Kdo je největší český hrdina? Vynálezce houskového knedlíku
Naším národním osudem a zachráncem je knedlík. Sotvakdo ve světě zná naše prezidenty, politiky nebo buditele. Každý průměrně vzdělaný Homo sapiens této planety si ale nezapomenutelně vryl do podvědomí tuto fascinující větu: český houskový knedlík! I v době našeho nejhlubšího temna – Protektorátu Čechy a Morava – knedlík zvítězil. V letech 1939 – 1945, kdy národy celého světa ve válce skoro umíraly hlady a podvýživou, český národ zápasil s obezitou. Jak je to možné?
Drzý válečný zločinec Reinhard Heydrich tuto skutečnost připisoval úspěchům své špinavé politiky. Šlo ovšem, jako již často před tím, o nestydatou nacistickou lež. Opravdovým vítězem zde byl český hrdina a nepolapitelný odbojář – vykynutý houskový knedlík. Tato pozoruhodná potravina složila na lopatky kdejakého diktátora. Sám Reinhard Heydrich se stal obětí atentátu, když se svým šoférem Kleinem pospíchali na Pražský hrad, kde mělo být k obědu servírováno hovězí žebírko s rajskou omáčkou a houskovým knedlíkem.
V lednu 1968 se pohádal ideolog ÚV KSČ Jiří Hendrych s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným. Šlo o zásadní věc. O knedlíky! Po zasedání předsednictva měly být k obědu knedlíky s vajíčkem a kyselá okurka. Tento blaf měl Hendrych strašně rád, Novotný však nikoliv. Přikázal, aby bylo servírováno pečené kuře s knedlíkem a červeným zelím.
Již sama citovaná gastronomická kombinace je zaručeným pobliónem a zcela jasně reprezentuje komunistickou strávnickou perverzitu. Hendrych se vzbouřil. Blafu se nedotkl a v lednovém plénu hlasoval roku 1968 proti Novotnému. Tímto jediným hlasem zvítězil Alexander Dubček nad stalinistou Novotným. Knedlíky vyhrály nad diktátorem a zakladatel „pražského jara 1968“ se stal šéfem KSČ.
Poslední kapkou do sudu k odstoupení komunistického diktátora Gustáva Husáka z funkce prezidenta ČSSR bylo, když mu k obědu předložili jeho oblíbený blaf – sekanou s koprovou omáčkou, ale tentokrát se čtyřmi okoralými plátky knedlíků. Husák prý vykřikl: „Kdo to má žrát!? I můj vlastní kuchař mi těmi knedlíky naznačuje, abych šel do prdele!“
Abych to coby zpravodajský důstojník shrnul v jednu dedukci: Vítězem je opět hrdina knedlík, i když tentokrát ve formě takřka nekonzumovatelné – okoralý, suchý a ohnutý vzhůru. Těžko rozžvýkatelným čtyřem tvrdým knedlíkům vděčíme tím pádem za sametovou revoluci a Václava Havla. Ať žijí okoralé knedlíky!
Kdo vlastně vynalezl houskový knedlík? Tato vynikající osobnost našich dějin by upadla patrně navždy v zapomnění, nebýt mé odborné učitelky kuchařské technologie v učňovské škole Kuchař, číšník, cukrář v Praze-Hloubětíně (1960–1963), Vlasty Saletové.
Ona obdivuhodná dáma napsala jedinečný manuskript pod názvem „Dobrodružné vzpomínky zvídavé kuchařky“ (Praha 1961), se kterým ji každá redakce vyhodila. Saletová se tam totiž v době totality dopustila neslýchané „bestiality“. Byla jednou z nejlepších gastronomických odbornic, jež kdy český národ měl. Dohlížela a připravovala stravování dokonce pro Karla Kramáře, K. H. Franka a Rudolfa Slánského. Čím se provinila? V rukopisu totiž právem zpochybnila světovost ruské kuchyně. S takovým odvážným krokem se v roce 1961 v ČSSR určitě prorazit nedalo …
Autorka připisuje autorství houskového knedlíku předkovi svého manžela Josefu Saletovi: Za vynález houskového knedlíku může válečná náhoda. V době protitureckého tažení (1788–1789) došlo k neštěstí. Jednoho slunného podvečera dorazil česko-rakouský pluk pod vedením generála Ernsta Gideona hraběte Laudona (1716–1790) do jakési zapadlé vesničky na Balkáně. Hrabě Laudon rozhodl, že hladoví a unavení vojáci v dědině přenocují. Ve velké peci tamního statku se vojenský kuchař Josef Saleta zrovna chystal začít péci pro mužstvo chléb, když vzduchem zahvízdala turecká dělová koule. Naneštěstí zasáhla zrovna světnici s pecí a doslova ji rozdrtila na kousky.
Co teď? Těsto bylo hotové a uplácané bochníky ležely připravené na prknech, avšak bez pece se nedalo nic dělat. Saleta dostal náhle spásný nápad. Okamžitě ho sdělil generálu Laudonovi: „Vaše Výsosti! Co kdybychom na dvoře rozdělali oheň pod kotlem na polévku a uvedli vodu do varu? Potom naházíme připravené bochníky do vody, a místo abychom chleba upekli, tak ho uvaříme.“ Laudon souhlasil.
Netrvalo dlouho a kuchař Saleta zjistil, že „uvařený chléb“ je nejen jedlým pokrmem, nýbrž že se dá krájet i na plátky a výborně se hodí jako příloha ke guláši a ostatním druhům omáček. Houskový knedlík byl na světě. Budiž sláva našemu národnímu hrdinovi, vojenskému kuchaři Josefu Saletovi a turecké dělové kouli! Jim vděčíme za tento světoborný vynález, jehož vynikající kalorické vlastnosti zachránily daleko více životů než penicilín a antibiotika dohromady.
Američanům se podařilo vymýtit hlad čokoládou. My jsme učinili totéž – houskovým knedlíkem! Zrušme „lva“ a dejme si do znaku plátek houskového knedlíku – tento symbol českého humanismu a charakteru. Kde selžou atomové zbraně, tam nasadíme knedlíky! Lev je nám na nic. Knedlík je naše minulost, přítomnost a zářná budoucnost!
