Miloš Zeman: Nepřítelem je islám

Sešli jsme se s ním v jeho bytě v Novém Veselí na Vysočině, kde žije Zeman obklopen knihami a fajfkami. Na stole byla pro návštěvníky připravena tlačenka, chleba a k pití domácí slivovice. Známý politik, ekonom a prognostik vypadal spokojeně a s gustem se pustil do vážných témat současnosti, jako je islám, ideologie zelených, jaderné elektrárny nebo neschopnost politiků přesvědčit ­občany.

Abychom z toho nepropadli depresi, vyprávěl historku, jak se kdysi neformálně sešel s tehdejším německým kancléřem Gerhardem Schröderem, na něhož měl přichystaný vtípek. „Poslyš, Gerde,“ řekl mu, „víš o tom, že Berlín byl za Karla IV. takové malé sídlo na periférii Českého království?“ Jenomže Schröder dokázal bystře zareagovat: „Poslyš, Miloši, klidně si Berlín hned vemte zpátky. My tam musíme posílat tolik peněz!“

Rozhovor se uskutečnil den před tím, než v Norsku šílený střelec povraždil desítky lidí.

„Norský útočník je naprostý šílenec, ale je zajímavé, že k atentátu v Oslu se původně přihlásilo jakési islámské hnutí podporovatelů džihádu, které tento útok zdůvodnilo účastí norských vojáků v Afghánistánu a nespecifikovanou urážkou proroka Mohameda. Chtěl bych k tomu citovat Winstona Churchilla, jenž prohlásil, že mezi fašismem a islámem existuje výrazná podobnost. Takových bláznů, kteří občas střílejí, máte bohužel v každé populaci sice zanedbatelné promile, ale zviditelní se právě podobnou psychickou poruchou,“ říká k norskému masakru Zeman.

Nedávno jste řekl, že naším největším nepřítelem je anticivilizace, která se rozkládá od severní Afriky až po Indonésii, kde žijí dvě miliardy lidí. Myslel jste islám. Proč popisujete celé náboženství jako nepřítele? Nejsou to jen jednotlivé islamistické státy, skupiny nebo jednotlivci?

Odpověď na tuto otázku vyžaduje četbu koránu a pak seznámení s knihou Zahrady spravedlivých, což jsou zachované Mohamedovy výroky a činy. Tam jsou důvody mé kritiky islámu jako náboženství.

Jaké to jsou?

Nový zákon je jako náboženství lásky a islám jako náboženství nenávisti. Dokumentoval bych to příkladem. Známe příběh z Nového zákona, kde k Ježíši přivedli cizoložnou ženu a on řekl: Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem! Čili ji v podstatě propustil. V Zahradách spravedlivých je podobný případ, ale Mohamed nechal cizoložnou ženu ukamenovat a potom se za ni pomodlil. Což je pokrytectví non plus ultra.

Z tohoto příkladu jste usoudil, že islám je zlo?

Odcituji vám slova z koránu. Například: Vyhlaďme všechny nevěřící. Zotročme všechny nevěřící. Podrobme si nevěřící. Uvrhněme je do řetězů. Docela pikantní příklad je: Uvrhněme je do rozpáleného ohně, ať se vysuší jejich pokožka, a potom tam přijdou další nevěřící. Súra za súrou vyjadřuje nenávist.

To však existovalo kdysi i v křesťanství.

Připouštím, že tuto nenávist lze nalézt i ve Starém zákoně. Jako tolerantní ateista ale beru Nový zákon jako geniální filozofické dílo, samozřejmě rozmělněné epištolami svatého Pavla. Je zajímavé, jak konvertita dokázal zkurvit, dovolte mi použít toto slovo, poselství evangelií svými epištolami. Nový zákon je poselství, které do značné míry předstihlo dobu.

Říkáte si tolerantní ateista, ale k islámu jste netolerantní. Ne všichni muslimové jsou přece teroristé a radikálové.

Netvrdím, že všichni muslimové jsou teroristé, tvrdím, že všichni teroristé jsou muslimové. To jsem řekl na jedné konferenci v Řecku. Bylo to v době, kdy už skončila IRA v Irsku, ETA ve Španělsku, Brigate Rosse v Itálii či Rote Armee Fraktion v Německu. Tedy už v té době byl můj výrok o muslimech oprávněný. Doporučuji, abyste si prostudovali ke svému povznesení knížku The Rage and The Pride, již napsala Oriana Fallaciová, nejslavnější světová novinářka. Případně knihu Proč nejsem muslim, kterou napsal jeden muslim, jenž konvertoval a teď dělá profesora na Bostonské univerzitě (Zeman myslí knihu, kterou napsal Ibn Warraq – pozn. autorů).

Pořád jste neodpověděl na otázku, že ne všichni muslimové jsou extremisté. Především jsem vám řekl, co si máte přečíst… jenže tady nejsme na přednášce, tak nám prosím odpovězte, na co se ptáme.

Říkal jsem to proto, abyste kladli poučenější otázky. Na základě této četby vám teď řeknu svůj názor na islám, jejž vám ale nevnucuji. Umírněný muslim je contradictio in adjecto, tedy protimluv, stejně jako contradictio in adjecto je umírněný nacista. Například v dubnu 1945 existoval jeden umírněný nacista, který nabídl Spojencům jednání o separátní kapitulaci Velkoněmecké říše. Jmenoval se Heinrich Himmler, organizátor vyvražďování Židů. Samozřejmě připouštím, že muslimové mohou konvertovat. Za to jim však mimochodem hrozí trest smrti. To přece není náboženství lásky a už vůbec ne tolerance, ale náboženství nenávisti. Viděli jste útoky z 11. září 2001 a nadšení muslimů nad tímto útokem? Slyšel jste o nějakých explicitních protestech muslimské komunity proti 11. září? S ničím takovým jsem se nesetkal.

Viděli a slyšeli jsme, že někteří muslimové teroristické útoky v Americe odsoudili. Připadá nám to jako přisouzení kolektivní viny. Když je islám podle vás nebezpečný pro naši civilizaci, jak s tím máme naložit?

Řeknu něco, čím asi opět rozčeřím vody. Jsem rád, že padají arabští diktátoři, ale na rozdíl od těch, kteří hovoří o takzvaném arabském jaru, se obávám, že až padnou ti diktátoři, nastoupí po nich fundamentalistické režimy. Mám tady analogii z Íránu z roku 1979. Po pádu šáha Pahlavího se objevil ájatolláh Chomejní. A dále. Kdyby neexistovaly zdroje ropy a zdroje drog, tak by islámský fundamentalismus nebyl zdaleka tak soběstačný, jako když je vyfutrovaný těmito druhy špinavých příjmů.

Jak má tedy podle vás naše civilizace postupovat?

Moje prognóza zní, že se dříve nebo později některé islámské země zmocní jaderných zbraní. Nejblíže k tomu má Írán, ale může také dojít k puči v Pákistánu. Až se fundamentalisté v Pákistánu zmocní jaderných zbraní, tak budou Evropa, Spojené státy, Rusko, Čína i další země vystaveny obrovskému nebezpečí, které si však uvědomí až v tom okamžiku. Nechci být srovnáván s Winstonem Churchillem, ale dovolím si poznámku. On ve svém známém projevu ve Fultonu v březnu 1946 hovořil o spuštění železné opony v Evropě. Tehdy se mu za to vysmívali a nadávali mu, ale nakonec byla železná opona tvrdou realitou.

Celý rozhovor najdete v Reflexu č. 31/2011.