Debata o hudbě na Radiožurnálu přerostla v zákopovou válku
Čtvrteční veřejný seminář o často kritizované hudbě na stanicích Radiožurnál a Praha, který generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan označil za počátek lepší komunikace s odbornou veřejností, se zvrhl v malou zákopovou válku plnou negativních emocí.
Během čtyřhodinové debaty zazněly žádosti o odstoupení zodpovědných osob, urážky adresované hudebnímu dramaturgovi i kritizujícím divákům v publiku. Olej do ohně přiléval dokonce i moderátor debaty, hudební publicista Pavel Klusák, který bral jednotlivým diskutujícím slovo provokativním zvednutím gramofonové desky s písněmi Karla Gotta.
„Říkám si, že je to takřka neřešitelný úkol, uspokojit tak širokou množinu lidí po hudební stránce. Neočekáváme věc, která téměř není možná?“ zahájila seminář předsedkyně rozhlasové rady Dana Jaklová. Podobně nemožné ale bylo najít kloudný závěr z následné bouřlivé výměny názorů v první části věnované nejposlouchanější veřejnoprávní stanici.
Zatímco hudební dramaturg Radiožurnálu Radek Sedláček se zaštiťoval efektivním výběrem songů prostřednictívm selektoru, který je podle něj pouhou pomůckou a ne automatem vybírajícím písně, vedoucí oddělení výzkumu a dramatiky stanice Václav Hradecký hájil současnou hudební dramaturgii úspěšným testováním hraných písní na skupinách posluchačů.
"Mezi sedmi sty tisíci posluchači dominují v současné době dvě skupiny, sedmdesátníci a třicátníci," zdůvodňoval, proč Radiožurnál nehraje novější žánry. Publikum pobouřilo tvrzení, že hudba posluchače od Radiožurnálu neodvrací, ale poslechovost naopak mírně roste.
S tím, aby se s hudbou na Radiožurnálu zacházelo jako se zbožím, ostře nesouhlasil přítomný hudebník Jan Burian. Současný dramaturg je podle něj prodavač zboží, které se snaží "narvat posluchačům nejméně schopným poslechu", a měl by rezignovat. Toho dalšího by měl rozhlas vybrat v klasickém konkurzu. "Pokud je stanice veřejnoprávní, musí se automaticky podbízet masovému vkusu?" přitakala Burianovi řečnickou otázkou muzikoložka Zuzana Jurková.
Burian proti výběru písní výrazně neprotestuje, vadí mu ale časté opakování jednotlivých skladeb. "Z vašeho pohledu jde o nejlepší druh sýra. Proč ale musím pořád dokola poslouchat dvě skladby?" vytkl Sedláčkovi za bouřlivého potlesku přítomných posluchačů. Právě z častého opakování písní se v průběhu se stalo postupem času ústřední téma debaty.
"Jeden song se může zopakovat za tři a půl dne, průměr je čtyři až pět dní," kontroval kritice oficiálními daty dramaturg Sedláček. Z publika jej podpořila i šéfka Radiožurnálu Hana Hikelová.
"K současnému dni je aktivních 891 titulů," doplnila ředitelka stanice, jíž popudilo, že ji nebyla nabídnuta účast v panelu diskutujících odborníků. Podle Hikelové se každý den opakují jen nové písně a dvakrát za den se mohou opakovat pouze za podmínky, že budou podruhé zahrány pro "jiné publikum" mezi jednou a třetí hodinou ranní.
"Já tuto diskuzi s odbornou obcí chci vést, protože český rozhlas nemůže zůstat zapouzdřen. Měl jsem pocit, že někteří kolegové reagují obranářsky. Chápu. Naučme se diskutovat, dělají to i vyspělé země; Britové, Dánové, Němci," snažil se nakonec uklidnit oba tábory generální ředitel Duhan.
Některé názory, které na semináři zazněly, jej prý zaujaly. Jedním dechem ale dodal: "Neočekávejte, že v lednu to bude jinak. Nebude."
