Causa Anička: Byl to pedofil?

V souvislosti se zmizením devítileté Aničky se v tisku objevily dohady, že za tím musí být nějaký deviant. Je taková hypotéza oprávněná?

Může i nemusí být. Skutečně existují lidé trpící sexuální de viací, která je predisponuje ke zneužití, nebo dokonce i k usmrcení dítěte. Ale může také jít o takzvanou krycí vraždu, kde zabití nebylo primárním účelem, ale došlo k němu proto, aby oběť neprozradila pachatele, jenž ji předtím zneužil. Ale mohlo se také stát něco úplně jiného – v souvislosti s Aničkou se mluví například i o únosu.

A pokud ji někdo skutečně zabil – byl to pedofil?

Pouze malou část, jen asi desetinu sexuálních zneužití, spáchají praví pedofilové. Devadesát procent těchto trestných činů páchají sexuálně většinoví muži, kteří trpí poruchami osobnosti či jsou pod vlivem alkoholu. Jejich motivace není primárně pedofilní. Navíc pravá pedofilie nepředurčuje nositele k násilí na dítěti, naopak, pedofil má děti rád.

Jaká je vlastně vazba pojmů pedofil – deviant – psychopat – sexuální agresor?

Existuje celá řada sexuálních deviací, odchylek, a pedofilie je jen jednou z mnoha. Pedofilie znamená sexuální preferenci osob prepubertálního věku, tedy ještě bez znaků dospívání. Jinou sexuální deviací je vámi zmíněná patologická sexuální agresivita. Predisponuje člověka k sexuálnímu vzrušení při překonávání odporu oběti, při minimalizaci její kooperace. V některých zcela výjimečných případech může být sexuální agresivita spojena i s pedofi- lií. Tehdy hovoříme o kombinované sexuální deviaci. Něco úplně jiného jsou lidé, kteří trpí poruchami osobnosti – dříve se jim říkalo psychopati. Těchto poruch je rovněž celá škála. Jedna z nich například předurčuje člověka k asociálním projevům. Jiné poruchy osobnosti jsou charakterizované nezdrženlivostí, emoční nestálostí či vztahovačností. I osoba s poruchou osobnosti však může trpět deviací a deviant může mít poruchu osobnosti. Jsou to však poruchy, které se v zásadě vyskytují naprosto nezávisle.

To ale v podstatě říkáte, že nemá smysl dělat nějaký seznam deviantů ...

Seznam deviantů je naprostý nesmysl. Zkušenosti z USA jednoznačně dokazují, že zveřejnění seznamu sexuálních off endrů na Internetu nevedlo k žádnému snížení sexuální kriminality. Někteří z takto zveřejněných spáchali sebevraždu, u některých došlo k sociálnímu lynči a k vyčlenění. Proto lze z odborného hlediska konstatovat, že seznamy jsou naopak spíše kontraproduktivní. Víme, že recidivitu, opakování sexuálního násilí, do jisté míry ovlivňuje i životní situace a sociální adaptace po výkonu trestu. Pokud jim bude znemožněno, aby se začlenili zpátky do společnosti, našli si práci a vybudovali si sociální vztahy, zvýší se pravděpodobnost, že zrecidivují.

A měl by smysl seznam osob s poruchou osobnosti?

Rozhodně ne, protože zdaleka ne každý z nich je léčený či v kontaktu s odborníky. Nemá ani smysl je příliš léčit, protože poruchy osobnosti nebývají ovlivnitelné terapeutickými prostředky. Lidi s poruchou osobnosti je možné většinou pouze sociálně adaptovat, alespoň do určité míry, ale nedokážeme kauzálně ovlivnit samotnou poruchu. Navíc je výskyt takových osob v populaci pravděpodobně tak vysoký, že by jejich seznam neměl sebemenší smysl. Zdaleka ne každý člověk s poruchou osobnosti je přitom společensky nebezpečný. Většina z nich je nanejvýše obtížná okolí, a především způsobují potíže sami sobě.

Co ale říct rodičům, jak si mají uhlídat děti?

Sexuálně motivované vraždy dětí jsou naštěstí velice výjimečné, statisticky je u nás asi jedna za deset let. Jelikož se však jedná o mimořádně citlivou oblast, vždy to vzbudí obrovskou mediální pozornost a vyvolává to dojem, že jde o častý delikt. Stran prevence – musíme děti vychovávat tak, aby o tomto nebezpečí věděly, aby se od útlého věku naučily říkat ne, aby věděly, že na ně nikdo nemá právo sahat, když je jim to nepříjemné. Proto má smysl sexuální výchova zaměřená na tyto základní dovednosti od nejútlejšího věku.