Jmenuji se Heydrich. Jak vznikal rozhovor se synem zastupujícího říšského protektora pro Reflex

Zato smrt o rok staršího bratra Klause v říjnu 1943 se mu zaryla do paměti. Byl totiž přímo u nehody a jen díky štěstí vyvázl bez zranění. Letos na jaře se Heider Heydrich přijel do Břežan znovu podívat. Kvůli svému bratrovi.

Vůbec nepředpokládal, že se o jeho soukromé cestě dozvědí novináři. Do druhého dne však o jeho návštěvě břežanského zámku psaly všechny noviny. Nejmírnější názory v internetových diskusích zněly: „Za svého otce sice nemůže, ale stejně sem syn kata českého národa neměl jezdit. Taková drzost!“

Zdálo se být pošetilé požádat za takovéto situace Heidera Heydricha o rozhovor. Jenže mě zajímalo, jak si pamatuje to ráno 27. května 1942.

Helena Vovsová, která za války pracovala v zámeckém zahradnictví, mi totiž letos v květnu vyprávěla, že v den atentátu viděla, jak se Reinhard Heydrich loučí se svou ženou Linou a dcerkou Silke. Pan Vladimír Mlch, jenž tehdy v Břežanech opravoval zámeckou zeď, mi o měsíc později naopak řekl, že se s ním v den atentátu před vchodem do zámku loučila celá rodina.

Heydrichova syna Klause prý hledali snad deset minut, než ho v parku našli a přivedli, aby se s otcem rozloučil. Ze dveří zámku prý vyběhl ještě muž v civilu a přinesl zastupujícímu říšskému protektorovi jeho aktovku…

Heider Heydrich zaváhal, jestli má rozhovor poskytnout. Nakonec odpověděl na všechny otázky. Jaké bylo jeho dětství na břežanském zámku? Co si myslí o atentátu, který provedli parašutisté? Za jakých okolností zemřel v Panenských Břežanech jeho mladší bratr Klaus? Kdy se dozvěděl celou pravdu o svém otci?

Nejen o tom, ale i o dalších věcech mluví Heider Heydrich v obsáhlém rozhovoru pro Reflex, který vyjde již zítra.