Ďábel bydlí u Bermud: V čem vězí tajemství nejzáhadnějšího místa oceánů?
Světové oceány dnes bezpečně křižují tisíce plavidel, ale přece jen jsou v něm místa nebezpečná, která budí hrůzu. Nejznámější oblastí je část západního Atlantiku mezi Bermudami, Floridou a Portorikem, známá také jako Bermudský nebo Ďábelský trojúhelník.
V „Devil´s triangle“ údajně dochází k záhadnému mizení lodí i letadel. Je to rozsáhlá, ale nepřesně vymezená oblast o velikosti několika milionů km2. Někteří k ní přičítají i Azory a Mexický záliv.
Za počátek historie Bermudského trojúhelníku můžeme považovat zmizení pěti bombardérů typu Grumman Avenger amerického námořnictva v r. 1945 při prostém cvičném letu č. 19. Letadla startující ze základy na Floridě se dostala do prudké bouře, ztratila spojení a na svou základnu se nevrátila. Tragédii zvětšil i výbuch záchranného letadla Mariner chvíli po jeho startu. To ovšem překvapením nebylo, protože tato letadla byla velice poruchová. Záhy poté byly hlášeny další podobné případy a nebezpečná zóna oceánu se dostala do středu pozornosti médií. Nikdo ale v té době neuvažoval o nepřirozených příčinách těchto katastrof. Situace se zcela změnila, když v r. 1964 publikoval Vincent Gaddis ve sci-fi časopise Argosy článek „The deadly Bermuda Triangle“, ve kterém popisoval vedle ztráty uvedené letky řadu dalších záhadných zmizení lodí, letadel i lidí v minulých stoletích i v nedávné minulosti, provázených i podivnými vizuálními nebo atmosférickými efekty.
První zprávy o ztracených plavidlech v tomto „ďábelském trojúhelníku“ datoval do doby Kryštofa Kolumba. Po Gaddisově článku se objevily další zprávy odborníků, laiků a literátů o podobných případech. Úplná hysterie pak vypukla v r. 1974, kdy Charles Berlitz vydal slavný bestseller „The Bermuda Triangle“, odvolávající se na 400 stránkovou oficiální zprávu Námořního vyšetřovacího úřadu o vyšetřování zmizení letky č. 19. V knize vedle barvitého a dramatického popisu této i jiných událostí naznačil, že za mizením plavidel jsou záhadné paranormální příčiny. Vzápětí bylo publikováno množství článků i knižních publikací a natočeno mnoho televizních pořadů i několik filmů o dramatických událostech, které se v trojúhelníku měly stát. Kolik lodí a lidí zmizelo, nikdo přesně nespočítal, někteří mluvili o 200, jiní až o 1000 námořních plavidlech a letadlech. Zřejmě záleželo na tom, kdo lodě počítal a jak uměl sečítat. Přesnější, i když jen částečné údaje poskytl jen Howard Rosenberg z amerického Námořního historického centra. Podle jeho zprávy tam do r. 1973 zmizelo ve 20. století beze stopy 50 plavidel a 20 letadel a pobřežní správa obdržela za tuto dobu 8000 tísňových volání o pomoc.
Jaká je ale realita a jak vysvětlit tyto události, to čekalo teprve na historiky a na americké skeptiky, kteří začali seriózně pátrat v původních pramenech. První překvapení přišlo, když se nikomu nepodařilo v historických dokumentech před rokem 1945 najít ani jedinou zprávu o existenci nebezpečného trojúhelníku. Vymezil jej a jako „bermudský“ nazval teprve Gaddis. Do zcela jiného světla se pak dostaly katastrofy, když se ověřovala správnost údajů Ch. Berlitze a zjistilo se, že jde zčásti o omyly, ale z větší části o výmysly a spekulace. Podrobně pak vše prostudoval především Lawrence David Kusche, knihovník z arizonské státní univerzity, který ve své knize „The Bermuda Triangle Mystery: Solved“ (1975) znovu prohlédl zprávu Námořního vyšetřovacího úřadu o ztrátě pětice letadel. Podle ní šlo o cvičná letadla, která nebyla vybavena funkčními navigačními přístroji kromě jediného kompasu, který měl velitelský letoun, pilotovaný kapitánem Charlesem Taylorem.
Za pravděpodobnou příčinu byla oficiálně prohlášena závada na jeho navigačním kompasu s následnou ztrátou orientace celé letky a letem k volnému oceánu až do vyčerpání paliva. Tedy nic nezvyklého, nic záhadného. V Berlitzově knize zjistil Kusche řadu nepřesností a mylných interpretací včetně výmyslů… a jízlivě píše: „Co Berlitz nezjistil, to si vymyslel. A když třeba napsal, že záchranná loď měla červenou barvu, tak pravděpodobnost, že měla barvu jinou, se rovná téměř jistotě.“ V roce 1982 se k problému Bermudského trojúhelníku kriticky vyjádřil i slavný skeptik a eskamotér James Randi.
Tomu odpovídají i výsledky vyšetřování jednotlivých havárií a zmizení lodí. Pokud byly k dispozici nějaké informace, tak se vždy nalezla přirozená příčina, jako je bouře, hurikán, tornádo, mlhy, tsunami, zemětřesení, porucha přístrojů, nedostatek paliva, nájezd pirátů, výbuch explozivního nákladu, špatná navigace nebo jiné selhání člověka. Nepřirozená příčina nebyla nikdy prokázána. Bylo zjištěno, že se řada lodí, hlášených jako pohřešované v Bermudském trojúhelníku, do této oblasti nikdy neplavila.
Podle vyjádření Roberta T. Carrolla, autora skvělé knihy „The Skeptik´s Dictionary“, zůstává jedinou záhadou, proč se stal Bermudský trojúhelník záhadou. V roce 1986 vydal Zdeněk Kukal v nakladatelství Horizont knihu „Záhada Bermudského trojúhelníku“. Je to zajímavá, kriticky psaná publikace zachycující vznik, vývoj i pád jednoho velkého mýtu. Přesto Česká televize před lety zařadila záhadu Bermudského trojúhelníku na začátek rádoby vědecko-populárního cyklu Detektor, dříve než byl pořad pro neserióznost zásluhou skeptického klubu SISYFOS pozastaven.
Tři „záhady“
Typický je případ 282tunové brigantiny Mary Celeste, která byla údajně nalezena zcela opuštěná, nepoškozená v r. 1872 na volném moři u Bermud. To se ve skutečnosti stalo jinde, při portugalském pobřeží. U Bermud ztroskotal na útesech v r. 1864 parník podobného jména – Mari Celeste. Prostá záměna, trochu fantazie a hezká historka byla na světě.
Záhadně také beze stopy zmizela v r. 1880 školní plachetnice Atalanta s 290 kadety. Těžko se ovšem divit, když se vyšetřováním zjistilo, že to byla loď velice nestabilní, byla přetížená a na její palubě byli jen dva zkušení námořníci.
Další obětí měla být i norská loď Stavanger, která v r. 1931 zmizela beze stopy se 41 námořníky u ostrova Cat na Bahamách. Existovala však jen jediná loď tohoto jména, která nikdy a nikde neztroskotala.
Více o přírodních zajímavostech, cestování a historii najdete v měsíčníku GEO. Vydává jej společnost Ringier Axel Springer CZ, a.s. Zvýhodněné roční předplatné za 990 Kč objednávejte zde. Ušetříte 198 Kč a jako poděkování obdržíte hodnotný dárek.
