Francouzi našli zabetonované šperky za 14 000 000 eur. Na loupež století to nestačí
V plastové láhvi zalité betonem v jedné z pařížských odpadních stok našli v tomto týdnu francouzští policisté část ukradeného zboží ze slavného klenotnictví Harry Winston, které si mimo jiné oblíbila i Jacqueline Kennedyová.
Tato loupež století se odehrála 4. prosince 2008. Dva ze zlodějů se převlékli za ženy, hovořili francouzsky a byli velmi dobře informovaní. Znali například číselnou kombinaci kódů k trezoru i jména některých prodavačů. Proto byli po loupeži mezi podezřelými i členové ochranky. Část lupu policie nalezla, když v červnu 2009 pozatýkala 25 lidí a devět z nich z krádeže obvinila. I když se značná část lupu již našla, policie stále pátrá po dalších komplicích či zabetonovaných PET lahvích.
Na to, aby se tato loupež zařadila mezi nejlepší, je ale čtrnáct miliónů „éček“ pořád ještě málo. Ti opravdoví mistři v oboru mají na triku tohle:
1. Bostonské muzeum: 300 miliónů dolarů (asi 5,27 miliardy korun)
V noci osmnáctého března 1990 vnikli do bostonského muzea dva muži v policejních převlecích. Strážcům vysvětlují, že přijeli kvůli nočnímu hlášení, místo toho je však bez použití zbraní spoutají, vyřadí z provozu bezpečnostní systém a ukradnou jedenáct vzácných obrazů, včetně Rembrandta van Rijn. Největší loupež obrazů v historii, která přišla na tři sta miliónů dolarů, trvala méně než dvě hodiny. Odborníci se přitom domnívají, že lupiči byli v téměř amatéři, protože se při vyřezávání obrazů z rámů nesnažili ani minimalizovat jejich poškození a v muzeu nechali i cennější díla. Na dopadení lupičů či nalezení obrazů byla vypsána odměna pět miliónů dolarů a do akce bylo nasazeno třicet detektivů. Zatím bez úspěchu. Prázdné rámy po uloupených obrazech visí v muzeu dodnes.
Vše vypadalo jako běžná návštěva klientů. 12. července 1987, vešli do banky v Knightsbridgi v centru Londýna dva muži, kteří si chtěli pronajmout bezpečnostní schránku. Jenže jakmile se ocitli v bankovním sklepení, vytáhli zbraně a zneškodnili manažera i ochranku. O pronájem schránky nepochopitelně přestali mít zájem, zato oloupili ostatní zákazníky. Měli na to spoustu času, protože na dveře vyvěsili upozornění, že je banka dočasně uzavřená. Až hodinu poté, co lupiči odjeli, se jednomu členovi ochrankz podařilo dostat z pout a spustit alarm. Policie na místě nalezla otisk prstu a identifikovala jeho majitele jako Valeria Vicceie. Po dlouhém sledování se ho podařilo usvědčit i s komplici. Viccei ve vězení napsal o loupeži relativně úspěšnou knihu.
3. Irácká centrální banka: jedna miliarda dolarů (asi 17,58 miliardy korun)
Tato krádež neoplývá žádnou akční scénkou, protože se obešla bez násilí i bez pohrůžek násilím. Nebyla to tedy ani loupež. Ale vzhledem k tomu, kdo ji provedl a kolik odcizil, za zmínku určitě stojí. Odehrála se v roce 2003 těsně před tím, než Američané započali bombardování Bagdádu. Saddámův syn Kusaj odvezl z centrální Irácké banky naprosto neuvěřitelnou částku — jednu miliardu dolarů. K vyzvednutí peněz přitom stačil dopis podepsaný Saddámem. Jeho příkazy byly svaté, takže je úředníci vydali bez jediného problémů. Kusaj s pomocníky nakládali peníze podle svědků na tři valníky zapřažené za traktory celé dvě hodiny. Předpokládá se, že právě z téhle krádeže pocházelo přibližně 650 miliónů dolarů, jež byly později nalezeny ve zdech Saddámova paláce. Po zbytku se dodnes pátrá.
Skutečně legendární loupež spáchalo celkem patnáct mužů 8. srpna roku 1963. Toho dne ráno zastavuje na falešný signál vlak plný peněz ze skotských bank a firem. Skupině lupičů, kteří akci plánovali víc než rok, se podaří z druhého vagónu ukrást sto dvacet vaků s penězi (respektive ukrást lokomotivu i s vagónem). Při přepadení však dojde k potyčce se strojvůdcem, kterého lupiči zraní železnou tyčí a ten na následky zranění později umírá. Vzhledem k tomu, že lupiči zanechali na místě nespočet otisků, policie je poměrně záhy pochytá. Její členové byli v dubnu 1964 odsouzeni k trestům v celkové délce tři sta sedm let, to však neměl být konec celého případu. Jeden z odsouzených lupičů, Ronnie Biggs, uprchl, aby strávil následující roky v Austrálii a Brazílii a do Anglie se vrátil až v roce 2001. Tam byl opět uvězněn a ze zdravotních důvodů jej stát propustil na svobodu až o osm let později. Charlie Wilson uprchl do Kanady, v roce 1968 byl však dopaden a uvězněn. Propuštěn byl o deset let později. V roce 1990 byl nalezen s kulkou v hlavě ve své vile ve Španělsku. Ronald Edwards utekl do Mexika, kde se později vzdal úřadům a v roce 1994 spáchal sebevraždu.
5. Brazilská centrální banka: 69,8 miliónu dolarů (asi 1,22 miliardy korun)
Skutečně ojedinělý kousek se podařil v roce 2005 brazilským lupičům, kteří vyhloubili dvě stě metrů dlouhý tunel pod dvěma domovními bloky a vloupali se jím do centrální banky celé země. Na loupež se díky úspěšně vzřazeným bezpečnostním senzorům, přišlo až druhý den. Tunel byl v hloubce čtyř metrů a lupiči, jejichž počet se odhaduje na deset až dvacet osob, ho z pronajatého domu kutali přes čtyři měsíce. Opravdu pikantní byla skutečnost, že peníze nebyly pojištěné. Důvod? Podle banky bylo riziko krádeže zcela zanedbatelné. I když se o dva měsíce později podařilo policii část lupičů pochytat, bankovky byly neidentifikovatelné a nedohledatelné. Nebyly totiž srovnány podle čísel. Banka tedy absolutně selhala a lupiči měli vesměs štěstí.
