Hulvátství a neschopnost: Česká ambasáda v Japonsku kardinálně selhala
Stačí vám chvilka, abyste si zvykli na japonskou přívětivost, úslužnost a obětavost. O to větší je vaše rozčarování, když jde do tuhého a vy dostanete za uši „přívětivostí“ po česku.
Když 11. března udeřila na severovýchod Japonska tsunami a vyžádala si tisíce mrtvých, procházela jsem se zrovna s kamarádkami po krásném parku s chrámy na okraji Kjóta. Byl to paradox – z hájemství klidu a míru jsme odpovídaly známým na desítky zpráv a dotazů, zda jsme v pořádku a živé.
Po návratu do Tokia o tři dny později už nám tak lehko nebylo: situace na severu se horšila, elektrárna Fukušima chrlila varovné zprávy ohledně radiace a země se znovu třásla. 15. března už jsme stály na letišti Narita a pokoušely se sehnat letenku do České republiky. To se ukázalo jako neřešitelný problém – ne kvůli zemětřesení, ne kvůli tsunami, ne kvůli radioaktivitě, ale kvůli ... české ambasádě.
Kýženou žádost jsem poslala o pár minut později z letištního počítače; a nikdo mi na ni dodnes neodpověděl. Jiný pán z ambasády zase napsal: „Žasnu, jaké kachny se objevují.” Existence vojenských speciálů nám byla vyvrácena ve stejnou chvíli, kdy už jsme měly potvrzené časy jejich odletů.
„A co jako děláte na tokijskym letišti? Tak si chytněte první letadlo, co vás vezme, to vám přeju hodně štěstí!” zní z ambasády další odpověď na pokus o kontakt, prosbu, pomoc.
Nepochopte mě, prosím, špatně: mně vůbec nevadí, že jsme se do speciálů nakonec nevešly. Vadí mi, že způsob jednání ambasády byl komunikační a PR přečin na všech polích. Nemluvě o drzosti, s níž pak v Praze její zástupci prohlásili, že Češi v Tokiu opovrhli jejich nabídkou a na letiště se ani nedostavili. Když jsme po návratu do Čech zjistily, že nejsme samotné, koho ambasáda nechala podobným způsobem ve štychu, říkaly jsme si, že by bylo dobré poodhalit tu roušku i z druhé strany. Mnoho lidí o speciálech vůbec nevědělo, nebo se v zácpě ani na letiště nestihli dostat, protože jim ambasáda dala vědět s příliš malým předstihem.
Takhle se česká ambasáda stará o české občany v nesnázích.
Doufám, že Japonsko už nikdy nepotká podobná katastrofa; a bude-li třeba někdy řešit krizové situace, aby na příslušných místech byli přívětivější lidé, než se kterými jsme se setkaly my.
