Vraťte církvím všechen majetek
Zase se mluví o tom, že se církvi bude vracet majetek. To se mělo stát už dávno. Nejen v zájmu církví, ale všech.
Jakmile se v mediích zase objevil pojem vyrovnání státu s církvemi, nastalo obvyklé běsnění soudruhů všeho druhu. Připomněli všechno od Bílé hory až po svěcení zbraní a zvolali, že církve mají žít za své.
Představa, že církev přišla ke svému jmění konfiskacemi po Bílé hoře, je historický nesmysl. Kdybychom byli důslední, bylo by naopak třeba zabrat majetek státu. Ten patřil v našich dějinách k největším zlodějům. Taky hodně kradli jednotlivci, takže by bylo potřeba zrušit i soukromý majetek. Nakonec by tedy bylo nutné zrušit majetek jako takový, což by snad šlo, ale bylo by lepší tuto variantu nechat tak dva dny před koncem světa, jinak je nepraktická.
Existují věrohodné modely, které vypočítávají, že za tu dobu, co měly církve dostat onu slavnou rentu za desítky miliard, by stát při neřešení situace do církví muselo investovat více peněz. Tisíce duchovních za desítky let znamenají i při jejich podprůměrné mzdě hodně peněz. Navíc se dalo čekat, že stát nakonec nikdy celou sumu nezaplatí. Copak se dá u nás věřit tomu, že něco bude platit ještě za desítky let? Stejně by církve slíbenou sumu nedostaly a jejich představitelé to mimo záznam přiznávali. Ale mělo se stát aspoň něco.
Jenomže vykládejte to někomu, kdo je stižen proticírkevním afektem. Čísla nikoho nezajímají, hlavně černoprdelníkům zatopte. To je úroveň debaty v Česku.
Půvabné je i to, že poslední navrhovaná varianta byla výhodná pro nekatolické církve. Mělo se vzít z bývalého katolického majetku a přerozdělit, takže protestantské církve, které byly vždycky chudší, by dostaly výhodný kus z celého koláče. Národ Husa a Komenského to ale nezajímá. Církve a stát nakonec dospěli k unikátní historické dohodě, Tlustý a spol ji zase zničili. V praxi to znamená, že podle blokačního paragrafu mnoho obcí nemůže nadále stavět, církve žijí v nejistotě a sekulární stát bude platit církevní činitele.
Nejjednodušší by bylo, církvím prostě vrátit, co jim bylo ukradeno. Je to otázka spravedlnosti i praktického řešení. Jenomže dočkáme se u nás někdy něčeho, co by bylo jednoduché a praktické?
