28. června 2018 • 04:30

Úřad pro boj proti podvodům (OLAF) má v kauze Čapí hnízdo jasno: pravidla byla porušena|Profimedia.cz

Společnost Imoba, patřící do Babišova svěřenského fondu Agrofertu, oznámila, že dobrovolně vrátila téměř padesátimiliónovou dotaci z evropských fondů, která byla použita na výstavbu Čapího hnízda.

Stalo se tak před tím, než by musela vrátit dotaci stejně – tentokrát ovšem nedobrovolně. Změní to něco na trestním stíhání Andreje Babiše, jeho dětí a dalších osob, které jsou v souvislosti se zneužitím dotace obviněny?

Nedobrovolnost

Předně je třeba říci, že ona „dobrovolnost“ je čirý eufemismus. K dobrovolnému vrácení dotace totiž již před časem vyzval firmu Regionální operační program Středočeského kraje na základě zprávy protikorupční agentury Evropské unie (OLAF).

Je to normální úřední postup. Pokud totiž zjistí poskytovatel dotace, že byla čerpána neoprávněně, vyzve dotyčnou firmu, aby ji vrátila sama. V opačném případě by jí hrozilo zahájení správního řízení, které bude mít formu daňové kontroly. Kdyby po něm bylo vrácení dotace nařízeno, musel by podle pravidel platných v době přidělení peněz příjemce zaplatit také penále ve výši sto procent částky. Podle nyní platných pravidel se ale penále nevyměřuje. O nějaké dobrovolnosti tudíž nemůže být řeč.

Falešný OLAF?

Imoba by mohla ale v takovém případě udělat ještě jednu věc. V případě, že by byla přesvědčena, že se ničeho nedopustila, jak ostatně tvrdí celou dobu Babiš, mohla se soudit. Tím, že dotaci vrátila, vlastně potvrdila, že okolnosti s přidělením dotace nebyly zrovna čisté.

Na tom nic nemění podivná dohoda, kterou uzavřela s Regionálním operačním programem Středočeského kraje. Současný vlastník Čapího hnízda sem nechal napsat, že podmínky přidělení dotace neporušil a že Evropský úřad pro boj s podvody OLAF nerespektoval zásady právního státu.

Důvod, proč Babišovi právníci nechali tyto fráze do dohody napsat, jsou jasné. Tvářit se, že po vrácení dotace vlastně nikomu nevznikla žádná škoda, a tím pak operovat v trestním řízení, kde jsou premiér, jeho rodinní příslušníci a odpovědní zaměstnanci Agrofertu obviněni z dotačního podvodu. Jenomže tak to nefunguje a pro účely trestního řízení je taková dohoda absolutně bezcenná.

Právní kejkle

Už od začátku tady stála podvodná snaha o dotaci, protože ona neznámá začínající firmička Farma Čapí hnízdo byla po celou dobu pod kontrolou Agrofertu. Ostatně právě Imoba už v roce 2006 koupila zpustošenou nemovitost u Olbramovic, kde později Babišovo sídlo vzniklo.

Všechny právní kejkle, které vedly k zastření skutečného vlastníka, měly vést pouze k zakrytí skutečného stavu, aby se na podvod nepřišlo. O beztrestnosti by se dalo možná mluvit, pokud by dotaci vrátila firma skutečně dobrovolně. Tedy aniž bylo zahájeno trestní řízení. K vrácení tak byla de facto donucena tlakem evropského kontrolního orgánu a tuzemského poskytovatele.

U dotačního podvodu navíc trestní zákoník nepřipouští po­užití účinné lítosti. Je jasné, že Babiš bude vrácení dotace prezentovat tak, že kde není žalobce, není soudce. Je to ale totéž, jako kdyby ho chytili s cizí peněženkou v ruce a on začal křičet, že ji chtěl zrovna vrátit.

Autor je redaktorem česká-justice.cz

Martin Bartkovský 13. listopadu 2018 • 15:07

Trvalo to jen pár hodin a sociální sítě jsou už plné sarkastických výroků a hlášek na Adresu premiéra Babiše a průlom v kauze Čapí hnízdo, který způsobila výpověď jeho syna pro Seznam zprávy. Od kreativních výroků typu, že byl „syn úplně unesenej“, přes koláže našeho grafika Tomáše Břínka alias TMBK až po tiché sdílení předvolebních billboardů ANO s heslem „Aby se za nás děti nestyděly“. Lidová tvořivost nezná mezí. Podívejte se na ty nejlepší v naší fotogalerii.

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Lidová tvořivost v kauze Andreje Babiše mladšího|Twitter.com

Koláž grafika Reflexu TMBK|Twitter.com

Koláž grafika Reflexu TMBK|Twitter.com

Koláž grafika Reflexu TMBK|Twitter.com

Koláž grafika Reflexu TMBK|TMBK

Jiří Sezemský 21. listopadu 2018 • 16:30

Malý průvodce velkým skandálem českého premiéra|fotomontáž Jan Ignác Říha

Českem otřásá skandál kolem kauzy Čapí hnízdo a syna českého premiéra, jaký polistopadová historie nepamatuje. Mixuje v sobě dějství vyšetřování závažné kriminality a bizarních příběhů, jež by nevymyslel ani scenárista té nejpokleslejší špionážní literatury.

Nová zjištění provází erupce emocí, kontroverzí a konspiračních teorií. To umožňuje zakrývat podstatu věci a vyhnout se odpovědi na závažné otázky. Vzhledem k tomu, že kauza má i citlivý mezinárodní přesah, nelze ji smést se stolu jednoduchou formulkou, že jde o účelovou a vylhanou kampaň.

V záplavě informací lze vysledovat dvě základní dějové linie, které mají společného jmenovatele: kauzu Čapí hnízdo a roli předsedy vlády Babiše a jeho rodiny, zejména pětatřicetiletého syna Andreje.

První linie: Čapí hnízdo

V první linii vyšetřování Čapího hnízda došlo k mediálnímu posunu, když 6. listopadu server iRozhlas zveřejnil deset hlavních důkazů, které shromáždili vyšetřovatelé pražské hospodářské kriminálky. V kauze figuruje podezření z podvodného čerpání padesátimiliónové evropské dotace z fondu pro malé a střední podniky pro miliardový projekt luxusní farmy, účelově vyčleněné z Agrofertu.

Některé důkazy byly dosud neznámé a jako celek dávají ucelený obrázek, o co policie opírá trestní stíhání obviněných. Mezi nimi jsou vedle premiéra i jeho syn Andrej a dcera Adriana Bobeková, oba z prvního manželství. Oba disponují zdravotními posudky, na jejichž základě Babišovi právníci žádají o zastavení stíhání, a oba chtějí policisté podrobit oponentnímu přezkumu.

Inventura kauzy

Server iRozhlas tak chtěl přispět k „dekontaminaci“ veřejného prostoru zamořeného zkreslenými informacemi o této kauze. Zmínil deník Právo, kde v květnu vyšly dva titulní texty navozující dojem, že trestní stíhání premiéra stojí na vodě a může být odloženo. Podobně jako obvinění Jaroslava Faltýnka.

Deník vycházel z usnesení dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha ke stížnostem obviněných, které manipulativně interpretoval jeden z Babišových advokátů, Josef Bartončík. Hlavní sdělení zpochybňovalo závěry policie, které „nemusí být konečné ani v plné míře hodnověrné“, což je ovšem obecná formulace u všech podobných stanovisek. Oba texty vyšly krátce před vnitřním referendem ČSSD o vstupu do vlády, což nemohla být náhoda.

Server tak chtěl doložit, že důkazní situace se nachází ve zcela jiné poloze, než prezentovali Babišovi advokáti. Do konce roku má být ukončeno vyšetřování. Potom padne rozhodnutí, kdo bude v kauze obžalován, aby o jeho vině či nevině rozhodl soud.

Zločinné spolčení?

Pozoruhodná je ovšem ještě jedna souvislost. Téhož dne se po delší době znovu ozval bývalý novinář Mladé fronty DNES Marek Přibil, loni proslavený na nahrávkách twitterové skupiny Julia Šumana rozhovory s Andrejem Babišem, na nichž se s ním domlouvá, kdy a koho v Babišových médiích napadnout.

Přibil na svém webu zveřejnil „výbušnou výpověď“ čtveřice policistů Janouška, Fialy, Procházky a Čupy, zásadně kompromitujících kauzu Čapí hnízdo. Dali podnět řediteli pražské policie Janu Ptáčkovi se spekulativní teorií, že případ vznikl údajně na příkaz bývalého ministra vnitra Milana Chovance a od počátku byl namířený proti hnutí ANO.

Čtveřice kapitánů do „zločinného spolčení“ zapojila odcházejícího policejního prezidenta Tomáše Tuhého, vedení pražské policie, hlavního vyšetřovatele případu Pavla Nevtípila a podle jejich názoru „tvárné“ státní zástupce, včetně dohledového pražského vrchního státního zastupitelství. Pro tuto fantaskní konstrukci nepředložili jediný konkrétní důkaz, přesto se jí zřejmě bude na popud ministra vnitra Jana Hamáčka zabývat GIBS.

Tito oznamovatelé, ačkoli jsou z jiného oddělení než Nevtípil, už prý nemohli dále mlčet. Zvláštní je, že mlčeli dodnes, kdy je kauza tři roky v běhu, a až nápadně opakují mantru ohroženého premiéra o její účelovosti a vzniku na objednávku.

Podnět sice mediálně zapadl, nicméně se nabízí hypotéza, že se chystala skandalizace kriminalistů Čapího hnízda s cílem dosáhnout jejich absolutního znevěrohodnění.

DRUHÁ LINIE: PRÁZDNINY NA KRYMU

Druhá linie příběhu má mnohem větší brizanci. Vyvolala vládní krizi a výzvy opozice a Senátu k premiérově rezignaci. Roznětkou byla reportáž redaktorů portálu Seznam Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, zveřejněná 12. listopadu. Novinářům se podařilo vyzpovídat Andreje Babiše juniora v jeho bydlišti v Ženevě.

Oznámení o únosu

Na tomto místě je nutné připomenout, že tomuto setkání předcházela znepokojivá zpráva o jeho únosu, kterou koncem května přinesl portál Neovlivní. Babiš junior odeslal začátkem roku ze svého mobilu e-mail Kriminalistickému ústavu Praha, v němž si stěžoval, že ho kdosi drží proti jeho vůli na Ukrajině a chce po něm, aby dělal věci, které dělat nechce. Oznámení bylo předáno vyšetřovatelům z Obvodního ředitelství Prahy 1.

Poté došlo k nestandardnímu vývoji, který dodnes vzbuzuje otazníky. Policisté se chtěli obrátit přímo na premiérova syna, ale nepodařilo se jim ho kontaktovat. Jednali pouze s právníky Babišovy rodiny, kteří je ujistili, že jde o planý poplach a vše je v pořádku. Policie následně případ relativně rychle uzavřela, stačila jí k tomu jediná fotografie juniora a jeho matky z Bratislavy.

Odložení během čistek

Tento postup dnes jako nepřijatelný a neuvěřitelný kritizoval bývalý policejní prezident Oldřich Tomášek. „Normální je, že se takový člověk vyslechne, aby se nade vši pochybnost vědělo, jestli je, či není v pořádku. A pokud by byl v cizině, nechá se vyslechnout cestou právní pomoci. Ale bez toho, že s tím člověkem mluvíte, nemůžete takový případ uzavřít,“ kroutí hlavou.

Lze jen dodat, že odložení případu proběhlo v době, kdy docházelo k masívním čistkám vlády ANO v demisi. Dehonestační kampaní byl zlikvidován ředitel GIBS Michal Murín. Podobně bylo odstaveno vedení civilní rozvědky v čele s ředitelem Jiřím Šaškem a jeho náměstkem Zdeňkem Blahutem kvůli údajným vážným a dosud nedoloženým nesrovnalostem v hospodaření.

V polovině května odešel ředitel pražské policie Tomáš Trojánek, jenž držel ochrannou ruku nad vyšetřovatelem Nevtípilem. Na jeho místo přišel Jan Ptáček, který je z jiného těsta a žádnou ochranu neslibuje. V takto demotivující atmosféře mají policisté svázané ruce, jenže v tomto případě pochybili i tím, že případ neoznámili státním zástupcům.

Ústav nebo „prázdniny“

Andrej Babiš mladší Seznamu potvrdil cestu na Krym, na kterou neměl nejlepší vzpomínky. Stěžoval si na svého „pečovatele“ ruského původu Petra Protopopova, z něhož měl strach. A evidentně byl rád, že unikl z jeho dosahu. „Zneužil toho, že můj otec chtěl, abych zmizel kvůli kauze Čapí hnízdo,“ říká.

„On mi řekl na Ukrajině: ,Já a tvůj otec uděláme všechno, abys byl zavřený.‘ Bylo to dlouhé, držel mě v Sevastopolu a pak v Jaltě. Bylo to nepříjemné – být tam proti mé vůli. Poslední dva roky jsem zažil něco šíleného,“ dodal.

Cestě na Krym předcházel pohovor s ošetřující psychiatričkou Ditou Protopopovovou, ženou „pečovatele“, jenž s juniorem strávil dva a půl roku a kterému bylo nabídnuto zaměstnání v Agrofertu. „Řekla mi: ,Máš na výběr: buď tě zavřeme v Národním ústavu duševního zdraví, nebo půjdeš na prázdniny.‘ Já si vybral prázdniny,“ popisoval premiérův syn dilema, jemuž byl vystaven.

Protopopovová bez jeho vědomí vystavila pro policii důležitou lékařskou zprávu, na jejímž základě Babišovi právníci žádali o zastavení trestního stíhání ze zdravotních důvodů. Pro dokreslení situace: působila jako externí poradkyně exministra financí Andreje Babiše a kandidovala za hnutí ANO.

Bezpečnostní riziko

Premiér odmítl spekulace, že byl jeho syn unesen. Vycestoval prý dobrovolně, je vážně psychicky nemocný a žije s matkou ve Švýcarsku. Praktiky médií označil za „vrchol hyenismu“. Jenže do neprůhledné transakce s evropskou dotací své potomky zatáhl sám. Sám se také rozhodl, že vstoupí do politiky. A jedině tak se jeho minulost dostala pod větší drobnohled. Skutečně s tím ani trochu nepočítal?

Tady už začínají otazníky. Pobyt na Krymu a v nebezpečné oblasti Donbasu dlouhé týdny bez přímého dohledu nejbližších poněkud nabourává legendu šířenou Babišovým aparátem. Opravdu by někdo s klidným srdcem pustil svého syna ve velmi vážném stavu na dlouhou dobu za hranice bez lékařského doprovodu, navíc do oblastí s bezpečnostním rizikem a s vědomím, že při tom poruší zákony spojeneckého státu?

Slabina prázdninové story na Krymu spočívá i v tom, že Babiš mladší a jeho bodyguard vycestovali loni v létě přes Moskvu s ruskými vízy v době, kdy synovi hrozilo sdělení obvinění v případu Čapí hnízdo. Policie tehdy poprvé žádala sněmovnu o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání.

Nelze se tedy ubránit pochybnostem, že šlo o snahu mařit vyšetřování a dostat se z dosahu českých úřadů, což Krym naplňuje beze zbytku. Ukrajinské úřady nemají nad tímto územím kontrolu a na ruské úřady se oficiálně obrátit nelze.

Rozdílné výpovědi

„Můj syn měl to štěstí, že i přes velmi vážnou duševní nemoc měl kamaráda, který se o něj staral jako o bratra. Kéž by všichni nemocní měli někoho takto hodného a oddaného, kdo jim věnuje svůj čas, pozornost a péči,“ napsal premiér Babiš na svůj facebook, což je rozdílná verze příběhu, než jak ji podává junior.

Skandální je potom výpověď Petra Protopopova, jenž v rozhovoru pro deník Právo mnohonásobně porušil ochranu osobních údajů svého svěřence. Vykládal podrobné detaily o jeho chování, zvycích a problémech. Zároveň přiznal, že Babišova syna na dlouhou dobu opustil a ponechal v cizím a komplikovaném prostředí jen ve společnosti neznámé slečny, kterou mu přivedl. Jak ho mohl pustit do Krivého Rogu, o kterém se sám vyjádřil, že „to není země zaslíbená, ale Mordor – věznice, důlní šachty, feťáci“?

Rodák z Moskvy bez obalu vykládá, že na Krym cestovali proto, že z jeho pohledu to není žádné anektované území, ale součást Ruska. Česká vláda přitom ruskou anexi poloostrova jako všechny evropské země neuznává. Navíc muselo být zřejmé, že jejich pobyt nemohl ujít ruským úřadům a tajným službám, které pohyb cizinců na Krymu monitorují.

Krym je šílený nápad

„Krym jako úkryt pro Babiše mladšího byl v dnešní době úplně šílený nápad. Nechci ani domýšlet, jaké páky to Rusům na Babiše staršího dávalo,“ uvedl analytik Asociace mezinárodních otázek Pavel Havlíček. Pro „prázdniny“ si podle něj nemohli vybrat horší místo.

Už dnes cesta zavání minimálně mezinárodní blamáží, protože při ní byly porušeny ukrajinské zákony. Babišovi mladšímu hrozí za pobyt na Krymu zákaz vjezdu na Ukrajinu a pokuta za nezákonné překročení hranic.

O nezákonném vstupu na poloostrov je přesvědčen zmocněnec ukrajinského prezidenta pro Krym Borys Babin: „Jsem si prakticky jist, že přes kontrolní stanoviště ho nevezli. Na Krym se tak musel dostat nelegálně letadlem nebo autem z Ruska.“ To opravdu nikdo netušil, jakému bude syn českého předsedy vlády vystaven riziku?

Poté, co se skandál rozhořel v tuzemských i světových médiích, se ozval Babiš junior novinářům Seznamu a obvinil otce ze lži. Kvůli své (pseudo)nemoci prý nemusí být pod dohledem. „Tím překročil červenou čáru,“ napsal v mailu a chtěl se spojit s policií.

Epilog

Poté dostaly události rychlý spád. Premiér po roce a půl navštívil syna v Ženevě. Prý mu chtěl pomoci a vysvětlit, jak se věci mají, zahráli si šachy. Není to eufemistický výraz pro ovlivňování svědectví, jelikož státní zástupci krátce předtím znovu otevřeli kauzu kvůli podezření ze zavlečení za hranice? Ostatně syn i po partii šachů trvá na tom, že odjel na Krym nedobrovolně.

Téhož dne přečetla jeho matka napsané prohlášení, že ona a její syn byli zneužiti a nepřejí si už kontakt s novináři. Prázdniny na Krymu a jejich okolnosti však příliš zakrýt nelze.

Dušan Šrámek 31. ledna 2019 • 04:30

Vyšetřovatel Čapího hnízda Pavel Nevtípil se sám stal terčem vyšetřování, konkrétně GIBSu|Profimedia.cz

Vedení pražské policie poslalo Generální inspekci bezpečnostních sborů žádost o prověření vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila. Záminkou se stal rozsudek v jiné věci, kterou vyšetřoval.

Celá kauza se odvíjí od toho, že Nevtípil vedl vyšetřování v případě tunelování firmy Neograph. V rámci vyšetřování byl obviněn mimo jiné i jeden z jejích šéfů, Vladimír Sitta mladší. Přestože jej nejprve dvakrát odsoudil prvoinstanční soud, uspěl s odvoláním. A to přesto, že šlo o klasický příklad tunelování, kdy si Sittova firma z obchodů společnosti Neo­graph fakturovala provize prakticky za nic.

V rozsudku, který vynesla soudkyně Kateřina Jonáková, přitom zamlčela naprosto zásadní důkazy o Sittově jednání, například mailovou korespondenci s advokátem, jak celou akci zakamuflovat.

Odposlechy Rittiga

Rozsudek, jejž soud vynesl, je ale podezřelý i z jiných důvodů. Soudkyně Jonáková jaksi opomněla zbytek senátu informovat o tom, že je Sittovou sousedkou ve vsi Vědomice poblíž Roudnice. Až když to prasklo, začala tvrdit, že se o sousedství dozvěděla až později. Jenže Sittovi na zmíněnou adresu doručovala soudní písemnosti.

Zcela zásadní je však pasáž, týkající se odposlechů, které pořídil Šlachtův protimafiánský útvar v hotelu Ventana, kde odposlouchával Iva Rittiga a lidi kolem něj. Z odposlechů Jonáková následně vydedukovala, že Sittova tunelářská kauza měla být pomstou kvůli tomu, že Sitta Rittiga a jeho právníky obvinil z inkasování provize z pražských jízdenek. V odposleších, v nichž ale Nevtípil nikde přímo nefiguruje, se o něm totiž dotyční baví, že na něj spoléhají.

Nedůvěryhodná soudkyně

Takže hospodské drby, kdy se určité osoby baví o někom třetím, se staly pro kontroverzní soudkyni relevantním podkladem. Přitom mohla Nevtípila předvolat a v celé věci vyslechnout. To ovšem Jonáková neudělala – s průhlednou výmluvou, že by stejně nevypovídal. A právě tento cinknutý rozsudek se stal pro nové vedení pražské policie záminkou k tomu, že pověřila GIBS, aby prověřila případné spojení Nevtípila s Rittigovou partou.

Už na první pohled je nápadné, jak Jonáková nekriticky papouškuje obvinění, jež opakovaně na Nevtípilovu adresu pronesl premiér Andrej Babiš. Ten prakticky stejnými slovy a také bez jakéhokoli důkazu tvrdil, že Nevtípil dopomohl konkurenci připravit Sittu o firmu. Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco se tehdy nadřízení Nevtípila rezolutně zastali, současný šéf Jan Ptáček, dosazený po policejních čistkách, jej naopak potápí.

Přitom stejné podezření, tedy že Nevtípil ve službách „mafie“ likviduje Sittovu firmu, v roce 2014 prošetřovala policejní inspekce na základě trestního oznámení, které tehdy podal Sittův otec. Už tehdy šetření neproběhlo úplně standardní formou. Přestože na vyšetřovatele a jeho tým byly nasazeny masívní odposlechy, nic se nezjistilo a oznámení bylo záhy odloženo. Už tehdy přitom byly známy inkriminované odposlechy, na jejichž základě má celou kauzu prošetřovat GIBS znovu.

Pseudokauza

Jediné, co se ale zásadně změnilo, jsou personální změny ve vedení policie a inspekce. Babišovi se podařilo dosadit policejního prezidenta, šéfa pražské policie, hospodářské kriminálky a ředitele GIBS.

Poslední takovou změnou bylo dosazení bývalé funkcionářky ÚOOZ Pavlíny Foglar Marušincové jako náměstkyně pro trestní řízení do GIBS. Přitom Sitta pracoval jako znalec pro odbor, kterému šéfoval její manžel. O objektivnosti vyšetřování Nevtípila si tak můžeme nechat jenom zdát.

Zatím se jej nepodařilo dehonestovat přímo, přes kauzu Čapí hnízdo. Jakýkoli zásah do této kauzy by navíc bil příliš do očí. Proč tedy nevytvořit pseudokauzu, jež by se týkala úplně jiné věci, na jejím základě obvinit neposlušného vyšetřovatele a vyměnit jej za někoho povolnějšího? Takový scénář nyní leží na stole.

Bohumil Pečinka 18. září 2019 • 10:10

Na co myslel státní zástupce Šaroch (vlevo), když žádal Parlament o zbavení imunity Andreje Babiše?|ČTK

Poprvé vstoupili státní zástupci do vysoké politiky v létě 2013, když vtrhli na Úřad vlády ČR, přepsali politickou mapu a otevřeli dveře nástupu Andreje Babiše. Později jej už jako premiéra nechali trestně stíhat a čtyři roky nato mu vzkazují: Sorry, Andreji, vše odpuštěno. Tohle by jim nemělo projít, ať už bude Babiš osvobozen, nebo obžalován.

Krátce po zveřejnění tiskové zprávy ke kauze Čapí hnízdo se v médiích ozval názorový chór: nesmíme zpochybňovat rozhodnutí státních zástupců Šarocha a Erazíma, jinak nejsme demokraté. Vyšetřování premiéra skončilo, už o tom nemluvte, ať je konečně klid na práci.

Profesní odpovědnost

Platí pravý opak: výsledky práce pánů Šarocha a Erazíma musí být podrobeny té největší kritice bez ohledu na to, jestli se kauza Čapí hnízdo nakonec vyvine ve prospěch, nebo v neprospěch Andreje Babiše. Platí: v obou případech totiž odvedli mizernou práci, kterou alibisticky kryli 23 tisíci stran vyšetřovacího spisu.

Polemika o způsobu vedení jedné kauzy by měla být také debatou o profesní odpovědnosti státních zástupců, jimž lidé dávají do rukou obrovskou moc v podobě stíhání a návrhů na vazební věznění. Když se ještě v přípravném řízení ukáže, že jejich konstrukce jsou nesmyslné, musí nést nějakou odpovědnost. Jinak je to nová Státní bezpečnost a není důvod, proč si ji v této podobě vydržovat z peněz daňových poplatníků.

Anebo ještě jinak: má tato profesní skupina dostat ještě větší míru nezávislosti, jak za to bojují různí aktivisté?

Neumětelové

Pokud máme věřit tiskové zprávě vedoucího městského státního zástupce Erazíma, tak „vysunutí“ Farmy Čapí hnízdo z holdingu Agrofert, získání evropské dotace pro malý a střední podnik a následné „zasunutí“ zpět do Agrofertu bylo v souladu se zákony.

To si otázku o propojení obou firem státní zástupce Šaroch a jeho nadřízený Erazím nepoložili hned na počátku vyšetřování? O důvod víc, že oni jsou těmi „pány“ nad trestním řízením, jak se rádi někteří žalobci titulují.

Položila si stejnou otázku i dohledová státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která podvakrát kontrolovala průběh trestního řízení proti Babišovi a spol. a veřejnost ujistila, že je všechno v nejlepším pořádku, jen se všechno časově vleče?

Přitom Čapí hnízdo není žádný složitý případ na úrovni podvodů v americkém Enronu. Evropská unie přidělila dotaci padesát miliónů korun určenou pro malé a střední podniky. Klíčová tedy je odpověď na otázku, jestli existovala provázanost obou firem a úmysl obejít zákon. Kdyby si to pánové Šaroch a Erazím před lety nemysleli, zřejmě by nežádali Poslaneckou sněmovnu, aby podvakrát zbavila poslanecké imunity ministra financí a později i premiéra Andreje Babiše.

Stíhat, stíhat, stíhat

Výřečnost státního zástupce Šarocha, který žádal Poslaneckou sněmovnu o možnost Babiše stíhat a dnes oznamuje, že se mýlil, bude precedentem do budoucna. Těžko si představit, že s touto zkušeností příště poslanci někoho vydají do rukou spravedlnosti.

Konečně s tím mají svou zkušenost i z jiných případů. Například, když lounská státní zástupkyně Pavlišová navrhovala zbavit imunity poslance Růžičku (ANO), protože se rozhodla jej odstíhat společně s dalšími devíti zastupiteli z Postoloprt.

Už tehdy poslanci zleva doprava kritizovali naprostý nedostatek důkazů. Po třech letech soud všechny zastupitele zprostil a krajský státní zástupce označil trestní stíhání za nedůvodné. A nic.

Na rozdíl od Andreje Babiše tito lidé neměli velké peníze na drahé právníky a byli vystaveni nesmyslné šikaně. I k těmto věcem by měla veřejnost v čele s hnutím „Milión chvilek“ přihlížet, když žádá v novém zákoně o státním zastupitelství ještě větší nezávislost.

Ruku v ruce s tím musí jít systémové záruky, že nebudou šikanováni nevinní lidé. Ochrana jednotlivce stojí výš než pokračování profesní kariéry některých lidí ze špiček státního zastupitelství. Nehledě na to, že veřejná žaloba v našem ústavním systému musí kopírovat trestní politiku státu. Z ústavy je nezávislá jenom soudní moc.

Zpět 50 miliónů

Pokud se tedy potvrdí zastavení kauzy Čapí hnízdo, může Andrej Babiš podat žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva za poškozování svého jména. Současně může žalovat Česko za poškození mezi bankovními věřiteli, kteří mohli žádat zesplatnění jeho úvěrů. Ve stejné logice může vlastník Čapího hnízda požádat o vrácení padesátimiliónové dotace atd.

Ne, státní zástupci Šaroch a Erazím nejsou hrdinové, jak je v posledních dnech popisuje babišovsko-zemanovský svět. Jestli nakonec prověřování jejich rozhodnutí dopadne v Babišův prospěch, neměl by jim premiér děkovat, ale naopak oni by se jemu i veřejnosti měli za svou špatnou práci omluvit.¨

Kdyby totiž premiéra Babiše a jeho rodinu zprostil soud, mohli bychom hovořit o jiném právním názoru soudce. V tomto případě je z toho cítit alibismus na sto honů.

Vzdejte se

A pak je tu druhá verze čtení celého případu. Pánové Šaroch a Erazím se buďto nechali zastrašit, nebo jen taktizují v rámci bojů uvnitř státního zastupitelství. Jak by, čistě teoreticky, takový manévr mohl proběhnout?

Bývalá nejvyšší státní zástupkyně a dnes ministryně spravedlnosti Benešová, která označovala trestní stíhání premiéra Babiše za účelové, mohla vyslat městským státním zástupcům signál tohoto typu: vzdejte se, nic se vám nestane.

Stručně řečeno, pánové, přece víte, že vrchní státní zástupkyně Bradáčová a nejvyšší žalobce Zeman jsou mrtví, vsaďte ve věci Čapí hnízdo na nové koně. Nebo chcete v případě negativního soudního výroku vykrvácet za ně? Copak vám nedávali pokyny, abyste Babiše a spol. trestně stíhali? Když si budou chtít premiéra obžalovat, ať si to udělají sami, na svůj účet. Vy budete z obliga a ať tuhle zodpovědnost oni převezmou do svých rukou.

No, a kdyby chtěli přece jen případ hnát k soudu, obžalovaným v čele s Babišem dá stejně Miloš Zeman milost. Copak jste neslyšeli jeho vyjádření na TV Barrandov? Tak vidíte, pánové Šarochu a Erazíme, shozením trestního stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny nic neriskujete, kromě pár pochybovačných článků v médiích. Případ se k soudu stejně nedostane, takže vaše rozhodnutí nebude zpochybněno od nezávislé instance. Každý se přece může zmýlit a změnit právní názor. Jen pitomec nemění názor, copak to prezident republiky už několikrát neříkal?

Navíc, těch 23 tisíc stran spisu je svědectvím, že jste svou práci dělali, jak jste nejlépe uměli. Ne, vám nikdo nemůže nic vytknout. No tak vidíte, přece se nenecháte upálit za zájmy Bradáčové a Zemana, kteří nechtějí nic jiného než v novém zákoně prodloužit svůj mandát. S tím přece vy dva nemáte nic společného, nebo ano?

Mučedník, nebo darebák?

Pokusili jsme se předestřít dva pohledy na to, jak mohlo uvažování různých stran ve sporu o Čapí hnízdo probíhat a jaké mohou být jeho důsledky.

Ať už převáží jeden, nebo druhý názor, bude to mít na vnímání spravedlnosti v Česku děsivé dopady. V první řadě dojde ke ztrátě důvěry v justici jako celek. Pro jednu část společnosti bude Babiš mučedník, pro druhou darebák, jemuž je dopřána VIP spravedlnost. Okolnost, že celá věc nedošla k soudu, který je z podstaty veřejný, povede k přesvědčení, že někdo v zákulisí s případem manipuluje – pro nebo proti Babišovi.

Nejhorší dopady budou ve chvíli, kdy vyšetřovatelé a žalobci budou rozhodovat o další Babišově kauze – údajně podvodném financování Farmy Čapí hnízdo z fiktivní reklamy pocházející z Babišových zahraničních firem.

Anebo až za pár týdnů zveřejní Evropská komise konečný audit o střetu zájmů Andreje Babiše jako podnikatele a politika současně. Jak budou orgány činné v trestním řízení a úředníci na ministerstvech řešit „dotační systém Babiš“, tak, jak ho popsala už předběžná zpráva Evropské komise?

Vzdají se výměnou za to, že se jim nic nestane?

Čestmír Strakatý 4. srpna 2021 • 06:40

Prostor X: Rozhovor s Andrejem Babišem • Prostor X

Nikdo mnou nemanipuluje, otevřeli mi oči a dostal jsem se k novým dokumentům, tvrdí Andrej Babiš mladší, syn premiéra Babiše. Začal hlasitě mluvit ve veřejném prostoru a kritizovat svého otce. Říká, že chce, aby zazněla pravda, chce napravit svůj život a varovat lidi. Je v kontaktu s psychiatry, jeho cílem je zbavit se diagnózy schizofrenie. Teď na ni ještě bere léky, ale tvrdí, že nemoc nemá.

Andrej Babiš mladší v rozhovoru popisuje několik bodů, které podle něj ukazují, pod jakým byl vlivem a jak ho jeho otec a další kontrolovali. Říká, že práci pilota v Travel Service získal díky přímluvě otce, už tehdy ale prý začalo něco, co pokračuje dodnes. Chystá se podat trestní oznámení mimo jiné na manžele Protopopovy, s otcem chce taky celou věc řešit právně.

Babiš mladší tvrdí, že při podpisu dokumentů k Čapímu hnízdu nevěděl, o co jde, dozvěděl se to až později. Podpisy jsou navíc antidatovány, s čímž podle něj souvisí i snaha přiřknout mu diagnózu schizofrenie, později tedy úspěšná. V rozhovoru popisuje scénu z D1, kde ho prý „vybrzdili“ policisti, kteří dle mínění Babiše mladšího jednali na něčí popud

Proč by podle Andreje Babiše mladšího lidé neměli volit jeho otce? Snaží se ovlivnit volby? Jaké bylo jeho dětství? A o co mu teď vlastně jde? Dozvíte se v rozhovoru.

Jiří Sezemský, -swp- 22. března 2022 • 15:00

Andrej Babiš|Profimedia.cz

Andrej Babiš utrpěl během jediného dne citelnou ránu. V kauze Čapí hnízdo se bude hájit před soudem a jeho holding musí vrátit stomilionovou dotaci. Babišově impériu nastávají krušné časy.

Dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch přestal lavírovat a po několika zvratech podal obžalobu na Andreje Babiše a bývalou manažerku farmy Čapí hnízdo Janu Nagyovou (Mayerovou). Končí tak šestiletá vyšetřovací anabáze, kdy se exponovaný případ stal zkouškou nezávislosti orgánů činných v trestním řízení. Dnes o vině či nevině obou obžalovaných konečně rozhodne nezávislý soud.

Účelový manévr

Případ je notoricky známý. Z holdingu Agrofert byla účelově vyčleněna firma ZZN Agro Pelhřimov a záhy se proměnila ve společnost Farma Čapí hnízdo. Jinak by neměla nárok na unijní dotaci pro malé a střední podniky v maximální možné výši 50 milionů korun.

Zvolený postup, zakrytý anonymními akciemi zbrusu nové firmy, byl podle vyšetřovatelů nezákonný a naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu.

Propojení Čapího hnízda s mateřským Agrofertem prokázaly už závěry evropského úřadu OLAF. Průhledný manévr skončil v roce 2014, kdy už byl Babiš ve vládě. Jeho společnost Imoba po pěti letech „samostatného“ provozu, vyžadovaných podmínkami pro poskytnutí dotace, začlenila Čapí hnízdo do svého portfolia.

Satisfakce pro Nevtípila

Podání obžaloby je satisfakcí pro hlavního vyšetřovatele Pavla Nevtípila, jenž se hlavně v minulém volebním období octl pod drtivým tlakem. Babišův mediálně-policejní okruh Nevtípila dehonestoval a pokoušel se o jeho kriminalizaci.

Snaha smést nepohodlnou kauzu ze stolu se vystupňovala po policejních čistkách Babišovy vlády. Projevila se nejasným obratem žalobce Šarocha, jenž původně zastavil stíhání všech obviněných, ačkoli do té doby držel vyšetřovací verzi.

Kauza se neúměrně protahovala. Nelze se zbavit pachuti, že státní zástupci kalkulovali s výsledky voleb, po kterých ANO ztratilo půdu pod nohama. Jinak by patrně kauzu poslali k soudu dřív, nehledě na doplňující svědectví.

Etický (pseudo)kodex

Jak se současný významný posun slučuje s přetřásaným Etickým kodexem ANO, jímž chtělo hnutí před časem prokázat morální převahu? Vůbec nijak.

Původní klauzule „Reprezentant, proti němuž je zahájeno trestní stíhání, neprodleně rezignuje na volený mandát, na svoji funkci ve Hnutí a na členství ve Hnutí“, byla v roce 2017 nahrazena měkčí variantou. Vztahuje se k „obžalobě pro úmyslný trestný čin v souvislosti a ve spojení s výkonem veřejné funkce“.

Změna ušitá na míru Babišovi, jemuž tehdy v kauze Čapí hnízdo hrozilo obvinění, mu nadále umožňuje vykládat o „vykonstruovaném politickém procesu“, „účelovém pokusu o kriminalizaci“ a „pseudokauze“ z doby, kdy ještě nebyl v politice.

Dnes už jsou podobná slova součástí obhajoby v rámci soudního řízení, a Etický kodex ANO je jen bizarní ukázkou licoměrnosti „protikorupčního“ hnutí. Mnohem podstatnější jsou další souvislosti aktuálního vývoje.

Prezidentské volby

Bývalý premiér prohlašuje, že jde o pokus „odradit ho od prezidentské volby, kterou ještě nevyhlásil“. Sice své rozhodnutí oddaluje do září, ale řada kroků, včetně chystaného turné po republice v obytném voze, svědčila o tom, že o ní vážně uvažuje.

V prezidentské kandidatuře nikomu nebrání ani trestní stíhání, obžaloba nebo dokonce pobyt ve vězení. Pokud se k ní ovšem Babiš odhodlá, nezbaví se podezření, že hlavním důvodem - vedle posílení vlivu - je získání imunity, trvající po celou dobu výkonu funkce.

Možná někdo opozičnímu vůdci poradí, že by mohl sehrát roli perzekvovaného politika - disidenta, což se u nás stává v určitých kruzích módou. Za „svobodu“ a proti údajné „totalitě“ dnes často bojují pokřivené charaktery s velmi pochybnou minulostí.

V každém případě by bylo žinantní, kdyby kandidoval člověk předvolávaný k soudu kvůli podezření z padesátimilionového podvodu s trestní sazbou deset let. To však není jediný problém, valící se na donedávna nedotknutelný Babišův svět.

Potíže s dotacemi

Téhož dne, kdy Šaroch poslal Babiše k soudu, přišla další pohroma. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela oznámil, že odejme stomilionovou dotaci Pekárně Zelená louka ze skupiny Penam. Svůj krok odůvodnil posudky, jež mu na jeho výzvu zaslala Evropská komise, a na jejichž základě dotaci neproplatila.

Toustová linka neměla podle auditorů na dotaci nárok, jelikož nesplňovala podmínky inovativních projektů. Agrofertu nepomohlo ani deset posudků a neochvějné hájení jeho zájmů Síkelovým předchůdcem Karlem Havlíčkem. Jeho nečinnost při vymáhání dotace zavdává pochybnosti, zda si jako ministr počínal s péčí řádného hospodáře.

Zástupci holdingu tvrdí, že vše proběhlo v souladu se zákonem a nelze vyloučit, že se budou soudit. Unijní právo je ovšem v případě dotací z evropských fondů nadřazeno nad českým právem. Problém spočívá v tom, že dotační projekty jsou propláceny předem v plné výši z národního rozpočtu, a spolufinancování EU je vyúčtováno zpětně.

Agrofert tak dostal peníze z kapes českých daňových poplatníků, na něž nemá kvůli pravomocnému porušení unijních pravidel nárok, a měl by je vrátit. Vzhledem k nastavení této „rodinné“ firmy však lze očekávat, že to může být zdlouhavý proces.

Holding má se Síkelou i další problém. Jeho resort mu nechce schválit dotace v celkovém objemu 123 milionů korun. Žádosti byly podány v době, kdy probíhal evropský audit, jehož závěry konstatovaly Babišův střet zájmů. Dvacítka firem se kvůli tomu chce soudit.

Konec řepkového tunelu

Černý den Andreje Babiše přišel nedlouho poté, kdy vláda zrušila povinné přimíchávání biosložky na bázi řepky olejné do pohonných hmot. Ukončení státní podpory biopaliv znamená konec tunelu, z něhož profitovalo několik firem v čele s Preolem a Primagrou, výnosných součástí holdingu.

Babiš si ve sněmovně prolobboval zvýšení povinného podílu biosložky v pohonných hmotách a úlevu na spotřební dani už v roce 2010. Později kontroloval prodloužení státní podpory biopaliv jako člen vlády, ačkoli byly jejich údajné ekologické přínosy dávno vyvráceny. Stát tak přišel na daních jen v letech 2015 až 2020 o 9 miliard korun, většina šla na vrub Agrofertu. S tím je teď konec.

Společenství Agrofertu nastávají těžké časy a nemají původ jen v dopadech Putinovy šílené války. Ovládnutí státu jednou oligarchickou skupinou mělo mnoho forem. Éra jejího krytí a nekontrolovaných nájezdů na veřejné prostředky je u konce.