Babičko, vypněte už ten Xbox! V 75 letech drtí své soupeře v počítačových hrách
Pro běžného pozorovatele nepochopitelný úkaz, pro herní komunitu legenda. Barbara St. Hilaire z Ohia je pravděpodobně nejznámější zástupkyní něžného pohlaví mezi hráči. Nemůže za to však ani tak fakt, že tráví denně hraním až 10 hodin, jako spíš její věk – na začátku února oslaví 75. narozeniny.
Barbaru baví hry již od počátku éry Atari v roce 1975. Začínala hrát na arkádových automatech v obchodním domě se svými dětmi vždy, když šla nakupovat. Poté, co světlo světa spatřila hra Super Mario, propadla naprostému nadšení pro hraní. „Pamatuji si, že když s tou hrou Nintendo přišlo, trávila jsem se synem celé dny a noci hraním modu jeden proti druhému.“ Barbara prošla dlouhou cestu od prvních konzolí Atari až po dnešní Xbox 360 a PS3.
Díky svému synovi je na síti i její blog, v němž často hráči hledají rady a triky do různých her. Kdo by čekal, že babičku baví logické hry a hříčky pro děti, plete se. Barbara hraje nejmodernější mainstreamové tituly, jako je aktuální Skyrim, série Call of Duty, Final Fantasy, a nebrání se dokonce ani hudebním titulům, jako je Guitar Hero nebo Rock Band.
Už podle výše popsaného se lze domnívat, že babička nebude ve zvládání herních principů nějakým nováčkem. Při on-line hraní často poráží své soupeře, kteří jsou téměř vždy mladší, než je ona.
V průběhu let se z babči stala legenda. Velká studia ji zvou na návštěvy a od roku 2005 spolupracuje s televizní stanicí MTV, kde je k vidění v herním pořadu G-Hole. V roce 2006 získala od společnosti Nintendo ocenění „Coolest grandparent of the year“ (Nejsuprovější prarodič roku)
Ve věkové kategorii Barbary má herní svět i zástupce mužského pohlaví. Liam Murray z USA je sice o rok mladší než Barbara, ale i on nepustí herní ovladač ani na minutu z ruky. Ostatně, jak sám říká: „Mé ruce budou na joysticku až do té doby, než si mě Pán zavolá. Je pouze na něm, kdy skončím.“
Přestože se může hrající důchodce jevit jako velmi obskurní záležitost, podle všeho lze hledat její logické příčiny. Mnoho důchodců vyžívá pouze z důchodu a nemá příliš peněz na cestování a jiný druh zábavy. Hraní her představuje dostupnou alternativu ke všem možným druhům povyražení. Pravdou také zůstává, že hry, přestože k jejich masívnímu rozšíření došlo až s příchodem PC, byly v životech dnešních důchodců již před 30 lety, kdy na černobílé obrazovce v kanceláři hráli legendární Pong.
Deset hodin hraní denně by jistě kdekdo s oblibou označil za závislost. Liam Murray ale na tuto otázku odpovídá vcelku suše: „Někdy hraji i do tří hodin ráno. Víte, důchodci toho stejně moc nenaspí.“
