Objev: Češi nemají rádi Cikány

Pod pozlátkem Disney Worldu pracují zaměstnanci v nelidských podmínkách

Zprávy

Anarchy in the UK. Takhle demonstrují mladí Britové

Zprávy

Kdybychom si chtěli hrát se slovy, nemůže to být rasismus, protože Romové nejsou, byť to mnoho lidí netuší, jiná rasa než my, bílá většina. Že jsou ale jiné etnikum, které většinová populace nemá ráda, je jasné. Ale i tak není problém v tom, že jsou Romové jiní a vypadají jinak. V Česku máme velmi silnou komunitu Vietnamců. Mnoho lidí se o nich sice vyjadřuje zesměšňujícím způsobem, ale ve skutečnosti jsou zrovna Vietnamci příkladem toho, že integrace je přes rozdíl kultur možná. Existují samozřejmě vietnamští mafiáni, tak jako existují ruští, ukrajinští, izraelští a čeští mafiáni. Je tu problém s padělky, pašováním a drogami, ale vedle toho je tu vietnamská většina, která se dokonale naučila česky, zvláště v další generaci, posílá děti do škol, je nekonfliktní. Když má Čech vietnamskou přítelkyni, je to sice pořád ještě exotické, ale není to nic, co by ohromilo. Proč taky, když jsou Vietnamky hezké a chytré. Když chceme večer nakoupit, hledáme Vietnamce, protože tu přece někde poblíž musí být.

 

Češi nejsou rasisté tak, jak je líčí někteří aktivisté. Kdyby byl problém jen v rasismu, bylo by to ještě docela snadné, protože by šlo jen o potíž, která je v lidských hlavách. Jenomže ono jde o potíž, která skutečně existuje.

 

Jiří Paroubek: Ještě budete litovat!

Komentáře

 

Je to drsné a vlastně spíš smutné konstatování, ale hledá někdo Romy, když něco potřebuje? Tragedie Romů je právě v tom, že je nikdo nechce, protože je nikdo nepotřebuje. Ukrajince, Vietnamce, Slováky, psy a kočky, pravidla pravopisu a hadr na podlahu potřebujeme. Jenomže zatímco nás v ulici bez večerky napadne, že by to právě chtělo nějakého Vietnamce, jak je to s Romy? Špatné. Dostali se totiž na samotné dno, ještě níž, než je postavení lidí stíhaných posměchem. To už nemůžeme nazvat jen sterilním pojmem sociální problém, to je tragédie. Nemá cenu si nalhávat, že někdo ví, co s tím. Už komunisté pořád řešili "cikánskou otázku" a nic nevyřešili, protože nikdy nic nevyřešili. Unie taky řeší romskou otázku a taky nic nevyřeší, protože zatím nevyřešila ani škody, co napáchali bílí vzdělanci. Tolik škody, co dokáže způsobit bílý politik, žádný Rom nikdy zavinit nezvládnul. 99 procent potíží západního světa působí bílí vysokoškoláci vycpaní rozumy jako husa nádivkou.

 

Což nic nemění na tom, že Češi nemají Romy rádi, protože jim lezou na nervy, pohrdají jimi a bojí se jich. Mohou si za to Romové sami? To samozřejmě mohou, nejméně z 50 procent. Ve skutečnosti si za to mohou více, protože nikdo nemůže čekat, že se o něj druzí budou pořád dojemně starat.

 

Ještěrčí král Morrison omilostněn. Byl by rád?

Archív

Čína se v případě Nobelovy ceny míru zachovala jako staromódní bolševik

Zprávy

Stalo se normou v internetových debatách bojovat proti "multikulti". Není mi jasné, jaký idiot vymyslel tohle označení. Nikdo ho nepoužívá, jen právě srdnatí anonymní bojovníci proti "multi". Přišlo mi vždycky směšné, že v této zemi bojujeme proti multikulturalismu, který tu nikdy ani v náznaku nebyl. Stejně jako mi přijde směšné, že tu bojujeme proti politické korektnosti, když tu nikdy žádná korektnost nebyla, ani politická ne. O tom si možná jen někdo někde četl a potom o tom s mnoha pravopisnými chybami žvanil na internetu. Je to ten typ lidí, který bude donekonečna vykládat, že Romům se má říkat Cikáni a že krasoduchové v kavárnách nikdy žádného Cikána neviděli.

 

Jenomže já patřím ke generaci, která ještě skutečné Romy – když se jim ještě říkalo Cikáni – znala. Chodili se mnou do třídy, Fero Horváth byl kamarád, Vlastu Néméthovou jsme šikanovali, ale ještě jsme žili pohromadě.

 

Nejdražší rodinný dům na světě. Podívejte se na fotografie

Život a styl

 

Abych byl upřímný, kdybych měl určit pořadí, podle kterého má někdo odprejsknout z téhle země, byli by to tihle lidé, ne Romové. Protože kdybych si měl vybrat mezi nácky a fašisty a Romy, vyberu si samozřejmě Romy. I když bych si nechtěl za sousedy vybrat nikoho z jmenovaných, kdybych měl jiný výběr.

 

S největší pravděpodobností to dopadne jako vždycky. Menšina menšiny se ze sociální pasti dostane svým přičiněním, většina menšiny v ní uvízne a většina většiny je bude nesnášet. Za padesát let někdo přijde s tím, že by se měla řešit romská otázka. Máme dva skoro neřešitelné úkoly. Jeden je pro bílé: nebýt hysterický a chovat se normálně. Jeden je pro „tmavé“: nebýt hysterický a chovat se normálně. Kdybych věděl, jak to zařídit, mám nobelovku v kapse.