Dušan Šrámek

Dušan Šrámek Zdroj: Facebook

Zemřela legenda české žurnalistiky, spolupracovník Reflexu Dušan Šrámek

Marek Stoniš

Těžko se mi to píše, i když sám Dušan to na svých sociálních sítích několik let předpovídal. Že nepřežije zimu, že to jsou jeho poslední Vánoce atd. Svým nezaměnitelným a nekompromisním stylem, který z něj mimochodem učinil pravděpodobně nejblokovanější osobnost českého Facebooku. Naposledy o minulém víkendu komentoval letošní komunální a senátní volby: „Příštích voleb se už, doufám, nedožiju.“ Bohužel. Nedožil se ani druhého kola těch senátních. Bylo mu šedesát.

Dušan byl pro mě symbolem opravdu nezávislé a nekompromisní polistopadové žurnalistiky s neučesaným, ale originálním stylem. Autentický antikomunista. Politicky nekorektní pravičák. Ale taky novinář, jenž četl zákony a varoval dopředu před šílenými dopady některých z nich.

Dušan Šrámek dostal před čtyřmi lety z rukou ministryně obrany Šlechtové (za Babišovo ANO) ocenění za IV. odboj. (Napsal jsem o tom tehdy úvodník, který najdete niže.) Na slavnostní akt si Dušan vzal tričko s portrétem Andreje Babiše (krycí jméno Bureš) a Vojtěcha Filipa (krycí jméno Falmer), kterak si podávají ruku. Jejich portrét byl orámován nápisem: IV. odboj & StB.

To byl celý Dušan.

Dušane, děkuji. Za sebe i Reflex.

Dušan Šrámek v roce 2018 přebírá ocenění za IV. odboj z rukou tehdejší ministryně obrany ŠlachtovéDušan Šrámek v roce 2018 přebírá ocenění za IV. odboj z rukou tehdejší ministryně obrany Šlachtové|Ivan Šrámek

Bureš a Dušan aneb Taková jejich normální rána

Druhá polovina osmdesátých let. Ráno v Bratislavě. Pětatřicetiletý štíhlý muž Bureš s knírkem vstává. Poslouchá Hvězdu, snídá a odjíždí autem na ředitelství podniku zahraničního obchodu. Dnes má hodně práce. Dopoledne vyřídit všechny papíry k cestě do Švýcarska, na které má krásné vzpomínky, neboť v něm kdysi dávno coby dítě diplomatů začal chodit do školy. Po pár dnech v Curychu odletí do Maroka, do svého detašovaného pracoviště. Odpoledne se ještě musí sejít se svým řídícím důstojníkem, udat pár svých režimu nespolehlivých kolegů a kamarádů a podat hlášení, s kým se v kapitalistické cizině hodlá sejít a co v ní bude dělat.

Druhá polovina osmdesátých let. Ráno v Praze. Pětadvacetiletý, mírně plnoštíhlý muž Dušan Šrámek za poslechu Hlasu Ameriky snídá. Je mírně nervózní, proto rohlík s vlašákem zapíjí lahváčem. Čeká ho náročný den. Musí rozvézt na adresy, jež se naučil nazpaměť, rozmnožené samizdatové Lidové noviny, Infoch a Sport. Jestli se mu vše podaří, jak si naplánoval, hodlá jít večer s kumpány na nelegální koncert Plastiků. Je zvědav, jestli o něm estébáci vědí dopředu jako minule a jestli jej rozpráší a skončí na výslechu na StB.

Úterý 19. června 2018. Ráno v Praze. Bureš vstává a telefonuje Falmerovi, jestli ústřední výbor KSČM schválí jim navrženou vládu. Bez Pocheho prý jo. Volá Mlhovi na Hrad. Pocheho prý zmákne. Pak píše SMS své hlavní podržtašce z holdingu, aby za něj vrátili dotaci padesát miliónů korun na nejlepší nápad jeho života – Čapí hnízdo. Tu dotaci sice neukradl, ale stejně ji vrátí. Pak jej dvě vládní limuzíny odvážejí na Úřad vlády ČR vládnout české zemi. Krom toho jej odpoledne čekají tři hodiny s lektorkou češtiny, k níž dochází už pět let.

Středa 20. června 2018. Ráno v Praze. Plnoštíhlý muž vstává a nesnídá, protože chce zhubnout. Minulý týden se konečně dostal pod sto kilogramů – hlavně díky dlouhým pěším túrám po Čechách. Před pár dny se dokonce vydrápal na Milešovku. Píše pár statusů na Facebook. (Třeba: Proč se každý bolševický svini říká antifašista?) Dnes jej ale čeká výjimečný den: Odpoledne má na ministerstvu obrany převzít coby účastník třetího odboje z rukou ministryně obrany Šlechtové čestný diplom. Přemýšlí, co si má vzít na sebe. Nakonec volí protestní tričko s Burešem a Falmerem a nápisem IV. odboj. Odpoledne odjede tramvají na ministerstvo obrany a diplom si k překvapení mnohých převezme.

Pátek 22. června. Bureš vstává a telefonuje ministryni obrany Karle Šlechtové, že v příští vládě už ministryní obrany nebude. S tričkem Dušana Šrámka a jejím projevem k účastníkům odboje proti komunistům tento jeho telefonát samozřejmě nesouvisí. Už si do svého budoucího kabinetu, který podpoří Falmerova strana, vybral místo ní jiného užitečného idiota.

Současná „Burešova“ éra je plná ­absurdních životních situací, podobných té Dušanově. „Když mě ministryně v tom tričku spatřila, vyvalila oči a špitla, jestli to od ní vůbec přijmu,“ líčil mi okolnosti slavnostního aktu. „Při projevu bylo vidět, že je fakt dojatá a že to bere vážně. A na co jsem při tom myslel? Že jsou tam se mnou kámoši, které jsem znal ještě před Listopadem. A taky jsem cítil pokoru vůči těm, kteří se toho nedožili, za něž přebírali ocenění příbuzní a kteří riskovali životy v padesátých letech třeba tím, když doma ukrývali agenty CIC.“

Mám rád Dušana Šrámka, pravidelného přispěvatele Reflexu a originálního a někdy skoro až nesnesitelně nekorektního člověka.

Napadá mě napsat, že si to tričko na sebe vzal za nás všechny, kdo si o Burešovi myslíme totéž co on. Ale neudělám to, protože vím, kam by mě Dušan za ten patos poslal.