Města, kde je svinstvo králem a špína královnou
Kdysi, začátkem 70. let, jsem navštívil nizozemský Rotterdam. Bylo to do té doby nejšpinavější město, které jsem kdy viděl. Na ulicích se válely vysloužilé spodky, prezervativy, láhve od kořalky a ožralí námořníci. V přístavu vládla kriminalita a pasáci popásající umouněné ženštiny, nositelky snad všech druhů pohlavních chorob. Mimo AIDS (tehdy ještě neznámý) tam vládl – vulgárně řečeno – stoprocentní bordel, špína a svrab. To, že je to někde ještě horší, jsem se dozvěděl až později.
Podle západních zpravodajských služeb jsou nejšpinavějšími městy na světě Lagos v Nigérii a Karáčí v Pákistánu.
Typickým příkladem chudinské čtvrti Lagosu je Ajegunie. Průměrná mzda v těchto končinách činí v přepočtu asi tři koruny (= jeden rohlík) na hodinu. Podvýživa je zde pravidlem. V nesnesitelné bídě tam žije čtyři až sedm miliónů lidí. Tito lidé vůbec nevědí, co je to vodovod a splachovací záchod. Výkaly doslova zaplavují ulice a epidemie kosí místní obyvatelstvo. Odpadky se vyhazují přímo na ulici a sotva tam existuje někdo, kdo by netrpěl nějakou smrtelnou chorobou. Každé třetí dítě se nedožije ani pěti let.
V pákistánském Karáčí jsou poměry podobné. V tomto městě umírá 35 % obyvatelstva na následky chorob z nečistoty. Voda je prosáklá látkami průmyslových podniků, pesticidy i bakteriemi z odpadků ostatních domácností. V Karáčí umírá ročně pět tisíc dětí ve věku do pěti let na následky průjmových onemocnění. Evropské zpravodajské služby sice bijí na poplach, ale je třeba si uvědomit, že vlády v těchto končinách si se současným stavem nevědí rady a bez naší hospodářské intervence nelze žádné zlepšení ani v nejmenším v dohledné době v oněch částech světa očekávat.
Jak to vypadá na „civilizovaném“ Západě? Podle amerického listu Wall Street Journal je New York nejšpinavějším městem západní polokoule. List se rozepsal: „Toto město má naději se utopit ve vlastních odpadcích a špíně. Vše se válí na ulicích, v jízdní dráze, a dokonce i v městských parcích. Není ulice, která by netonula v odpadcích. Ve svinčíku se cítí dobře pouze jeden druh bytostí – jsou to potkani. Rozmnožují se po statisících.“
Vedoucí městského úklidu v New Yorku, Marsa Bystryn, sdělil listu Wall Street Journal smutnou skutečnost: „Vydáváme desítky miliónů dolarů měsíčně na úklid města. Všude jsou kontejnery na papír, sklo a další druhy odpadků. Nikdo to však nebere vážně. Kontejnery jsou prázdné. Odpadky se válejí po ulicích, v průchodech, pasážích, před krámy, na dvorech – všude, kam se podíváte.“ Jak je to možné?
List Wall Street Journal zveřejnil populační statistiku města: 56 % bělochů, 38 % přistěhovalců z Latinské Ameriky a asijských zemí. Šestadvacet procent černochů pod oficiálním názvem „African-American“. V některých čtvrtích New Yorku se ani anglicky nemluví. Hovoří se tam španělsky, čínsky a různými afro-asijskými dialekty. Tito obyvatelé neberou hygienu životního prostředí vážně. Žijí doslova na smetišti, jak byli zvyklí ve svých mateřských městech.
Za znečišťování ulic se platí v USA velké pokuty, ale ve čtvrtích barevných etnických skupin to nefunguje. Potom je zde problém důkazního řízení: pachatele by bylo nutné chytit doslova za ruku. Americký soudce netrestá nikoho ani centem pokuty, pakliže nemá konkrétní důkaz o jeho vině.
