Kde jste sehnal uniformu mrtvého vojáka? Zeptali jsme se reklamního guru Oliviera Toscaniho

Tehdy se po Evropě objevila masivní kampaň Benettonu od reklamního guru Oliviera Toscaniho. Fotka uniformy mrtvého vojáka. Na plakátu stálo: „Já, Gojko Gagro, otec zemřelého Marinka Gagra, narozeného 1963 v Blizanci, bych si přál, aby jméno mého syna i všechno, co po něm zůstalo, bylo použito ve jménu míru. Proti válce."

Ten příběh zněl až humanitárně. Otec mrtvého poslal v balíku do Itálie Tocsanimu oblečení zemřelého syna s tím, že on prý umí udělat takovou kampaň, že o ní mluví celý svět. Ať Toscani vyburcuje svět. Ať zastaví válku.

A lidi, kteří si v kabince zkoušeli džíny, najednou měli ke koupi o důvod víc. Benetton se za nebohého otce postavil. Benettonu se nelíbí zabíjení. Benetton je proti válce.

Jenže Jana ten příběh zná trochu jinak. Studovala v té době v Bruselu. A pokoj na koleji sdílela s Chorvatkou Mirelou Marinčičovou, která utekla před válkou. Ten mrtvý voják byl její přítel. O jeho smrti se dozvěděla z Toscaniho plakátu.

Týden se chodbou na kolejích rozléhal její zoufalý hlas, týden se snažila dovolat do Chorvatska. Linka padala. A když sluchátko přece jen nakonec zvedli rodiče Marinka Gagra, řekli jí, že z nich šaty vymámili „lidi z Benettonu“. Hučeli do nich: „jaká to tragédie!“, slibovali hory doly, dokonce, že dokážou zastavit válku… Že oni se nyní cítí oklamaní, že je jim to líto…

Tentýž příběh už najednou tak humanitárně nezní. Ti, kdo ho znají takhle, u Benettonu nenakupují.

Letos v září Oliviero Toscani přijel na Evropský kongres do Vratislavi. A mě se naskytla příležitost s ním mluvit. Slíbila jsem Janě, že se ho zeptám, jak to tehdy s uniformou mrtvého vojáka vlastně bylo.

Rozhovor najdete v příštím čísle Reflexu, který vychází ve čtvrtek 29. září.