V severokorejských koncentračních táborech jsou vězněny desítky tisíc lidí
O „svobodě“ a lidských právech v Severní Koreji si nikdo z nás nedělá žádné iluze. Někdy je tento režim srovnáván s Castrovou diktaturou na Kubě. Neprávem. Politický systém na Kubě sice nemilosrdně persekvuje politické odpůrce, ale tito se mohou (alespoň formálně) obhajovat před soudem. V Severní Koreji dochází k veřejným popravám na základě rozhodnutí místních orgánů správy. Takovéto metody byly naposled praktikovány v době mongolského teroristy Džingischána (1162 – 1227), tedy ve 13. století.
Publicista Ryo Takahashi (The Japan Times), podal 10. 1. 2011 zdrcující zprávu o hospodářských poměrech v severokorejských koncentračních táborech, kde ročně umírají tisíce vězňů hlady a nemocemi způsobené podvyživením. Podívejme se nyní zblízka na fungování severokorejských koncentračních táborů.
Jejich počet není přesně znám. Americká CIA hovoří o několika desítkách. Podle CIA je v těchto táborech uvězněno přibližně 200 000 osob (statistiky Pentagonu z roku 2005). Nejde zdaleka pouze o odpůrce režimu nebo o ty, kteří jsou za ně považováni. Pro uvěznění v severokorejském koncentráku stačí mít nevhodný „třídní původ“. A tak se v těchto zařízeních rodí i stovky dětí rodičům nevhodného „třídního původu“ (podobné tábory zřizoval Čingischán pro věřící katolíky a jejich děti). Až na drobné výjimky jsou tato batolata odsouzena k tomu, prožít celý svůj život v koncentračním táboře.
To byl také osud Shin Dong-hyuka. Narodil se 1982 v koncentráku Kaech‘on jako dítě „třídního nepřítele“. Ve svých 14. letech se musel dívat na mučení a následnou veřejnou popravu své vlastní matky a bratra. Provinění? Matka se pokusila o útěk z tábora a jeho mladšího bratra chtěla vzít sebou. Po provedení exekuce Shin Donga-hyuka rovněž několik hodin mučili a uřízli mu ukazováček pravé ruky.
Popravy jsou v severokorejských koncentrácích podle poradce amerického kongresu Marka E. Manyina (Specialist in Asian Affairs, Congresional Research Service) zásadně veřejné. Přihlížející musí přitom tleskat a vzdávat hold i díky katům, provádějícím své otřesné řemeslo. Tuto lahůdku vynalezl rovněž Čingischán. Při mučení a popravách ukrajinských křesťanů musely být rodiny mužíků u toho. Čím více oběť, např. při drcení varlat v dlani mongolského válečníka, hulákala, tím více se muselo ozývat díkuvzdání ze strany přihlížejících nebožáků.
Ve svých 22 letech (tzn. v roce 2005) se Shin Dong-hyukovi podařilo z koncentráku uprchnout; nějaký čas se skrýval v Číně, než se mu v roce 2006 naskytla příležitost dostat se ilegálně do Jižní Koreje. Tam se připojil k hnutí za lidská práva pro Severní Koreu. Spolu s dalšími dvěma uprchlíky Chol-hwanem a Lee Soon-okem se poté vydali na přednáškové turné Jižní Koreou, aby informovali posluchače o poměrech v severokorejských koncentrácích:
