Řeč je o zemské kůře, konkrétně o svrchním plášti. Vzorky z něj mají přinést stejně důležité a kvalitní podklady jako vzorky z Měsíce.
Jeden z důvodů, proč takový průzkum provádět, je ten, že šest kilometrů hluboký vrt pod mořským dnem by měl proniknout zemskou kůrou až ke svrchnímu plášti – oblasti, která má zásadní vliv na pohyby zemské kůry. Vědci by tak mohli mnohem lépe odhalit různé přírodní živly už v předstihu – a lépe tak porozumět i silám, které způsobily například katastrofální vlnu tsunami, jaká v nedávné době zasáhla Japonsko. Proto označují vzorky za jakýsi poklad.
„Pomůže nám to objasnit nejen historii vývoje naší planety, ale také vztahy mezi jednotlivými vrstvami i samotnou podstatu pláště,“ vysvětluje důležitost průzkumu Damon Teagle z University of Southampton, jeden z vedoucích pracovníků projektu. Vlastnosti hlubinných hornin mají vliv na pohyb tektonických desek i na vznik magmatu, jež trhlinami v kůře neboli sopkami proniká vzhůru a v riftových zónách tvoří nové oceánské dno. Stoupavé proudy v plášti mají tedy rozhodující vliv na utváření povrchu Země.
Celková hloubka vrtu bude kolem deseti kilometrů, což už vyžaduje tým zkušených specialistů. Kdo viděl film Armageddon, představí si Bruce Willise s Benem Affleckem z ropné plošiny, kteří dokáží vyvrtat díru i na asteroidu. Přesně z takového těsta by měli být i tito „vrtáci“. Podobný pokus už tu přitom byl v 60. letech minulého století. Tenkrát měl ambice provrtat oceánskou kůru americký Projekt Mohole, jenž však neuspěl. Podařilo se dosáhnout hloubky jen 183 metrů. Ukázalo se, že přesné spouštění vrtných tyčí ze speciálních lodí na dno v hloubce 3,5 kilometru je příliš složité.
Nebyla by to ale studená válka, kdyby tenkrát nechtěli Američany překonat Rusové. Rekord díky tomu drží ruský program označovaný jako SG3. V jeho rámci se na poloostrově Kola podařilo během 70. a 80. let minulého století dosáhnout hloubky přes 12 kilometrů. Pokud se ruský rekord tentokrát podaří prolomit, mělo by k tomu podle plánů dojít někdy roku 2020.
