Autoři versus internet: Neberte nám právo rozhodovat o svém díle
V internetových diskusích pod články o stahování hudby či filmů se často objevují radikální názory, které zásadně zasahují do autorských práv umělců a vydavatelů. A co na to říkají samotní autoři?
Dovedli byste si představit zrušení autorského zákona?
MARDOŠA, TATA BOJS: Představit si to dovedu, stejně jako si dovedu představit třeba nastolení stanného práva. Stát (se) může cokoli. Ale asi bych z toho nebyl nijak nadšený (tedy ani z jedné varianty). Teď se hodně mluví o legálním či nelegálním stahování. Ale autorské právo, jestli se nemýlím, není zdaleka jen sdílení na internetu. Jeho zrušení by znamenalo, že by kdokoli kdykoli kamkoli mohl třeba použít naši písničku a nemusel by se nás vůbec ptát na souhlas, natož nám platit. Což by mi u studentského filmu nevadilo, ale v reklamě na prací prášek už o dost víc.
A co teprve, když by si do svých kampaní mohli brát naše písničky třeba politické strany? Nejen, že by se nám to ve většině případů značně příčilo, ale jejich vytržením z kontextu a zasazenim do jiného, by mohly radikálně změnit svůj význam (například náš Lečitel v kampani pro stranu typu DSSS!), někdy i o 180%. Známá je v tomto ohledu kauza, kdy Reagan použil ve své prezidentské kampani "Born In The U.S.A." Springsteenovi se to silně nelíbilo, soudil se a vyhrál. Stejně ale už moc nenadělal s tím, že písnička, která v textu řeší americké vietnamské trauma je od té doby vnímána jako vlastenecká, namachrovaná oslava Ameriky. Ale to jsem odběh. To už je jiný příběh.
KAREL HOLAS, ČECHOMOR: Nedovedu. To je úplný nesmysl. Zřekne se snad automechanik v autoservisu odměny za svoji práci? Je snad napsat scénář k pěknému filmu jen zábava a nedá se to považovat na rozdíl od opravy aut za práci? Kdyby byl nějaký takový nesmysl prosazen, tak pro autora, jenž je současně i interpretem, by to sice bylo těžší, ale hlady by asi nezemřel. Z čeho by však žili autoři hudby, textaři, kteří si svá díla neinterpretují, a tudíž nemají příjem za koncerty? Hrstka vyvolených by své nápady na dobré slogany a hezké melodie mrhala v reklamních agenturách na většinou stupidní a nesmyslné reklamní spoty, ostatní by si museli najít nějaký jiný způsob obživy a hudbu či texty psát jen pro zábavu a pro radost.
VIKTOR JANIŠ, PŘEKLADATEL: Představit si lze leccos, i takovéhle komunistické opatření. Vedlo by to jen k pár maličkostem, jako zhroucení nakladatelské infrastruktury a zániku profesionálních umělců jako třídy. Představit si lze spíš modifikaci současného systému, kdy si člověk za nějaký paušál předplatí katalog knížek, písniček nebo filmů a Amazon, Spotify či Netflix už se dále vyrovnají s majiteli práv.
JAN PAVELKA, ADVOKÁT / SVAZ NEZÁVISLÝCH AUTORŮ: Úplné zrušení autorských práv by znamenalo ztotožnit se s názorem, že žádnými hodnotami nejsou a nezasluhují ochranu. To by znamenalo popření oblasti duševního vlastnictví jako ekonomického odvětví, což by v zásadě autory nijak nemotivovalo jakákoliv nová díla vytvářet. Nastavení systému ochrany, role ochranných svazů, role vydavatelství či autorů samotných však potřebuje zásadní revizi.
Nastavení systému ochrany, role ochranných svazů, role vydavatelství či autorů samotných však v současném technologicky velice rychle se měnícím světě však potřebuje zásadní revizi. Legislativa a celkový přístup velkých hráčů na tomto trhu však vykazuje značné známky zpátečnictví. Na jednu stranu je vidět urputná snaha ochranných svazů a vydavatelství (respektive celé zábavně-průmyslové mašinérie) aspoň po zachování stávajících zisků, na druhé straně jsou pak miliardy běžných uživatelů dychtících po volně stažitelných autorských dílech na internetu.
Na jedné straně je to snaha zachovat systém pevných nosičů informací, výběr poplatků z takovýchto prázdných nosičů, či strašení populace dnes již značně fousatým videoklipem, že stahování je krádež (není, každý si může stáhnout jakýkoliv film či písničku pro vlastní potřebu, což platí v zásadě ve všech právních řádech celého světa, trestné je pouze sdílení či nabízení autorsky chráněno obsahu) na druhé straně pak jsou servery typu Megaupload či Rapidshare, prostřednictvím kterých protečou miliardy megabitů autorsky chráněného obsahu denně.
PETRA SOUKUPOVÁ, SPISOVATELKA: Představit si to dovedu, ostatně jako téměř všechno, neboť mám velkou fantazii. V tom případě bych ale asi nechtěla psát autorské věci.
KATEŘINA TUČKOVÁ, SPISOVATELKA A KURÁTORKA: Dovedu si představit, že by bylo autorské právo zrušeno, ale ta představa není nijak příjemná. Mně jako autorku by čekal brzký konec, protože věnovat tři roky času a práce knize, která se pak volně rozšíří mezi čtenáře, případně ji někdo použije k účelu, se kterým nesouhlasím, by bylo frustrující a v konečném důsledku likvidační. Za takových podmínek bych se zkrátka neuživila.
Jako kurátorka bych zas musela řešit problémy výtvarníků, jejichž práce by použil kdekdo, a to třeba i v kontextech, se kterými se nemohou ztotožnit, čímž by v případě konceptuálních děl mohlo dojít i k jejich totální dezinterpretaci. Udivuje mě, že má tolik lidí problém s respektováním autorských práv – vypadá to, jako by si neuvědomovali, že v případě jejich porušování přispívají i k likvidaci autorů, kteří je vytvářejí. A to je přece přesně to, co ve chvíli, kdy zasedají k počítači, aby si stáhli něčí román, hudbu nebo film, nechtějí.
Co se týče postihu takového jednání, jsem na rozpacích. Nějak bych sankcionovala zprostředkovatele, kteří neoprávněné šíření uměleckých děl umožňují, avšak ty, kteří si umělecká díla stahují, ne. Dělají to proto, že práce vybraných umělců prostě JE k dispozici.
ADAM HAZDRA, PŘEKLADATEL A KOORDINÁTOR PŘEKLADU KNIHY SVOBODNÁ KULTURA: Ne. Autor, který investuje svůj čas a úsilí do tvorby něčeho nového, co je přijímáno širší veřejností, má právo na odměnu. K tomu autorské právo sloužilo, slouží a bude sloužit nadále. Jeho zrušení by znamenalo paradoxně návrat k menší otevřenosti, potlačení tvorby a spoustě byrokracie při dohadech o licencích.
Tím ale neříkám, že stávající podoba autorského práva je nadále udržitelná. Zdaleka není, protože technologie zásadně proměnily trh, pro který bylo vytvořeno. Dnes nemusíte čekat, až se film dostane do kin, a proč taky? Je to drahé, zážitek trvá jen chvíli a ještě dostanete porci reklam místo ledu do koly. Proto pirátství lze - do určité míry! - chápat jako poptávku trhu po změně v oblasti distribuce a obchodního modelu. Zčásti se už změna děje, viz projekty Domino či Hulu.com.
Místo úvah o rušení je tedy potřeba hledat vhodný evoluční krok, který by zaručil hodnotu oběma stranám, jak autorům, tak veřejnosti. Lze uvažovat o změně z opt-out na opt-in, obnovovacích poplatcích jako u patentů anebo nástavbách jako je Creative Commons.
VÍT KREMLIČKA, SPISOVATEL: Ne, jsem zásadně pro suverenitu autorských práv! Nikdy bych se jich zcela nevzdal – pouze s tou výhradou, pokud by to bylo jednoznačně pro obecné dobro, třeba v případě, že by se jednalo ve prospěch lidí v ohrožení života. Spisovatel Ignát Herrmann nabádal už, aby umělci literární dbali na odměnu, třebas minimální, protože i pekařovi je nutno za housku zaplatit.
MARTIN HŮLA, BONUS: Autorský právo se musí předefinovat, nejde ho ale zrušit. Já se třeba části svejch práv záměrně vzdávám už několik let – vydávám svoje díla v licenci Creative Commos BY-NCSA, napočítal jsem jich teď na internetu přes dvacet (kompilací, alb nebo EP). Tahle licence umožňuje nakládat s mou hudbou podle libosti, pokud budou dodržená jednoduchá pravidla: uveďte autora, nepoužívejte ke komerčním účelům a dílo šiřte ve stejné licenci.
JAKUB JOHÁNEK 100° Neznám důvod, proč bych se měl vzdávat svých autorských práv. Zároveň bych si ale nepřál, aby se zájmy kolektivních správců autorských práv omezili pouze na nekalé obohacování se a parazitování na všech zůčastněných stranách...
HLASY Z INTERNETU: STAHOVÁNÍ NENÍ KRÁDEŽ, FILM NEZMIZÍ
MARTIN BROŽ, PIRÁTSKÁ STRANA: Z autorského práva profitují především vydavatelé. Pokud rozumíte pojmem autorské právo totéž co copyright, pak musím na položenou otázku odpovědet: Už aby to bylo. Obecně jsem přesvědčen, že další generace se budou nad kopírovacím monopolem podivovat asi jako se my dnes divíme schvalování knih katolickými duchovními ve středověku. Sám jsem autorem softwaru, textů, návodů, grafiky, kampaní, ale i hmotných výtvorů. Autorské právo mně v ničem nepomohlo. Zrušení kopírovacího monopolu bude mít především dopad na vydavatelské domy, zábavní průmysl a podobné. Nahrávací i softwarový průmysl se už restrukturalizuje a s kopírovacím monopolem jako funkčním modelem nepočítá.
MUHLHAUS: Co to je „ukrást film“? Slovo ukrást znamená, že někde něco bylo a já jsem to ukradl, takže to už není. Každý svéprávný člověk jistě pochopí, že stažení filmu z internetu je něco zcela jiného. Podle vaší logiky by byla krádež i to, když si někdo půjčí legálně koupené DVD od kamaráda, nebo dokonce když se bude na film na DVD dívat víc lidí (takže kromě jednoho budou ti ostatní zloději). Dále lze považovat za zlodějinu, když si bude někdo pískat nějakou melodii. Opravdu byste byl ochoten za všechno, co si můžete stáhnout na internetu, platit?
LADISLAV KLABOCH: Když si koupím počítačovou tiskárnu, platím poplatek Ochrannému svazu autorskému (OSA). Když si koupím paměť do PC, platím OSA. Když si koupím prázdné CD, platím OSA. Když si rozmnožím mnou sepsaný manuál k mému softwaru, platím OSA. Když si koupím mobilní telefon, platím OSA. A přitom na žádném z těchto médií nemám ani jeden film, ani legální, ani ukradený. Stahovat filmy mě nebaví, ale někdy si myslím, že kdybych tak chtěl činit, mám je jaksi předplacené. Preventivně potrestán za jejich stahování jsem už teď.
JAKUB ĎURAŠKO: Megaupload jistě sloužil jako úložiště nelegálních, ale i legálních souborů, záloh, pracovních dat. To, že byl k šíření pirátských kopií slepý a do značné míry ho i podporoval, je špatné a v takové míře to bylo nutné řešit. Ale pokud bych věděl o tom, že např. v místní knihovně je k dispozici Mein Kampf, bylo by legitimní, abych zcela bez varování knihovnu podpálil a zbavil ji tak i veškerého ostatního a smysluplného obsahu? Ne. Rychlá likvidace a odpojení Megauploadu od internetu je důkazem toho, že když si úřední šiml zamane, může kdykoliv potlačit to, co se mu znelíbí. A zde již k omezení svobody slova dochází. Piráti zde byli a navždy budou, i přes snahu organizací, které chrání autorská práva, jejich množství stoupá a vždy si najdou cestu. Vybrané reakce čtenářů Reflexu na články z předchozích čísel.
