Mystička Míla Tomášová: Vědkyně se spirituálním vhledem údajně uměla čichem odhalit bakterie
O existenci Boha nikdy nepochybovala. Způsob, jakým vnímala jeho přítomnost, ji ale odlišoval od ostatních. Mystička Míla Tomášová dokázala zkombinovat meditaci, jógu, křesťanskou spiritualitu a mikrobiologii, aby ukázala cestu skeptikům i ateistům.
Narodila se 24. září 1920 v obci Kotvrdovice v okrese Blansko jako Emilie Selingerová. Její rodiče byli zbožní a intelektuálně živí katolíci, povoláním truhlář a švadlena. O svou víru v Boha tedy nemusela nijak zvlášť usilovat, protože v ní vyrostla.
Jenže víra a spiritualita nejsou totéž. První spirituální zkušenost zažila údajně už jako čtyřletá, kdy si uvědomila Boží všudypřítomnost. Později ji popisovala jako silný pocit absolutního štěstí, radosti a blaha, který ji prostupoval. Fakt, že všechno v životě má vyšší smysl a vyšší řád, se stal východiskem pro její životní mystickou cestu.
Za čas a prostor
Právě hluboké duchovní ponoření, které zažila již ve čtyřech letech, popisuje ve své knize „Za čas a prostor“, která se stala jedním ze zdrojů jejích duchovních nauk. Volné eseje a duchovní příběhy vycházejí z jejích osobních prožitků. Ty se nejčastěji odehrávaly ve spojení s přírodou, kterou nazývala velkou učitelkou. Možná i proto nakonec vystudovala mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde získala i doktorát.
Manželstvím ke svobodě
Míla se velmi brzy provdala. V osmnácti letech vstoupila do manželského svazku se svým gymnaziálním profesorem údajně poté, co jejich vesnici zabrali nacisté a vystěhovali obyvatele kraje pro potřeby takzvaného vyškovského pásma. Její manžel byl taktéž nadšeným čtenářem a překladatelem alternativní duchovní literatury, a tak se i za dob protektorátu společně dál vzdělávali v tomto směru. První zkušenost s praktickou mystikou jí údajně poskytla kniha „Ohnivý keř“ od Karla Weinfurtera. Ani společné zájmy a naladění ale manželství neudržely. Míla se po několika letech rozvedla a odstěhovala do Prahy, kde po studiích pracovala jako laborantka. Stýkala se s mnohými duchovními osobnostmi té doby, vzdělávala se po boku Františka Drtikola, Květoslava Minaříka nebo Bedřicha Hejhala. V té době se také seznámila se svým druhým mužem, se kterým se ale po několika letech opět rozvedla.
Osud v Podolí
Poté, co v padesátých letech získala doktorát v oboru mikrobiologie, nastoupila do Podolského sanatoria, dnešního Ústavu pro péči o matku a dítě, kde založila a vedla oddělení mikrobiologie. Říká se, že měla extrémně citlivý čich a jen podle něj byla schopná identifikovat jednotlivé kmeny bakterií.
V této době, ve svých 34 letech se také seznámila se svým osudovým partnerem a třetím manželem, mystikem Eduardem Tomášem. Vystudovaný právník, který se zajímal o spiritualitu, jí učaroval. Ačkoliv Míla vycházela z křesťanství a Eduard tíhl k východu, našli hluboké duchovní i lidské propojení. A byla z toho láska na celý zbytek života.
Nenápadné celebrity
Přednášek manželů Tomášových se účastnili lidé z celé republiky. Brzy jim tato veřejná činnost byla z ideologických důvodů zakázána, a tak se přestěhovali na chatu v Posázaví, kde dlouhá léta žili a přijímali zájemce o duchovní vzdělání. S přednáškovou a literární činností začali oficiálně opět až po roce 1989, kdy založili i vlastní nakladatelství. Náklady knih i počty diváků a posluchačů v 90. letech ještě výrazně vzrostly, přesto sami sebe za žádné vůdce ani mistry nikdy nepovažovali.
Pravda za každou cenu
Míla Tomášová měla podle těch, kteří se s ní setkali, schopnost hlubokého vhledu. Uměla naslouchat, ale také nasměrovat. Někdy způsobem, který nebyl úplně příjemný. Zpřístupnění hluboké spirituality obyčejným lidem bylo ale to, proč dodnes inspiruje. To, co dnes hledáme v Indii, Tibetu nebo Amazonii, bylo za jejího života možné nalézt v Jílovém u Prahy. Zemřela 12. května 2001 ve svých 80 letech.
