Kdo je 5 největších "průšvihářů" ve fotbale? Aneb Řepka v tom není sám!
Fotbalové hřiště není vždy místo pro fair play. Řadu dobrých hráčů navíc provází špatná pověst i v zákulisí. Reflex se zeptal redaktora deníku Sport Štěpána Filípka, kdo patří mezi největší české fotbalové "výtržníky".
Tomáš Řepka (Sparta Praha)
Citlivá, tak nějak zmatená duše, kterou na hřišti často popadnou běsy. To je tetovaný drsňák, který se ze SuperToma stal ve Spartě hrdinou ve vedlejší roli. Do naučného fotbalového slovníku přispěl výrazem „blikanec“ vyjadřujícím cokoli od „fénu“ z několika centimetrů do tváře protihráče či rozhodčího, přes pořádnou kosu, úder do televizní kamery či plivanec. Tomáš Řepka vláště vyniká v komunikaci s tribunami: v Teplicích i Jablonci ukázal na diváky prostředníček. Milovník rychlých aut, které občas zaparkuje, kam nemá, a štamgast kasin si rád utahuje z autorit, přičemž někdy má dobrou trefu. Bývalého slabého předsedu fotbalového svazu Jana Obsta nazval „týpkem“ a prohlásil o něm: „To ďábel vylez´ nahoru a dal tam toho magora.“ O legendárním kouči Karlu Brücknerovi zase bez obalu řekl: „Je to lhář.“ Zvláštní znamení: pokud udělá průšvih, obvykle si stěžuje, že je oběť bulváru a nikdo mu nerozumí. Pevný stisk ruky přitom značí přímé a férové jednání muže, který dokáže o sobě i fotbale mluvit zajímavě. Vztahem s modelkou Vlaďkou Erbovou se katapultoval ze světa fotbalu mezi celebrity, jež se nechávají legračně fotit na kalendáře a tropí spoustu jiných hloupostí.
Řepka odsouzen za zpronevěru k 15 měsícům vězení! Za prodej cizího auta nepodmíněný trest >>>
Milan Baroš (Galatasaray Istanbul)
Jdou po mně, jdou... Tuhle písničku Jaromíra Nohavici, za jehož milovaný Baník hrával, si už trpce zpívá řadu let. Rovnou z Česka přestoupil do Liverpoolu a všechny oslnil na mistrovství Evropy v roce 2004, kdy se stal nejlepším kanonýrem turnaje. Jenže pak to s ním šlo z kopce, byť vyhrál Ligu mistrů. Mimo hřiště proslul bujarými večírky s kamarády z mokré čtvrti, kteří klidně prodali jeho fotky s kondomem na hlavě a podobnými „ozdobami“. Vždy se hájil, že hýřil v době dovolené, a tak si to může dovolit. Pověsti flamendra oblíbeného v pražských podnicích, kde se sem tam s někým dostane do křížku, už se nezbavil a občas ji posiluje v Turecku. Na jedné straně je to stereotypní nálepka, na druhé ji čas od času na sebe ještě přitlačí. Ohromná škoda: takového útočníka Česko dlouho nemělo a mít nebude.
Zbyněk Pospěch (Slavia Praha)
Tak to je dílo. Důrazný buldozer, který zbourá obranu soupeře – a mimo stadion bohužel i sám sebe. „Je to takové zlobidlo,“ volí laskavý eufemismus protřelý manažer Jiří Kubíček, který ho v současnosti tahá z bryndy ven. „Nechtěl jsem, aby bydlel pod mostem, a pak z něho skočil,“ dodal. Zkušený pařmen, který se na hřišti nebojí ostrých střetů a oblékl dres Sparty i Slavie, toho má za sebou opravdu dost: bouračku v opilosti, po níž se před policisty schovával na WC benzinové pumpy, či naposledy údajně domácí násilí. Kvůli sporům s Brnem a svým bývalým agentem Ondřejem Chovancem, při nichž nebyla vina jen na jeho straně, se ocitl bez peněz. Neměl na to, aby uživil, rodinu a musel si půjčovat. „Jsem na dně,“ řekl. Z bídy mu pomohli slávisté, ale zdá se, že by potřeboval pořádně popohnat.
Martin Fenin (Energie Chotěbuz)
Lidé z agentury Sport Invest z něho chtěli z marketingového a reklamního hlediska udělat druhého Petra Čecha. Jenže k němu má teď asi tak daleko, jako je to z druholigové německé Chotěbuzi, kde působí, do anglické Chelsea. Přitom se blýskl na MS hráčů do dvaceti let, kde dal ve finále gól Argentině. Z Teplic přestoupil do Franfurtu, hned napoprvé slavil hattrick, ale pak už jen stagnoval, nebo se zhoršoval. Vždy to ovšem sváděl na trenéry. O kouči Michaelu Skibbem třeba pro deník Sport prohlásil: „Bohužel jsem narazil na trenéra-blbce.“ Pověst si zkazil tím, že byl za hvězdu na proslulých večírcích fotbalových reprezentantů, před třemi lety se zapletl do rvačky. Tvrdil však, že se zastal napadeného kamaráda.
Jan Šimák (Carl-Zeiss Jena)
Je to borec s talentem od pána boha, ale svedený peklem. Skvěle technicky vybavený záložník, o němž s uznáním mluvil i držitel Zlatého míče Pavel Nedvěd. Jenže jako mnoho jiných fotbalistů i Šimáka zradila náklonnost k alkoholu a slabost pro hrací automaty, u nichž ubíjel čas a rozkutálel peníze. Na rozdíl od jiných ovšem absolvoval několikaměsíční ústavní léčbu. „Věřím, že jsem napravený,“ řekl. Přesto po angažmá v Hannoveru, Leverkusenu (tam přišel za 6 milionů eur, ale skončil kvůli „psychickému vyčerpání“) či Stuttgartu dnes hraje stejně jako Martin Fenin jen druhou ligu.
