Kuchyňský robot na kokainu: nová kuchařka Jamieho Olivera slibuje za 30 minut tři chody na stole
Mediální superhvězda Jamie Oliverje sympaťák, sekáč a skvělý kuchař. Navíc má soucit s nebohými přespříliš zaměstnanými ženami a muži dnešních dní a vymyslel pro ně zlepšováky jak z říše snů. Díky nim prý bude každý z nás schopen uvařit tříchodové menu za pouhou půlhodinu! Aspoň to tvrdí Jamieho kuchařka 30 minut v kuchyni, která počátkem listopadu vyšla v češtině.
Už šestá kuchařská kniha Jamieho Olivera v českém jazyce – a navíc s tak slibným názvem! Manažerky i otcové na mateřské „dovolené“ plesají: padesátka tříchodových menu s velmi pečlivě popsanými pracovními postupy prý zaručí, že se během pouhé půlhodinky krok za krokem skutečně dopracujeme ke kýžené finální podobě jídla.
Podmínkou je dobře uklizená a zorganizovaná kuchyň, všechny suroviny a nástroje hezky připravené po ruce, a hlavně rychlost a disciplína. U chutných obrázků výsledných pokrmů jsou přehledně rozepsány ingredience jednotlivých chodů a pod nimi doslova minutu po minutě organizace a postup práce. Na své si přijdou vegetariáni, milovníci lokálních a čerstvých surovin a většinu jídel lze bez obav servírovat i malým dětem.
Přes veškerou lásku k Jamiemu Oliverovi vidím hned tři problémy téhle nové, nablýskané, krásně vypravené kuchařky:
Ani při nejlepší vůli se v Česku (a tím myslím dokonce i Prahu) nedají sehnat všechny suroviny. Kuchtíci na periferii (a tím myslím vše mimo Prahu a s přimhouřeným okem Brno) zapláčí, protože nepěstuje-li si člověk sám bylinky, čerstvý tymián, koriandr nebo snítku estragonu prostě poblíž domova stěží zakoupí, o buvolí mozzarelle, zlatém sirupu a červené čekance nemluvě. Tu fůru ančoviček a kaparů, kterou při vaření s Jamiem budeme potřebovat, už nakoupíme do zásoby – ale občas si holt nejspíš budeme muset trochu vypomoci náhražkou (samozřejmě tím nemyslím Babicův styl „když nemáte limetku, dejte tam cibuli“).
Ještě podstatnější vada na kráse: nakladatelství MLD Publishing mělo pro překlad knihy angažovat někoho, kdo z původně celkem čtivé anglické formy nevymačká všechnu šťávu. Je mi tentokrát výjimečně celkem šumák, že korektor byl zřejmě buď marod, nebo neexistoval – ale nechci se párat s „poppadomem“, „plochým chlebem chapatti“ a klohnit „kimchee“, když si můžu udělat papadam, placku čapátí a kimči. Sousloví „mírný žár“ (to je asi něco jako jemné tornádo), „vachrlaté těstoviny“ (vratké těstoviny?), „welfare chovy“ atd. vás budou poněkud mást, ale nakonec si na ně nejspíš zvyknete stejně jako nadužívání superlativů a extatických adjektiv úžasné, báječné atd., pro střídmé, uměřené Čechy tak netypické.
Opravdový průšvih ovšem je, že překladatelka a celý redakční tým Jamieho vaření prostě neznají – jinak by nemohli několik názvů jídel přeložit ve stylu „Cheaty pizza“, „Cheatův banánovo-karamelový koláč“ a „Cheatův rýžový pudink“. Anglický výraz Cheat’s pochopitelně není přivlastňovací adjektivum a Cheat není vlastní jméno – cheat neboli „podvůdek“ u Jamieho značí, že šéfkuchař použil jisté zjednodušení, trik, švindl; třeba že na těsto na koláč použil kupovanou sypkou směs z krabice. Jo jo, i to je daň za rychlost a lenost.
A do třetice ta úplně nejzásadnější připomínka. Sice jsem zatím zvládla uvařit jen dvě z oněch padesáti menu, ale spíš než radost z vaření jsem cítila značný stres. Nejčastějším slůvkem publikace totiž není „omyjte“, „uvařte“ nebo „servírujte“, ale „rychle“. Je to prostě vojenský dril, a když vaříte menu poprvé nebo podruhé, i sám „šéfkuchař bez čepice“ doporučuje, abyste se od popsaného postupu neodchylovali a nepokoušeli imaginaci. Ačkoli jídla mé rodině chutnala (nebo mi to aspoň svorně tvrdili), o půlhodině nemohla být ani řeč, a to jsem si při vaření připadala jak kuchyňský robot na kokainu, s jazykem na vestě a očima fixujícíma velkou ručičku hodinek.
Můj názor sdíleli i čtyři velmi kritičtí „testeři“ britského deníku Guardian, kteří recepty a postupy z 30 minut v kuchyni testovali a posléze prokleli, protože nic nestihli, jídla nevypadala a nechutnala vždycky vábně, a navíc zaflákali fůry nádobí (pro pobavení angličtinářů: http://www.guardian.co.uk/tv-and-radio/tvandradioblog/2010/oct/26/jamie-olivers-30-minute-meals).
Pokud si chcete kuchařské maratony se šťastnými konci (tím myslím přežranou rodinu trávící na pohovce a vás v louži potu u myčky po okraj naplněné nádobím) vyzkoušet na vlastní kůži a kuchařku si koupit, tady http://www.e-jamie.eu/ ji seženete až do konce listopadu s dvacetiprocentní slevou – tedy nikoli za standardních bratrovražedných 649 korun, ale jen za krvavých 519 korun. Vlastníte-li Jamieho předchozí publikace, dokážete si jistě návratnost této sumy spočítat sami.
