Myslíte si, že by pomohlo, kdyby Řecko opustilo eurozónu?
Zeptali jsme se Zbyňka Fialy ze serveru Vaševěc.cz a Jaroslava Brychty, hlavního analytika X-Trade Brokers. Stejně tak by nás ale zajímal váš názor. Hlasujte v naší anketě.
Zbyněk Fiala, Vaševěc.cz: NE. AŽ ŘECKO ZKRACHUJE, BUDE HŮŘ
Nepomohlo by to řešení krize eurozóny, protože ta spočívá v něčem jiném. Eurozóna má Evropskou centrální banku (ECB), ale nedokázala se domluvit ani na harmonizaci daňového základu.
Zdá se, že pod tlakem událostí něco z toho nyní začnou plnit různé společné fondy, které původně vznikly pro pomoc Řecku.
Česká koruna je udržována v rovnováze relativně vyváženou směskou měnové politiky, již určuje centrální banka, a fiskální politiky, kterou řídí ministerstvo financí podle zákona o rozpočtu.
Dosluhující šéf ECB Jean-Claude Trachet už ostatně volal po vzniku evropského ministerstva financí. Pokud to evropští lídři vezmou za tenhle konec, krize pomůže dobudovat pevnější základy eura. Když ale Řecko padne, pocit naléhavosti, jenž věci hnal kupředu, pomine.
Pokud Řecko zkrachuje, budou špatné úvěry ještě horší. Německá a francouzská vláda bude solit v každém případě, ale příspěvky na zvyšování životní úrovně bankéřů se jí zatím zdály příliš nemravné. A protože vlády obyčejně neplatí ze svého, ruku až po loket zanoří do kapes němečtí a francouzští daňoví poplatníci.
Řekům nepomůže ani to, ani ono. V eurozóně se udrží jen za cenu drastického snižování životní úrovně, ale když se to nepovede, budou na tom stejně. Kruté podmínky věřitelů zatím řeckou ekonomiku ochromily a nedávají šanci na splácení. Řecký sociální systém vůbec není rozmařilý, je zhruba stejně bídný jako ten náš, to znamená, že se na něj dává o třetinu méně než na severu a západě Evropy. Vysoké platy úředníků byly jen jakousi sociální sítí, která umožňovala udržovat nad vodou celou širokou rodinu. Velké peníze odplouvaly - tak jako u nás - podstatně širšími korupčními kanály.
Jaroslav Brychta, hlavní analytik X-Trade Brokers: ANO. NORMÁLNÍ JE NEDĚLAT DLUHY
Pomohlo by to nejen Řecku samotnému, ale celé Evropě. Ušli jsme příliš dlouhou cestu od doby, kdy bylo normální nedělat dluhy, pracovat, šetřit, netisknout peníze a nepodporovat bankrotáře.
Tento recept kdysi Baťa považoval za jediný možný na překonání krize morální i hospodářské. Současnost je ale výsměchem těmto zásadám.
Celková výše zadlužení ve státní a soukromé sféře jednoho dne bude muset klesnout, a jakmile se tak začne dít, bude odstartován mimořádně bolestivý proces. Lze si jen obtížně představit, že tento proces bude trvat desítky let. Bude připomínat spíše splasknutí bubliny. Tentokrát ale té největší – dluhové. Tomu se snaží politici za každou cenu vyhnout. Cena za jejich počínání je ale taková, že s každým dalším promarněným rokem zadlužení narůstá, díky čemuž bude v Konečném důsledku ozdravný proces mnohem bolestivější a společensky nákladnější. Toto odkládání nevede nikam.
Bavíme-li se o Řecku, bavíme se o budoucnosti eurozóny. A řešíme-li budoucnost eurozóny, máme na mysli osud celého finančního a společenského uspořádání. Takového uspořádání, v jehož srdci stojí měnový a finanční systém založený na inflaci a dluhu a jehož jedinou nadějí na přežití je ještě více inflace a ještě více dluhu. Má-li vystoupení Řecka z eurozóny odstartovat bolestivý dominový efekt, na jehož konci bude bude zdravý bankovní sektor, pevná měna a omezení role státu v ekonomice, již včera bylo pozdě. Povede-li jeho vystoupení k další podpoře evropských bank, zadlužení a znehodnocení národních měn, je tato otázka zcela zbytečná. Již tak totiž směřujeme ke katastrofě. S Řeckem nebo bez.
