Chcete navštívit Jiřího Kajínka? Řekněte si ministru spravedlnosti Pospíšilovi
Tak jsem byla na návštěvě Jiřího Kajínka. Má se dobře, jeho obydlí je relativně skromné a pod nábytkem se dá špatně uklízet, protože je všechen připevněný k podlaze.
Příběh onoho rozhovoru, který si přečtete ve čtvrtečním Reflexu, je zhruba stejně spletitý jako Kajínkův případ sám. Ani jednomu se nedá tak docela rozumět, ale je třeba se pokusit to alespoň přibližně vyložit.
O návštěvu doživotně odsouzeného jsem žádala čtrnáctkrát. Moje žádosti byly opakovaně zamítány buď z důvodu bezpečnostní situace ve věznici, anebo z důvodu, že navštívit může doživotně odsouzeného pouze „osoba blízká“.
Prakticky vzato, stálo mě to rok čekání a počtrnácté jsem povolení dostala. Zavolal mi tiskový tajemník ředitele Generálního ředitelství vězeňské služby a řekl mi, že když zaznamenali můj setrvalý roční zájem, dospěli k závěru, že moje nadšení pro to, pořídit rozhovor s odsouzeným Kajínkem je opravdové, a tak si zasloužím tu možnost dostat. Poděkovala jsem za nečekanou laskavost instituce a vyčkávala termínu návštěvy.
Střih. Pár dnů před návštěvou se ocitám v Plzni u soudu o obnovu řízení v případě Jiřího Kajínka. Kolorit fanynek, místních novinářů a velmi rychlý proces, na jehož konci je už druhé zamítnutí Kajínkova návrhu. Na chodbě před soudní síní mě oslovuje kolega z Práva a povídá: „Tak prý jedete za Kajínkem v pátek.“ A tak se zeptám, jak to ví. A on na to, že za ním byl minulý týden. Divím se a ptám se, jak dlouho musel kolega o návštěvu žádat. A on na to, že jen jednou, ale když pochopil, že je to tam neprůstřelné, šel na to od lesa. Ale že tedy to povolení k návštěvě jsem paradoxně já dostala vlastně díky němu, protože by to pro tu věznici jinak vypadalo trapně.
Byla jsem tedy u Jiřího Kajínka — a tak nějak nemám pocit, že bych si to vybojovala v rámci pravidel. Před návštěvou jsem tedy požádala o pár minut nového ředitele věznice, řekla mu, že vím o historce se „šlapáním na krk“, a omluvila se mu.
Mimochodem, ten obávaný šéf věznice v Karviné vychází z celého řetězce jako jediný profesionál na svém místě.
Ve čtvrtečním Reflexu si přečtěte rozhovor s doživotně odsouzeným Jiřím Kajínkem, jenž ve věznici Karviná „čeká na zázrak“.