Černo-bílé pády a vzestupy Pavla Nedvěda. Cesta ze Skalné přes vrchol ke skandálům a očištění
Byl hlavní hvězdou někdejší české fotbalové zlaté generace – jejím motorem na hřišti a osobností mimo trávníky. Pavel Nedvěd díky výkonům v černo-bílém dresu Juventusu Turín vyhrál před 20 lety prestižní ocenění Zlatý míč, po konci aktivní kariéry se navíc dostal do vedení slavného italského týmu. Česká fotbalová legenda nicméně momentálně prožívá extrémně turbulentní týdny a měsíce – Nedvěd a další členové vedení Juventusu nejprve na konci minulého roku rezignovali na své funkce, posléze dostali osmiměsíční zákaz činnosti ve fotbale za finanční podvody, který byl na konci dubna Nedvědovi zrušen. Kde všude se klikatila sportovní cesta ikonického fotbalisty?
Narodit se v jiné zemi, tak už je jeho sportovní příběh dost možná zfilmovaný. Pavel Nedvěd vyrůstal v ani ne dvoutisícovém městě Skalná ležící 12 kilometrů severně od Chebu. Traduje se, že i když nebyl tím úplně nejzářivějším talentem, tak jej extrémně tvrdá píle, pevná disciplína a vášeň k milovanému fotbalu dostaly daleko před leckdy nadanější spoluhráče.
Nedvědova kariéra začala velice záhy nabírat jasný směr. Z Rudé hvězdy Cheb v patnácti letech přestoupil do Škody Plzeň, odkud se v roce 1990 přesunul do pražské Dukly – v jejím dresu si odbyl vojenskou službu. Za dva roky pak po dvacetiletém fotbalistovi sáhl v té době nejzvučnější tuzemský tým, pražská Sparta.
V Praze na Letné se brzy stal jednou z opor a Spartě dopomohl ke třem mistrovským titulům. Díky skvělým výkonům v rudém dresu v roce 1994 debutoval za seniorský národní tým. Reprezentační trenér Dušan Uhrin Nedvěda za dva roky vzal i na mistrovství Evropy do Anglie. Tam se hvězda mladého záložníka měla rozzářit naplno i na evropském poli.
Zlatá generace
Na mistrovství Evropy v Anglii jelo po rozdělení federací Česko poprvé jako samostatný stát, který ovšem rozhodně neplatil za favorita turnaje. O to větší bylo překvapení, když parta v čele se zkušenými třicátníky Miroslavem Kadlecem a Jiřím Němcem doplněná o nadějné mladíky Karla Poborského, Patrika Bergera, Vladimíra Šmicera a právě Pavla Nedvěda postoupila až do finále celého šampionátu. V něm před zraky královny Alžběty II. ztratili vedení 1:0 a na legendárním fotbalovém stadionu Wembley nakonec brali po prohře 1:2 stříbrné medaile.
Fotbalový svět se učil nová zvučná jména, která měnila hned po turnaji adresy – Berger se stěhoval z německého Dortmundu do Liverpoolu, Poborský ze Slavie přestoupil dokonce do slavného Manchesteru United a sparťana Nedvěda si vyhlédlo římské Lazio. Do týmu z hlavního města Itálie si pracovitého záložníka přivedl český trenér Zdeněk Zeman.
Ve věčném městě vyhrál chebský rodák dvakrát italský pohár, a hlavně v roce 2000 tamější ligu. Když pak v létě 2001 jinému, a ještě věhlasnějšímu italskému týmu – Juventusu Turín – do Realu Madrid odcházel Zinédine Zidane, měl právě Nedvěd francouzskou hvězdu nahradit. Juventus to stálo 1,6 miliardy korun, což dodnes žádný jiný český fotbalista nepřekonal.
Hned v první sezoně po přestupu Turín s českým záložníkem v sestavě vyhrál italskou ligu, což další rok zopakoval. V roce 2003 Nedvěd navíc Starou dámu, jak se Juventusu přezdívá, dotáhl do finále nejprestižnější klubové soutěže Ligy mistrů – její vrchol si ovšem nakonec kvůli žlutým kartám nezahrál. Za své výkony v černo-bílém dresu si nicméně vysloužil nejprestižnější individuální ocenění, jakého fotbalista může dosáhnout, a sice Zlatý míč – po Josefu Masopustovi se mu to podařilo jako teprve druhému Čechovi v historii a momentálně to vypadá, že jej dlouho žádný z českých hráčů v tomhle nenapodobí.
Paolo Grande
O rok později pak coby hlavní hvězda reprezentace táhnul Česko na mistrovství Evropy v Portugalsku s kapitánskou páskou. Tým pod vedením trenéra Karla Brücknera dokráčel do semifinále, kde smolným gólem v prodloužení prohrál proti pozdějším vítězům z Řecka. „Zlatá generace“ tak na úplný vrchol nikdy nedosáhla.
V roce 2006 se Nedvěd dostal s národním týmem v samostatné historii poprvé na mistrovství světa, kde ovšem Češi nepostoupili ani ze základní skupiny. Ve stejné době zároveň v Itálii vrcholila obrovská korupční kauza, jejímž hlavním aktérem byl Nedvědův Juventus – turínský velkoklub byl přeřazen o soutěž níž, k tomu přišel o dva mistrovské tituly z let 2005 a 2006, přičemž největší hvězdy týmu kvapně opouštěly „potápějící se loď“ a přestupovaly do předních lig na nejprestižnější adresy. Nedvěd jako jeden z mála zůstal a Juventus po roce dotáhl zpátky do Serie A – tím se definitivně v srdcích fanoušků zařadil mezi nezpochybnitelné legendy Staré dámy a přezdívka „Paolo Grande“ už mu nadobro zůstala.
Hvězdná funkcionářská kariéra
Rok po ukončení hráčské kariéry, kterou uzavřel v létě 2009, jmenoval Nedvěda předseda Juventusu Andrea Agnelli do vedení klubu. O pět let později dokonce vystoupal až na pozici viceprezidenta, díky čemuž se stal nejvýše postaveným českým funkcionářem v takto věhlasném týmu. Od Nedvědova nástupu do vedení klubu vyhrál Juventus devětkrát za sebou italskou ligu a dvakrát se dostal do finále prestižní Ligy mistrů.
Ale i bez nadsázky fotbalová pohádková cesta linoucí se ze Skalné u Chebu až do vedení jednoho z nejslavnějších klubů na světě se musí jednoho dne zkomplikovat.
Nejprve v roce 2021 úřady v Itálii obvinily funkcionáře Turína z falšování účetnictví – loni v dubnu ovšem bylo vedení klubu zproštěno viny. Nicméně od října loňského roku bylo hned čtrnáct představitelů Juventusu včetně Nedvěda znovu vyšetřováno – mezi lety 2018 až 2020 si měli brát nezákonné provize a vykazovat nepravé zisky. Celá správní rada Staré dámy v čele s Andreou Agnellim a Nedvědem coby viceprezidentem na konci loňského listopadu rezignovala.
Letos v lednu pak přišla reakce i od italského fotbalového tribunálu. Juventusu v této sezoně odebral v tabulce 15 bodů a zakázal činnost některým činovníkům klubu včetně české legendy, v Nedvědově případě se jednalo o osm měsíců. Tento distanc nakonec Mezinárodní fotbalová federace FIFA rozšířila tak, aby platil nejen v Itálii, ale celosvětově – nejdelší zákaz na dva a půl roku dostal bývalý sportovní ředitel italského týmu Fabio Paratici, který mezitím získal stejnou funkci v anglickém Tottenhamu Hotspur. Bývalý předseda Angelli dostal dvouletý trest.
Kam dál
Aby náhodou celá kauza nebyla příliš málo zamotaná, tak na konci dubna nejvyšší sportovní soud při Italském olympijském výboru vyhověl odvolání Juventusu – Stará dáma (ale pouze dočasně) získala zpět odebrané body do letošní ligové tabulky, stejně tak byl zrušen osmiměsíční distanc Nedvědovi (Paraticimu a Agnellimu ovšem nikoliv).
Ikonický český záložník je tedy očištěn, ale cesty s pro něj zásadním klubem kariéry, se patrně rozešly. Jestli nadobro, to se teprve ukáže. Stejně jako to, zda zůstane u fotbalu, byť třeba v jiném týmu nebo se bude věnovat něčemu úplně jinému.
