Otcovství pod lupou. Jak myslí, jednají a žijí čeští tátové?
Co vlastně znamená být otec? Vše se můžete dozvědět z výsledků rozsáhlého výzkumu role otce, který u nás za peníze Evropské unie proběhl.
Projekt Táto, jak na to?, probíhající pod záštitou ministerstva práce a sociálních věcí, financuje EU prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem je vyvolat u nás diskusi o aktivním otcovství. V rámci projektu byl proveden rozsáhlý sociologický výzkum o podobě otcovství v ČR. Do průzkumu se zapojilo 1147 otců nezletilých dětí a 363 potenciálních otců. To je takový počet, že výsledky výzkumu jsou reprezentativní a poskytují ucelený pohled na to, co fenomén otcovství dnes u nás znamená a jak žijí čeští otcové.
Vybrali jsme ty nejzajímavější informace, zbavili je nánosu vědecké hantýrky a přinášíme je laskavému čtenáři k zodpovězení otázky, co dnes obnáší být v České republice táta.
MUŽI JAKO OTCOVÉ
Všichni oslovení muži jsou se svou rolí otce spokojeni. Většina z nich je spokojena i s mírou svého zapojení do péče o děti, přestože není zdaleka ideální. Jako největší překážku ve větším podílu na každodenní péči o děti vidí nedostatek času, způsobený zejména nadměrným pracovním vytížením.
Rozdělení rolí v českých rodinách vychází zejména z modelu živitel a pečovatel. Ve většině případů jsou živitelé rodin muži a ženy se starají o domácnost. V té obvykle přetrvává klasická dělba rolí. Domácí práce většinou řeší, nebo alespoň řídí partnerka – muži jsou v roli pomocníků, případně zajišťují větší opravy a technicky náročnější úkoly. Vzdělanější páry či páry se vzdělanější partnerkou více inklinují k „liberálnějším“ modelům v oblasti kompetencí – zejména finančním, ale i v oblasti domácích prací.
PÉČE O DĚTI
Čeští muži–otcové se na péči o své děti běžně podílejí. Dokonce existují i mladí, vzdělaní otcové (zejména z Prahy), kteří se o každodenní péči o děti se svou partnerkou dělí téměř rovnoměrně, nevyjímaje žádnou z činností (přebalování, krmení, uspávání, noční vstávání). Je jim to ale také umožněno větší flexibilitou ze strany zaměstnavatele (globální velké společnosti). Obvykle podíl péče vyrovnaný není.
Většina mužů tvrdí, že se o děti dokáže postarat sama, a také se většina již sama někdy starala. Obvykle jde o krátkodobou péči, v případě malých dětí často s pomocí některého z prarodičů. Při péči o první dítě jsou často nejistí, u dalších ji už zvládají lépe. K činnostem, jež zvládají bez problémů, patří vození dítěte v kočárku, koupání a hraní. Zvláště silní se cítí být ve hraní a vymýšlení zábavy. Starší děti jejich otcové nejčastěji vodí do školky (školy) a o něco méně často je vyzvedávají. I když řada otců hovořila o tom, že své děti také vzdělává a předává jim zkušenosti, domácí úkoly a přípravu do školy řeší s dětmi častěji matky. Pokud je ale otec situací donucen (manželka například pracuje na směny), zapojí se i do školní přípravy podobně jako do ostatních činností. Návštěvy lékaře a péči o nemocné dítě má většinou na starost matka.
RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ
Nikdo z dotazovaných mužů nepřiznal, že by opovrhoval otci, kteří zůstávají s dětmi doma místo manželky, naopak se někteří domnívají, že tito otcové jsou „frajeři“. Téměř všichni respondenti připouštějí, že by byli ochotni zůstat s dítětem doma místo matky, ale pouze za určitých podmínek: v případě nezbytné situace vyvolané nemocí matky, ztrátou zaměstnání či jinou podobnou rodinnou záležitostí. V mnoha případech by hrálo roli, kdyby žena vydělávala podstatně více než muž, pokud by toto řešení preferovala i partnerka.
VLIV OTCOVSTVÍ NA VOLNÝ ČAS
Děti do jisté míry ovlivňují výběr přátel, s nimiž se rodina stýká. Otcové oživují stará přátelství nebo se kamarádí s rodiči spolužáků a kamarádů svých dětí. Více nových kontaktů však díky dětem získávají především ženy – jsou sociálnější a mají více příležitostí. Akcí organizovaných pro muže s dětmi (nebo pro rodiny s dětmi) se muži účastní málo, někteří k nim mají přímo averzi. Více k organizovaným akcím inklinují rozvedení muži, kteří hledají pomoc ve své nové roli.
OTCOVÉ PODLE STATISTIKY
Míra zapojení mužů–otců do péče o domácnost odráží stereotypy ženských a mužských rolí zmíněné už na začátku článku. Podíl otců na zabezpečení domácnosti (nákupy, domácí práce, každodenní péče o děti) nedosahuje ani jedné třetiny, zatímco podíl na finančním zabezpečení rodiny, včetně větších finančních rozhodnutí, je naopak téměř dvoutřetinový. Míra zapojení do péče o děti a domácnost je dána věkem otců, ti mladší jsou výrazně aktivnější. Největší podíl, téměř jednu třetinu, má účast otců na běžných nákupech. Nejméně, jen čtvrtinu, zabírají domácí práce.
Z péče o malé děti se otcové podílejí nejvíce na hraní s nimi a mazlení (zhruba ze dvou pětin). Míra této každodenní péče výrazně závisí na věku otce, vzdělání obou rodičů a socioekonomickém zařazení domácností. Čím je rodina mladší, vzdělanější a lépe finančně zajištěna, tím je podíl otců na každodenní péči o potomky větší.
OTCOVÉ PO ROZVODU
Rozvedení muži mají tendenci často s dětmi navštěvovat v době volna prarodiče či ostatní kamarády (příbuzné) s dětmi. Muži se střídavou péčí jsou schopni se o děti postarat stejně dobře jako matky. Mají však často problémy vidět se s dětmi pravidelně a bez omezení. Pouze pět procent (!) rozvedených otců uvedlo, že mají děti ve střídavé péči. Pokud rozvedení muži nežijí se svými dětmi ve společné domácnosti, frekvenci setkávání s nimi (pokud tomu nebrání matky) ovlivňuje několik faktorů.
Jejich vlastní zkušenost z mládí – rozvedení otcové, kteří sami pocházejí z neúplných rodin, se vídají se svými dětmi méně často než rozvedení otcové z úplných rodin.
Věk dětí – otcové dětí ve věku do devíti let se s potomky vídají častěji o víkendu, zatímco se staršími dětmi se jejich otcové vídají častěji ve všední dny.
Socioekonomický status domácnosti – otcové z nižší vrstvy (working class) častěji bydlí se svými dětmi i po rozvodu (nebo rozchodu s partnerkou) ve společné domácnosti, protože náhradní ubytování je pro ně příliš nákladné. Pokud takové domácnosti fungují, představuje každodenní kontakt pro děti a otce určitou výhodu.
OTCOVÉ PODLE AKTIVITY
Výzkum rozdělil českou populaci otců na tři skupiny.
Aktivní otcové: mají podíl na činnostech souvisejících s péčí o děti v průměru více než třiceti procenty. Co je pro aktivního otce typické? Je mladší, převážně s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním, ženatý, obvykle má dvě děti a žije s nimi a matkou ve společné domácnosti. V rodinách převažuje liberální styl výchovy, mají vyšší socioekonomický status a bydlí ve větších městech. Vyšší je mezi nimi také výskyt párů, kdy mají vysokoškolské vzdělání oba partneři, i párů s vyšším vzděláním partnerky.
Průměrně aktivní otcové: na každodenní péči o děti se podílejí průměrně dvaceti až třiceti procenty. Jde o otce, již mají alespoň středoškolské vzdělání, jsou převážně ekonomicky aktivní a v zaměstnání pracují na pozici nižších anebo vyšších vedoucích pracovníků. Z hlediska vyváženosti vzdělání jsou to otcové, kteří jsou v páru ti vzdělanější. Charakteristický je pro ně také vyšší výskyt bydliště v malé obci.
Méně aktivní otcové: do každodenních činností s nezletilými dětmi se zapojují méně než dvaceti procenty. Jde o otce staršího věku, s nižším vzdělanostním stupněm. Je mezi nimi více rozvedených mužů a také těch, kteří pocházejí z neúplné rodiny. Kvůli vyššímu výskytu rozvedených také otcové z této skupiny častěji než ostatní nežijí se svými dětmi ve společné domácnosti. Pojmy jako rodičovská dovolená nebo účast u porodu nejsou u těchto mužů moc populární. S partnerkami mají většinou vzdělání na stejné úrovni, obvykle nižšího stupně, a častěji než ostatní žijí v menších městech.
PŘIPRAVUJEME:
Co zabilo gentlemanství?
Muž a žena – dva jiné světy
