Kdo utajuje životopisy našich prezidentů?
Od roku 1918 se usadilo na Pražském hradě celkem deset presidentů. S výjimkou T. G. Masaryka, dr. Edvarda Beneše a Václava Havla se o těch ostatních nedozvíte vůbec nic. Nikdo o nich žádné monografie nenapsal. Kdo má permanentní zájem na tom, aby o zbývajících sedmi presidentech, pokud možno, široké veřejnosti nebylo nic známo? Jde o nerozluštěnou záhadu, anebo snad existuje nějaká „tajná cenzura“ o které normální smrtelník nesmí nic vědět?
Co se týká Masaryka, Beneše a Havla, existují nejen v češtině, ale i např. v angličtině a němčině vynikající monografie erudovaných politologů a historiků. Dovedu si představit, že životy takových presidentů jako byli např. Emil Hácha nebo Antonín Zápotocký byly tak nudné a nezajímavé, že je zbytečné psát o tom nějakou knihu. Pokuste se však dozvědět se něco o armádním generálovi Ludvíku Svobodovi! Jedná se o osobnost dekorovanou mnoha mezinárodními vyznamenáními a poctami. Na druhé straně, jeho politická činnost je plná záhad a protikladů. Kdyby nenapsal své memoáry „Cestami života“ (Praha 1971) vůbec nic bychom se o něm dodnes nedozvěděli. Přičemž druhý díl jeho vzpomínek „Cestami života“ mohl vyjít až v roce 1992, tzn. až po „sametové revoluci“. Ačkoli byl generál Svoboda presidentem ČSSR (1968 – 1975), komunistická cenzura mu publikování druhého dílu „Cestami života“ přísně zakázala. Přičemž první díl byl krátce po vydání stažen z oběhu tvrzením, že v textu jsou údajně „gramatické chyby“, které je nutné opravit. Ve skutečnosti pozadí celého zásahu cenzury byly velice kladné kritiky jeho publikace v masmédiích SRN, Francie a Velké Británie. Kdo má zájem na tom, aby žádná monografie o něm nevyšla? Kdo trvá na tom, aby život a činnost této rozporuplné osobnosti našich dějin byla i nadále utajována?
První tzv. „dělnický prezident“ ČSR, Klement Gottwald (1948-1953), byl iniciátorem známých „stalinských politických procesů“. V letech jeho prezidentství 1948 – 1953, tedy v období „národního temna“, je onen tehdejší předseda KSČ zodpovědný za 237 justičních vražd a za 42 021 odsouzených ve věznicích a komunistických pracovních táborech. Kolik obětí zemřelo následkem nelidského zacházení v tehdejších vězeňských zařízeních, není přesně známo. Přesto, jediná monografie o tomto masovém zločinci vyšla v roce 1971 pod striktním a jednoduchým názvem „Gottwald“. Autorem je bývalý přesvědčený komunista Doc. PhDr. Jaroslav Matějka. Obsahem monografie je tím pádem gloriola prvního českého stalinisty na půdě Pražského hradu. Proč se daného tématu historici a politologové bojí, zůstává mi záhadou…
Samozřejmě plně chápu nezveřejňování žádné monografie o Václavu Klausovi. Jeho prezidentské období zatím neskončilo. Tím pádem je stále nutné čekat na další tyto aspekty: Kolik ostudy ještě nadělá při svých zahraničních návštěvách? Kolikrát se ještě zesměšní svými neznalostmi ekologických příčin a kauzalit? V neposlední řadě - last but not least, kolik ještě odcizí plnicích per a propisovacích tužek?
