Když se jazyk noří do trenek. 10 nejhorších erotických scén v české literatuře
„Nechceš si to pověsit do skříně?“ ptám se. „To můžu,“ směje se. Tramtará. Učitelka byla nahá připoutána řetězy, a to tak, že stále připojena k pojímání. Onanista zajuchá a přehodí si úd z ruky do ruky: „Pozdravuj ji za mě, co se do ní vejde, vole!“ Různé české loňské romány, tři různí autoři, stejně špatný popis sexu.
Sex v literatuře je něco jako make-up pro ženy. Tak nějak to patří k věci, byť to rozhodně není podmínka a dá se bez toho v klidu obejít. Problém nastává v okamžiku, kdy jej buď aplikujete špatně, nebo neznáte míru. Z něčeho, co by mohlo být hezké, přitažlivé a svým způsobem vzrušující, se stává důvod pro to, otočit hlavu a koukat se někam jinam, případně naopak zcela nevhodně zírat s tichým: „Ježíši, to je strašný ...“ na rtech.
Ano, sex patří k životu a život patří do literatury, což je rovnice, ze které vám vyjde to, že sex patří do literatury. To nikdo nezpochybní a nehodláme to dělat ani my. Ostatně mnoho intelektuálů středního a staršího věku vám potvrdí, že v oněch bájných dobách před nástupem videopůjčoven a později internetové pornografie byla krásná literatura jednou z mála možností, jak přijít v jistém věku do styku s pohlavním stykem.
Nejmenovaný kolega například dodnes se zasněným výrazem vypálí od boku čísla: 28, 174, 336, 378. Nejde o zaručený tip na Sportku, jsou to stránky Puzova Kmotra, kde je mistrovsky popsaný sex!
Problém samozřejmě je, že krásná literatura negarantuje pouze krásné sexuální scény. Velmi často je to přesně naopak. Není to proto, že by autoři o sexu nic nevěděli – nebo alespoň doufáme. Většinou jim jen slouží k vyjádření nějakých divných uměleckých úmyslů. Nebo je prostě pro některé autory sex příliš složitý. Což není taková hloupost, jak se na první pohled zdá.
Vezměte si hvězdu mezi všemi nejkrásnějšími českými spisovatelkami, Irenu Obermannovou. Ta pro popis sexuálních scén ve svém románu Tajná kniha zvolila dnes už legendární citoslovce „tramtará“. Je to jednak důkaz naprosté rezignace na sex, jednak ukázka toho, jak špatně lze popsat sex v knize, jež je na milostném vztahu fakticky celá postavená.
Ale sexuální problémy na papíře se nevyhýbají jen nejkrásnějším českým spisovatelkám. Na což v roce 1993 přišli Auberon Waugh, šéfredaktor britského časopisu Literary Review, a literární kritička Rhoda Koenigová. Ti začali systematicky vyhledávat „hrubé, nechutné a povrchní využití sexu v moderní literatuře“ a každý rok začali udělovat tzv. Bad Sex Awards.
Hned v prvních ročnících se ukázalo několik zajímavých trendů. Jednak vyšlo najevo, že i velmi známí autoři dokáží psát o sexu značně nechutně či sex v literatuře prostě zneužívat. Mezi nominovanými najdeme i taková jména, jako jsou Ian McEwan, Salman Rushdie, John Updike nebo Philip Roth. A navíc bylo zřejmé, že špatného sexu je v literatuře možná víc než dobrého. Zda je to odraz reálného života, necháme na vás.
Každopádně to stejně funguje i v literatuře české, jak jsme záhy zjistili, když jsme cvičně vyhledali několik sexuálních scén z českých knih, vydaných v minulém roce. Ty nás donutily nejprve ošívat se při čtení a pak zaraženě mlčet při snaze zapomenout, co jsme právě přečetli. Vznikla tak naše skromná, nicméně, troufáme si tvrdit, že zářivá a výjimečná sbírka hloupostí, nechutností, překvapivých slovních spojení a fantazií, jež by byly příliš i pro to nejlacinější německé domácí porno. Vítejte ve světě literátů, kteří se nám v loňském roce rozhodli zničit chuť na sex.
MALÉ SEXUÁLNÍ PEKLO
Deset knih (ze zhruba 4500 titulů beletrie vydaných v roce 2011 a nějaké stovky, kterou jsme přečetli), deset autorů, jediný vítěz. Po dlouhém zvažování jsme se nakonec speciální cenu Reflexu za nejhorší sexuální scénu roku 2011 rozhodli udělit Jaroslavu Balvínovi. Ale souboj to byl vyrovnaný. A Balvín vyhrál o prsa, což je sice otřepaná metafora, ale k tomuhle tématu se tak nějak hodí.
1. JAROSLAV BALVÍN: LÁSKO, TEĎ!
Jacek jí vrazí pyj do zvolna se roztahující pičky a rukama ji pevně svírá v pase. Mája má skloněnou hlavu a pozoruje, jak se jí vlní malá prsa a břicho. A pak, na konci úzkého průzoru mezi stehny, kde se střídavě objevuje světlo, vidí kousíček zvrásněného povrchu Jackových varlat a v pravidelných intervalech kořen jeho údu. Sledovat ty krátké, cílené pohyby jeho bušení ji vzrušuje snad ještě víc než samo šoustání.
(…)
Zatím Mája přetéká spermatem, vytrysklým až do nejzazších hlubin jejího těla.
(…)
Nořila se jazykem do záhybů jeho trenek, až Petrovu penisu proklestila cestu, aby se jí konečně ukázal: rozechvělé rudé maso, nebezpečná kobra pod fétnou fakíra.
(…)
Jako by se kuřbou ženy podmaňovaly, zvláště když ji vykonávají na kolenou. Donutit je kleknout si před pánem, zacpat jim pusu, ohrožovat je pohybem sem a tam a nakonec je udusit spermatem – to je přece výzva pro pořádného chlapa!
(…)
Nastavuje mu pánev. Žebrá, aby ho do ní zase vrazil. Aby zacelil tu její rozdrážděnou pičku. Celý den poposedávala ve školní lavici, kousala propisku a těšila se na péro.
(…)
Vždycky před svým orgasmem ho Soňa chytne za koule a hlesne: „Lásko, teď!“ Potom má v bříšku jak v pokojíčku.
(…)
Je ráda, když to nechá na ní, když se do její pusy netlačí jak nadržený kanec.
(…)
Chytne Jacka u kořene a šroubuje.
(…)
Způsob, jakým ho kouří, jí masivně zvýrazňuje lícní kosti a činí tvář daleko hubenější. Teď opravdu šlukuje.
REFLEX ŘÍKÁ: Za svou prvotinu Mácha: Deníky s podtitulem Turistický průvodce Jaroslav Balvín předloni získal nominaci na Ortenovu cenu; zdálo by se, že třicetiletý šéfredaktor Portálu české literatury není žádný béčko. Sexuální scény z jeho prosincové novinky Lásko, teď! ovšem béčkové jsou – jakožto rodilý Severočech se otevřeně hlásí k odkazu Vladimíra Párala, evidentně zejména toho pozdního, obšourného již. Některé erotické scény z Balvínova pera evokují příběhy z raných, ještě značně amatérských čísel NEI Reportu (pamětníci vědí), jiné byly pravděpodobně načerpány při hodinách pozorování cvrkotu v pavilónu stromových opic.
2.IRENA OBERMANNOVÁ: TAJNÁ KNIHA
Seš malinkej, drobounkej. Seš věchýtek. Máš svraštělou kůži a visí na tobě, jak seš pohublej. Jak seš starej. Seš dítě. Největší Čech. Musím na to přestat myslet. Jde to snadno. Seš totiž nádhernej ... „Nechceš si to pověsit do skříně?“ ptám se. „To můžu,“ směje se. Tramtará.
REFLEX ŘÍKÁ: Pokud ve většině případů autoři při sexuálních scénách nebrzdili, Obermannová přistoupila k sexu ve své „skandální“ Tajné knize s lehkým perem gymnazistky píšící si deníček (nebo spíše blogísek) s představivostí sádrového trpaslíka a elegancí převráceného traktoru. Nejde ani o to, kdo milenec v její knize skutečně je. Spíš o to, že pokud skutečně existoval, takovýhle popis společných radovánek si opravdu nezasloužil.
3. MICHAL VIEWEGH: DALŠÍ BÁJEČNÝ ROK
Každodenní výjev od bazénu: kyprá mladá Francouzka … se pokaždé postaví, urovná si ňadra v podprsence a utáhne si šňůrky plavek. Z mraků se pokaždé vynoří falus dalšího letadla.
REFLEX ŘÍKÁ: Typický příklad situace, kdy je spisovatelova fantazie bujnější než ta čtenářova.
4. PAVEL RŮŽEK: BEZ RŮŽE
Dost jsme tenkrát souložili a trvalo nám to milování leckdy pár hodin a souložili jsme na všechny způsoby, leckdy jsme až bohapustě mrdali a dělali jsme věci, který jsem do tý doby jen tušil. ... jak jsme se tam ve sborovně uložili na zemi, došlo mezi mnou a Maruškou ke sblížení onoho ražení, který nezůstává bez následků, a my pak neměli ani jeden na potrat. ... jediný zpestření bylo tenkrát, když jsem se násilně vzbudil a ona si ho tam právě zasouvala, to bylo aspoň o něčem. Ale přespali jsme u ní, když se ženil Jožka Náhlovský: oslavu měl v zoologický zahradě, a já nezapomenu, jak jsme tam seděli na lavičce a Jarka mi honila péro a frustrovaný šimpanzi lomcovali mřížema. A já tam zas po čase potkal V. Šlajchrta, a když jsem ji vojížděl, ležel Viktor za dveřma a trpěl.
REFLEX ŘÍKÁ: Vydání své páté knihy se litvínovský prozaik Pavel Růžek bohužel nedožil. Psal ji opět sám život (jeho život!), a to zběsile a dravě, bez odstavců a bez zábran. Typické charakteristiky jejích trpných vedlejších hrdinek jsou např. „ta s krásnejma kalhotkama“, „ta, co o ní I. Němeček řek’, že měla krásný kozy“, „ta, co mě měla u prdele“, „ta, co ze sebe udělala kurvu“, „jedna měla kozy jak vozy a druhá určitě píču jak vrata“. Všudypřítomné milování probíhá v křoví nebo na „prošukanejch a znesvěcenejch matracích“, zadky jsou požahané od kopřiv. Nic, co by si ctěný čtenář užil.
5. PATRIK LINHART: SPÍCÍ HRŮZA
Na jedné kresbě byla uprostřed podivného propletence žilek připevněná fotografie. Zobrazovala dva vepřoidy, jejího prince a jeho zavalitou milenku, oba byli nazí a leželi na rozprostřených kresbách, které pokrývala žlutá močka. Paruky se jim při tom díle svezly na stranu a odhalily zarudlé plešiny. Žena svírala v ruce podlouhlou, zašpičatělou lasturu a strkala ji své sestře do prdele. Naštěstí tam byla jen z levé půlky.
REFLEX ŘÍKÁ: Poněkud perverzní milostná scéna, říkáte? A to ještě nepřetiskujeme tu, v níž na trampskou dívku Minnesotu při souloži s vtipálkem Ráďou přišla velká potřeba a ona do poslední chvíle věřila, že to vydrží. Nevydržela. Severočeský potrhlý performer, provokatér a pindík Linhart ve své loňské sbírce krátkých próziček a hříček opět nezklamal a připomněl čtenářům, jak snili o sexualitě v gymnaziálních lavicích.
6. JIŘÍ KRATOCHVIL: KRUHOVÁ LEČ
Učitelka byla nahá připoutána řetězy, a to tak, že stále připojena k pojímání. Teprve teď jsem pochopil, na čem se molodci domluvili a jaký to dárek mi nabídli. Však se taky tvářili jak ježíšci, když odcházeli, aby mi tak poskytli čas, spoustu času pohrát si s dárečkem.
(…)
Když jí to dělali na korkovém linoleu, vůbec nevykřikla, nevydala ani sten.
(…)
Tak mě aspoň přidrž! vykřikla a já se konečně probral a přiskočil, a jak jsem ji držel, cítil jsem něco, co teď nedokážu přesně pojmenovat, ale sotva Murakamiho zavěsila, strhl jsem Petru na zem a udělali jsme to na odhozené žaluzii, již jsme tak rozervali na kusy.
(…)
Nicolase ovšem teď hodně trápila představa, že mezi Hemym a Marlene nejspíš dojde k zasouvání a vysouvání a Chloe se toho stane svědkem a neblaze to poznamená její dívčí dušičku.
REFLEX ŘÍKÁ: Nuda. Nuda. Šeď. Šeď. Starý guru české literární postmoderny ve své loňské sbírce třinácti povídek s názvem Kruhová leč předvedl imaginaci školáčka i jeho výrazivo. Zasuň – a udělej jí to, aby vykřikla! Na druhou stranu, lepší tohle než přiboudle perverzní sexualita Katky Káníčkové z autorova zatím posledního románu Femme fatale.
7. JAN NOVÁK: HIC A KOSA V CHICAGU
Jaromír s hrůzou zahlédne skrz pohyblivou clonu těl, že mladík třímá ve své pravé ruce přirození. Jeho ústy zřejmě promlouvá kolektivní podvědomí Sparty. „Jaká je, Tondo, jaká?“ – Barman zavře oči a pomalu si olízne rty, aniž by přestal pumpovat. Onanista zajuchá a přehodí si úd z ruky do ruky: „Pozdravuj ji za mě, co se do ní vejde, vole!“ Z klubka chlapů mladíkovi kdosi znechuceně domlouvá: „Moc tady neječ a počkej, až na tebe přijde řada, ty prase jedno.“
(…)
Její ochablá ňadra se při každém barmanově nárazu zatřesou jako čokoládové pudinky
(…)
V klubovně září světlo. Profesorka lásky sedí v rozverném záklonu na konferenčním stole. Nad ní se sklání Jánošík a pomalým pohybem jí vyhrnuje sukni. Dlouho to netrvá a moc se tím neunaví. V baru se zastavila spotřeba kyslíku. Jánošík natáhne levou ruku za sebe a zhasne. „Kurvafix,“ vydechne konečně Machoman. „Víte, jak dlouho já už suším vocas?“ Žene se přitisknout obličej na sklo. „Sanavabič!“ „Jak ji má ten kanec slovenskej rozbalenou na stole, co?“ zasní se po boku Machomana řezník. „Takhle se, panečku, prcá,“ souhlasí s ním Havran.
REFLEX ŘÍKÁ: Takhle se, panečku, neprcá, řekly by známému českoamerickému filmaři, scenáristovi a prozaikovi Janu Novákovi ženské. Některé sexuální scény jedné z jeho dvou loni vydaných knih, povídkového souboru Hic a kosa v Chicagu, jsou šukačky dobré tak akorát pro chlapáky, kteří někde potratili imaginární centrum solidarity se sexuální partnerkou a pro něž je princip reciproce nadávkou, které nerozumějí a nehodlají se jí zabývat. Drsné ukázky jsou z povídky Erotický dusno, jež věru není vhodná pro slabší povahy.
8.RADKA DENEMARKOVÁ: KOBOLD
„Nikdo mi ho tak dobře nevykouřil jako ty.“ Říkal Kobold. „A taky nevykouří.“ Říkala ona. A byla pyšná. To byla ta jejich láska. Takhle mluvila ta moje básnířka. A bylo to odporné. Jak se na sebe usmívali.
(…)
„Potřebuje si zapíchat. Však von ji pořádně napustí,“ řekne mi babička.
(…)
Rybí modré oko vyvleče z vody na břeh, přes balvany. O jeden jí natrhne lalůček a odře ucho. Táhne hadrovou panenku, vykasá jí sukni, rozepne si poklopec a přirazí. Rybí oko se zavře, víčka se sotva znatelně zahýbou, tělo se třese v mokré trávě. Muž mlčí. Na konci hýkavě zasténá. Mlynářovu dceru pečlivě oblékne. Ona oči zprudka otevře a dáví.
REFLEX ŘÍKÁ: Nositelka tří cen Magnesia Litera si dala záležet na tom, aby byl její literární padouch Kobold skutečně hnusný. Vulgárně, chlípně, primitivně popsaný sex z přímých řečí působí uprostřed toku jedné ze dvou experimentálních próz jako déšť jehel. Živočichové. Hnus.
9. MICHAL AJVAZ: LUCEMBURSKÁ ZAHRADA
„A tak mě moucha povalila, lehla si na mne a znásilňovala mě, přitom mi strčila hluboko do úst svůj sosák; k tomu ještě stačila zadním a prostředním párem nohou odhánět obludy, které se už nemohly dočkat a chtěly ji ode mne odtrhnout … Za ní se o mne rvala rozkládající se, páchnoucí mrtvola s velkým červem …“
(…)
Za tu dobu Claire v paláci prožila půl hodiny a po celý ten čas ji trýznila a znásilňovala slizká, hnijící a lepkavá monstra, rvala se o ni a trhala svými zuby a drápy jedno druhé …
REFLEX ŘÍKÁ: Excelentní prozaik a jeho vynikající loňský román získali nominaci výhradně proto, že je citovaná pasáž až příliš nechutnou halucinací na to, aby si ji čtenář při milování aspoň jednou nepřipomněl.
10.MILOŠ URBAN: BOLETUS ARCANUS
„Chtěla bych, aby se ti to líbilo, Gregore,“ usmála se. Sklonila se ke mně, nechala se stáhnout na koberec. Průnik je jenom průnik, tohle trvalo hodně krátce, ale bylo to intenzívní, přesné a cílevědomé uspokojení. Naposled jsem takhle byl s Kristinou, ale to byl tak třetí odvar tohohle milování. A „milování“ bylo to správné slovo – připadalo mi, že Emilii znám, její duši i tělo, a ona zas moje propriety, že jsem s ní chodil a zamiloval se do ní a líbal jí tajně ruku na premiéře v Divadle Komedie, a přitom jsem ji předtím viděl jen dvakrát a v obou případech měla v ruce revolver. V poslední chvíli jsem vycouval, aby v ní nic neskončilo, a ona tlumeně, protože jsem jí ramenem nechtěně ucpával ústa, a taky poněkud odměřeně prohlásila, že je vděčná za moji ohleduplnost.
REFLEX ŘÍKÁ: Sexualita je v prózách Miloše Urbana kořením užívaným s mírou, ale pravidelně. V loňském románu o divotvorném hřibu lze erotické scény spočítat na prstech jedné ruky. Jejich hlavní mužský hrdina své postelové hrátky popisuje tak přesně, že v nich čtenář slyší metronom a škrábání milovníkova pera v diáři, a nikdy se nezapomene tak trochu shodit, čímž scény vlastně sympaticky deerotizuje. Dobrá literární práce, nepříliš dobrý sex.
