Bratrstvo nenávisti. Pohled do útrob Věcí veřejných není nic hezkého

Myslím, že si Bárta před procesem pouštěl americké filmy se souzenými politiky. K mediálně ostře sledovanému soudu totiž dorazil přesně tak, jak to známe z hollywoodských politických thrillerů: místo mrtvých očí usměvavý, sebevědomý a perfektně oblečený, aby z něj na všechny strany sálala nevina. A taky v těsném doprovodu atraktivní blonďaté manželky Kateřiny Klasnové, mimo jiné také vysoké političky VV a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.

Zvlášť Bárta, jenž umí v horší den zle odstrašit jen účesem, vyzařoval tak podezřele pozitivní auru, že jsem se ho cestou do soudní síně chtěl nenápadně zeptat: Nemáš půl mega? Nebo aspoň kilo? Na nějaké levnější sako … Místo toho mi hned za vrátnicí zvrhl na nohy koš s odpadky, který nechtěně nakopl.

MUSÍME SI POMÁHAT …

Málokdo čekal, že Bártův případ nakonec dojde k soudu – včetně Bárty. Z korupce podezřelí politici, a zvlášť ti vysocí, se u nás zpravidla nesoudí: spíš se za trest stávají volebními manažery či pokladními svých partají. Vít Bárta je první velkou rybou. I proto se svůj proces snaží od začátku proměnit ve vlastní PR: to on je obětí, nikoli pachatelem. Pár zkorumpovaných spolustraníků v žoldu ODS, kteří chtěli vládnout bez něj, se snaží zbavit se ho a ukrást mu VV, jeho protikorupční podnikatelský projekt.

Do mučednického repertoáru patří i opakované proklamace absolutní názorové jednoty uvnitř Věcí veřejných o nevině jejich lídra. Není to úplně pravda. Na jednom z loňských novinářských setkání s poslanci VV, jež obvykle končí společnou kocovinou, jsem se pár jejich poslanců optal, co si o tom všem myslí. Z důvodů etiky dodávám, že by nikdo z nás v tu chvíli neprošel policejním testem způsobilosti k řízení: samozřejmě že o Bártově nevině pochybovali.

Předání nemalých peněz, navíc za trochu sci-fiokolností, totiž nikdo nezpochybňuje. Rozdíl je pouze v interpretaci jejich účelu: Kristýna Kočí s Jaroslavem Škárkou, jenž je souzený za přijetí úplatku, protože část peněz před oznámením už použil, tvrdí, že šlo o korupci za politickou loajalitu; Bárta tvrdí, že šlo o kamarádské půjčky – bez potvrzení, bez úroků, bez udání důvodů. Musíme si pomáhat, aspoň ve VV. …

VŠICHNI JSME LVI

Soud začal nečekaně. Prošedivělý podivín v odrbaných botách a s nezdravou jiskrou v očích, jenž se představil jako Tomáš Vacka, se chtěl přihlásit coby svědek. "Podal jsem několik trestních oznámení, policie mě ale odmítla vyslechnout,“ zdůvodnil svou přítomnost v sále. „S Kristýnkou jsem udržoval milostný vztah a o půjčce jsem věděl.“ Soudce jeho účast v procesu odmítl.

Jako první dostal slovo Bárta. Pronesl nekonečnou řeč, podrobnou časovou i místní rekonstrukci událostí a současně svou obhajobu. Boss VV, přinejmenším papírově taky právník z policejní akademie, se dobře připravil – v ruce měl papíry s ručně i počítačem psanými poznámkami a bez pauz většinou mluvil spatra. Zhruba po druhé hodině tirády jsem si všiml, že chladně logický Napoleon mluví i k soudcům jako ke svým podřízeným: i oni už by měli dávno vědět, že je nevinný. Tak proč ho pořád zdržují?

Těžko říct. Soudní proces znovu nadzdvihl víko nad něčím, na co jsme nebyli léta zvyklí ani v české politice, nadmíru obludném panoptiku. Svět fízlování, nahrávání, špehování, ambicí, kompra … Kdyby mezi členy VV přišel obyčejný poctivý zloděj, co vám doma ukradne televizi a zmizí, vypadal by jak Ježíš, který sešel do pekla paranoiků navlečených v drahých oblecích a s kabelkami od Vuittona. V Bártově řeči snad nefigurovala jediná diskrétní schůzka s někým z kolegů z VV, již by někdo tajně nenahrál a poté nepustil do médií. A stejně tak s lidmi. Kočí, kterou stejně jako některé ostatní straníky stvořil na

základě lehce podvodného inzerátu, Bárta označil za obyčejnou lhářku. Proč ne: o jejích ambicích, vytříbeném slovníku, talentu zapomínat pomoc ostatních a slabosti pro mocné muže stěží uslyšíte kladné slovo i od jiných lidí, co mladou blondýnu s dikcí dominy a rozepnutým výstřihem potkali na cestě do vysněného Parlamentu. Komu jinému než Bártovi za ni ale děkujeme?

O moc lepší hrdina není ani Škárka, kdysi dokonce šéf VV a do loňska Bártova pravá ruka. Militantní pravičák, jenž požádal soud, aby si mohl každou hodinu odskočit zakouřit, se nemohl smířit s tím, že Bárta, stejně militantní pravičák, marketingově uhnul VV doleva. Když jsem se s ním loni sešel v kavárně, řekl mi, že už se Bártova fízlování politické konkurence bál i on sám, neboť se vymklo z příčetných proporcí. Bárta jej za to nyní u soudu vykreslil jako ošuntělého chudáka, jemuž opakovaně půjčoval na aspoň trochu slušný oblek.

A mimochodem: když se soudce Bárty zeptal, jak proběhlo technicky předání peněz, nechtěl snad člověk ani uvěřit, že obžalovaný nepřevypráví nějaký béčkový film z prostředí turecké politiky. Prostě zavolal svému bratru Matějovi, jemuž prodal bezpečnostní agenturu ABL, ten bez dalších otázek nasáčkoval několik malých obálek, popsal je iniciálami adresátů a vložil do velké obálky. Bratr Vít je pak převzal a bez jediné otázky či přepočítání je na různých místech Prahy předal členům VV. „Půjčky jsem dával kvůli stabilitě poslaneckého klubu VV,“ řekl u soudu Bárta.

REKORDMAN?

Čímž vlastně vše vysvětlil, bez ironie. Rozhřešení, zda šlo o půjčky, jak tvrdí Bárta, nebo o úplatky, jak tvrdí Kočí se Škárkou, totiž zůstává spíš legální záležitostí. Bártovi to sice může vynést až šest let ve vězení, což jistě není důvod, proč před lety zamířil do politiky, nám voličům to ale může být jedno. De facto jde o úplatek, ať peníze definujeme jakkoli: boss VV si penězi prostě kupoval poslušnost svých poslanců. A ti, jak víme, mají být poslušní pouze svému svědomí. Ostatně i proto si je platíme sami, a dokonce ne úplně bídně.

Ironií bude případně jiná věc. Pokud soud uvěří, že Bárta rozdával úplatky, odsoudí tak za korupci politika, jenž na boji proti korupci založil svůj celý podnikatelský projekt. Bárta by tak fantastický dramatický oblouk obrazil za dva roky, u nás zcela jistě rekord.