Cikánský multimiliardář: Největší zpronevěra století
Cikánské etnikum se nám do podvědomí zafixovalo jako jakýsi chodec pro sociální podpory. Jedná se samozřejmě pouze o předsudek. Průměrnému českému mravokárci totiž chybí celoevropský přehled. Mnoho cikánů ve Francii, Španělsku, Německu či ve Švédsku, jsou úspěšní podnikatelé a někteří z nich dokonce milionáři. Proč tomu tak není v Česku? Asi se dopouštíme nějaké chyby. Prostě si s tímto etnikem nevíme rady!
Ne však každý evropský cikán-milionář, dospěl ke svému majetku úplně legální cestou – jako je tomu ostatně i u mnoha necikánských obyvatel našeho kontinentu. Nejbohatším cikánem pod sluncem je bezesporu německý státní občan Karl-Josef Zulier. Jeho majetek se odhaduje v přepočtu kolem cca. 12 miliard korun. Kdyby byl Zulier Čechem, byl by tedy s odstupem, nejbohatším občanem České republiky. V Německu tomu tak není, tam jsou někteří podnikatelé ještě podstatně movitější než výše jmenovaný.
Zulier a jeho žena Monika patří k cikánské národnosti Sinti (na rozdíl od Romů se jedná převážně o kočovníky) a jejich cesta k pohádkovému bohatství se datuje od roku 1990. Zulier údajně vděčí za svůj vzestup knihám amerického autora Dale Carnegieho, psychologa úspěchu. Učarovala prý mu publikace „How to Stop Worrying and Start Living“ (Jak se zbavit starostí a začít žít) vydaná poprvé v Bostonu 1948. Carnegie tam uvádí příklady jak své nevýhody přeměnit v dobře prosperující kapitál. Tak např.: „Citron se pro svojí abnormální kyselost nedá jíst. Když z něj ovšem vyrobíme limonádu, vznikne z takřka nejedlého ovoce vynikající nápoj…“
Zulier věděl, že Cikáni v Evropě nemají nikde na růžích ustláno. Jak však ve smyslu Carnegieho „citronu“ kapitálově využít takového handicapu? Karl-Josef se svojí ženou Monikou, dali hlavy dohromady a vymysleli geniální plán: Založili v SRN několik velkoprodejen ojetých automobilů a vyzvali - nepřeberným množstvím inzerátů na celém kontinentu, aby cikáni kupovali automobily pouze u nich a tím podpořili společenský vzestup svého etnika všude ve světě. Ačkoli Zulierové začali s podnikem teprve v roce 1990, disponovali již o rok později celkovým kapitálovým ziskem v částce 11 milionů marek (cca. 137 milionů Kč). Zájemci o koupi všech druhů vozidel byli z 95% Sinti a Romové od jižního Španělska až po Finsko.
Bývalý vyučený pokrývač Zulier, se začal nazývat „cikánským baronem“ a Monika, žena v domácnosti, si nechala říkat „Gnädige Frau Baronin“ (milostivá paní baronka). Jejich společenský vzestup by se dal charakterizovat pojmy: schopní – schopnější – všehoschopní. Enormní bohatství je zkorumpovalo. Rozšířili svoje podnikání ještě na nákup a prodej realit – hlavně neudržovaných pozemků a zchátralých domů v bývalé NDR, které kupovali tzv. „za babku“ - a ty pak prodávaly dál, prostřednictvím ilegálně založené burzy, zájemcům z celé Evropy, převážně necikánského původu.
V roce 1993 bylo dosaženo obratu 330 milionů marek (cca. 4,5 miliardy Kč) diplomaticky řečeno, „pololegální“ cestou. Zulierovi především „zapomínali“ platit daně. Nezdaněné obnosy se pak ocitaly v sejfech hlavně švýcarských, lichtenštejnských, lucemburských a rakouských bank, kde byly pro SRN nepostižitelné.
Ilegálně založená burza vydávala cenné papíry – akcie a obligáty. Karl-Josef Zulier sliboval cikánským investorům 30% až 50% dividend ročně z jejich vkladů do společnosti. Méně úspěšným (a to i z Česka) prý zajistí „zcela bezpečnou cestu k bohatství“. Moc práce jim to nedalo: Desetitisíce cikánů z celé Evropy vědělo bez pochyb – Zulierovi jsou úspěšní! Domnívali se, že rodina multimiliardářů jim rovněž dopomůže k bohatství. Z potencionálních závistivců se stali obratem ruky spojenci.
Karl-Josef a Monika kalkulovali doslova s geniální matematicko-psychologickou přesností: důvěřivý cikáni navršili jejich majetek v přepočtu o dalších cca. půl miliardy Kč. Zulierova firma skutečně celou řadu pozemků zakoupila, s obrovským ziskem opět prodala a do roku 1994 z ilegální burzy vyplatila evropským cikánům v přepočtu přes 2,8 miliardy Kč na dividendách. Spokojená cikánská klientela dividendy znova investovala…
Pak nastal zlom. Zulierovi s vklady svých věřitelů někam zmizeli a začal je hledat interpol. Desetitisíce okradených cikánů si rvali vlasy. Byli na mizině! Teprve 27. září 1994 se podařilo pachatele zajistit. Začátkem roku 1995 byl Zemský soud v Kaiserslauternu obsazen stovkami policistů, aby zabezpečil zdraví a život obžalovaných pachatelů před tisícihlavým davem cikánů, který je chtěl na místě lynčovat.
Jeden z přítomných, okradených švédských cikánů, sdělil reportérovi německého rozhlasového vysílače Nord-Deutsche Rundfunk smutným hlasem: „Víte vždycky jsme okrádali bílé o větší, či menší částky. Že nás o peníze připraví sám nejbohatší cikán na světě, to jsme ani ve snu netušili. Řekněte mi prosím vás, komu už se dá v tomhle světě vlastně věřit? Už nemůžete věřit ani cikánovi!“
