Kosmonaut Gagarin je pověst. Prvním člověkem ve vesmíru byl Američan Shepard
Major Jurij Gagarin se k pravému kosmonautovi nikdy nedopracoval. Byl roku 1960 pouze vybrán jako „kosmonaut-kandidát“ s dvaceti ostatními uchazeči. Ve vesmíru se jaktěživ neukázal. Jeho povolání ve skutečnosti znělo: zkušební vojenský pilot. Zaučoval adepty-piloty na letadlech MiG-15, které měly sloužit špionážním účelům SSSR. Jurij Gagarin byl zpravodajským důstojníkem a geniálním mystifikátorem sovětské Hlavní správy rozvědky (GRU).
V lednu 1961 se dostala na pracovní stůl šéfa vojenské výzvědné služby SSSR Ivana Serova (1958–63) velmi nepříjemná zpráva. Vedení americké NASA prohlásilo, že dne 5. 5. 1961 bude vyslána do vesmíru kosmická loď Freedom 7. Bude ji pilotovat Alan Shepard. Jde o první let rakety do vesmíru s lidskou posádkou. Američan jako první ve vesmíru? To je neslýchané! Serov zpanikařil a okamžitě předal zprávu prvnímu tajemníkovi ÚV KSSS Nikitovi Chruščovovi. Ten rozkázal vrchnímu veliteli kosmického průzkumu SSSR Sergeji Koroljovovi bez odkladu vypracovat plán na let do vesmíru s lidskou posádkou, nejpozději do poloviny dubna 1961, a tím alespoň o několik dnů předhonit USA.
USA měly před SSSR ve výzkumu vesmíru nedostižitelný náskok. Na rozdíl od NASA měl Koroljov nevyřešený problém s nedostatečným přívodem kyslíku, s přehříváním kabiny kosmonauta a s nadměrným zatížením při startu a přistávání. To znamenalo – udušení, uhoření a rozdrcení. S takovými perspektivami přece nemůže vyslat člověka ke „hvězdám“ – tzn. na jistou smrt! Bylo přesto třeba něco podniknout, jinak budou Američané první lidé ve vesmíru. Toho si byl Koroljov vědom. Ale co má dělat?
Nejúspěšnějším kandidátem pro start na oběžnou dráhu kolem Země se stal nadporučík V. V. Bondarenko. Měl dosavadní skvělý výcvik. Bylo mu 24 let a nacházel se ve vynikající kondici. Byl sice ženatý, ale žil odděleně od manželky, která měla milence. Jeho manželství se nacházelo v rozkladu. Kdyby let nepřežil – a s tím se skoro definitivně počítalo –, „nikomu“ by nescházel. Prostě: „Padl ve službě vlasti jako voják.“ Došlo však k události, jež vše změnila. Dne 23. 3. 1961 nastoupil Bondarenko na generální zkoušku do přetlakové komory, kde se nedostatkem kyslíku takřka udusil a posléze ohořel. Se silnými popáleninami na celém těle po převozu do nemocnice zemřel. Šéf kosmického výzkumu SSSR si byl jist tím, že problém s kyslíkem a žárem v kosmonautově kabině do 5. 5. 1961 (tedy do doby letu Američana Sheparda do vesmíru) nemůže vyřešit. Tak jako shořelo 58 psů, shořel i Bondarenko …
Aby vše bylo pochopitelné i pro naprostého laika, je třeba se seznámit s Gagarinovým životopisem: Původně se vyučil slévačem a stal se členem aeroklubu. Pro jeho špatnou kondici a trpasličí vzrůst ho však létat nenechali. Tak sloužil u pozemního personálu. Když ukončil střední technickou školu s maturitou, přihlásil se na pilotní školu v Orenburgu. Tam se ovšem dostal až na třetí pokus. Gagarinův problém byly jeho proporce střízlíka. Měřil 157 cm a vážil necelých 60 kilo. S takovýmito předpoklady nelze nastupovat do kosmické lodi!
V pilotní škole prospíval velice dobře. Fyzické nedostatky nahrazoval vynikající inteligencí. Přečetl prý všechny knihy Victora Huga, jež mu měly sloužit ke zkvalitnění fantazie a představivosti. Rovněž se doslova naučil nazpaměť spisy ruského teoretika raketové techniky Konstantina Ciolkovského. Vymýšlel si různé scenérie a ty podával tak, že vypadaly naprosto věrohodně. Byl velice oblíbeným společenským typem. Miloval ženy, auta a hony … Dalo by se říci – jakýsi budoucí sovětský „James Bond 007“. V roce 1957 se oženil a měl dvě dcery: Jelenu a Galinu. Staral se tedy o dvě malé děti a manželku, která byla v domácnosti. Již za těchto okolností by Bajkonur riskantní let do kosmu pro Gagarina vůbec neschválil.
Onu tajuplnou pauzu mezi lednem a dubnem 1961 si vysvětluji tak, že Gagarin byl patrně v této době GRU připravován na svoji úlohu za V. V. Bondarenka, o němž se předpokládalo, že let nepřežije. Spálené tělesné ostatky kosmonauta měly být po přistání z kabiny odstraněny a nahrazeny „katapultovaným“ Gagarinem. Po 23. březnu 1961, kdy Bondarenko shořel v kabině již při výcviku, scenář zůstal, jen s tím rozdílem, že Vostok 1 startoval 12. 4. 1961 v devět hodin sedm minut bez lidské posádky. Asi v 9.15 hod. zachytila americká NASA objekt v pohybu a vyslala Moskvě dotaz. SSSR přiznal, že vystřelil kosmickou loď na oběžnou dráhu kolem Země a že prý se nachází na palubě kosmonaut. Nechtěl však prozradit jeho jméno.
Těleso bylo sledováno od startu do přistání. Nacházelo se v pohybu 108 minut. Žádná ze zpravodajských služeb USA ani západní Evropy nezaznamenala jednu jedinou větu konverzace mezi základnou a údajným kosmonautem na palubě Vostoku 1. Prostě, žádný kosmonaut tam nebyl. Jak by to dopadlo, kdyby tam byl? V 57. minutě dosáhla kosmická loď výšky 327 km nad zemí. Teplota ochranného štítu pilotní kabiny přesáhla 2000 stupňů a přetížení bylo více než 10 G. Jinými slovy řečeno: Kdyby se na palubě lodi nacházel ať Bondarenko, nebo Gagarin, necelou hodinu po startu vesmírného tělesa by se oba uškvařili a tlak by je rozdrtil.
Při klesání do atmosféry se navigační chybou jeden z raketových motorů nevypnul a vesmírná loď začala divoce rotovat kolem své osy. Tento stav trval přes 20 minut. Je to asi tak, jako kdybyste nějakého člověka zavřeli do pračky a zapnuli ždímání na 1200 obrátek za minutu. Během několika sekund by ztratil vědomí. Jak by asi vypadal po 20 minutách? Nejpozději při této příležitosti by přítomný kosmonaut dokonal svou životní pouť. No vidíte, ale podle moskevské Pravdy se po oněch 20 minutách „Gagarin“ zcela suverénně katapultoval a přistál se svým padákem na zemi, doprovázen zářícím úsměvem na tváři. Jeho kosmonautická kombinéza a helma na hlavě kupodivu nepředstavitelným žárem přes 2000 stupňů ani za mák neutrpěly. Vypadalo to spíš tak, jako by mu je právě ušili …
To, že tyto a podobné historky sovětský bolševismus produkoval doslova na běžícím pásu, není nic nového. Nesmírně mě však zaráží, že takové zkušené a vynikající zpravodajské služby, jako jsou americká CIA a britská MI6, oné primitivní sovětské mystifikaci uvěřily. I britská královna pozvala majora Jurije Gagarina na oficiální návštěvu Spojeného království, a dokonce ho vyznamenala. CIA a MI6 přece musely vědět již ze samotné okolnosti, když se z vesmírné lodi nevede s pozemní základnou žádná komunikace, že tam prostě nikdo není. Mlčenlivý kosmonaut na oběžné dráze kolem Země neexistuje!
Sotva utichly celosvětové oslavy, začal Gagarin od září 1961 studovat na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii v Moskvě. Zkoumal možnosti vylepšení sovětské letecké techniky pro špionážní účely. Současně se z něho stal alkoholik. V opilosti vykládal intimní informace o své působnosti v kosmickém výzkumu, a tím začínal být pro GRU nepohodlným. Dokonce se pohádal i s Brežněvem. Při jednom osobním setkání se Brežněv rozzlobil a vmetl Gagarinovi do tváře: „Když už jsme z vás vyrobili hrdinu, tak alespoň držte na veřejnosti hubu!“ Gagarin sice obhájil s úspěchem diplomovou práci dne 17. 2. 1968, ale s pitím nepřestal. Brežněvovu radu na téma „držení huby na veřejnosti“ si k srdci nevzal. Dne 2. 3. 1968 se s ním zřítilo letadlo. GRU vyšetřování nehody zakázalo.
