"Netušil jsem, že těch sexuálních úchylek najdu tolik", říká Štěpán Mareš o svém obrazu Rozjebaná země
Štěpán Mareš poprvé po 17 letech nezaslal do redakce Zeleného Raoula. Místo toho namaloval plakát "Rozjebaná země", který vyobrazuje politiky, celebrity a vůbec celé Česko jako stát, kde sexuální úchylky nahradily politický systém.
Štěpáne, mezi námi, děláme spolu pomalu dvacet let a vždycky ti stačil formát Raoula. Vždyť ty úchylky byly jenom taková naše hospodská legrace. Proč jsi je nakonec namaloval tak syrově?
Problémy nemám, jsem šťastný, jen jsem se prostě potřeboval více rozmáchnout štětcem a tužkou. Tento formát skýtá více možností a míst, jež můžeš zaplnit různými narážkami a detaily, které se do klasického Raoula jednoduše nevejdou. Je to obraz dnešní společnosti, zaplněný našimi slavnými současníky. Je to zkrátka taková novodobější epopej, jen mi tam na rozdíl od Mistra Muchy chybí zhroucený Komenský na židli, vlajka SSSR a usmívající se sovětský voják.
Vypadá to, jako že ti ujely nervy. Souvisí to s aktuálním Bártovým procesem? Uznávám, že to, co se tam řeší, překonává všechny naše nápady.
Máš pravdu, ten soud je bizarní a fantasmagorický jak od Davida Lynche nebo Kubricka. Celý příběh kolem Bárty je, alespoň zatím, neuchopitelný. Není dne, aby se před porotou neobjevil člověk s nějakou další, tajnou nahrávkou sebe samého a svých kamarádů. Je to, jako když půjdeme coby redakce na pivo a nezapomeneme si s sebou každý vzít odposlouchávací zařízení, abychom mohli každý každého – i sebe – sledovat. Ještě čekám, jestli se v Justičním paláci nakonec neobjeví před porotou Kristýna Kočí se svým definitivním trumfem, videonahrávkou – home videem, kde si to rozdávají celé Věci veřejné mezi sebou.
Je ti nějaká z těch sexuálních úchylek aspoň trochu sympatická?
Neřekl bych sympatická, ale taková homilofilie (sex během náboženského kázání nebo mše) mi připadá celkem legrační.
Mě zaujala sexuální záliba ve špíně. Je to taková úchylka dost slučitelná se žloutenkou.
To ano, brrrrr. Já ani netušil, kolik neuvěřitelných úchylek vlastně existuje. A třeba taková koprofágie, to je doslova třešnička na dortu.
Co tebe štve v týhle rozjebaný zemi nejvíc?
Dost věcí, nezaplatím včas zálohu na daň, už dostanu dopis s modrým pruhem, penále a výhrůžku soudem. Ale to chápu, je to v pořádku, daně se platit musí, na druhou stranu jsou tu však lidé jako třeba Bohouš Sobotka, který úplně klidně ještě coby ministr financí odpustí hoteliéru Dvořákovi na daních 26 miliónů Kč. Neuvěřitelné ... Ovšem ouha, zanedlouho se v jeho hotelu ženil Paroubek. Happy end, že?
A vůbec, další frajeři, kteří odklánějí milióny nebo utratí za ozvučení předsednictví ČR v EU půl miliardy, a nic ... Vše je v pořádku, peníze nikde nechybějí a všichni jsou spokojeni. Mnoho lidí si ale určitě dokáže vydělat i ČEZtně.
Já nechci vypadat jako kverulant a také jím nejsem, mám totiž na druhou stranu pocit, že některá média se poslední dobou doslova předhánějí ve špatných zprávách, skandálech a líčení dnešní doby jako téměř nejhorší v dějinách. Takováto jedna velká černá kronika mi vadí taky.
Není všechno tak špatné, jak vypadá, častokrát si ten bič pleteme na sebe sami. Schvalováním nejroztodivnějších norem a podobně. Byl jsem například ve francouzské Provenci a vcelku běžnou součástí kaváren a restaurací jsou tam špinavé, turecké záchody a lenochodí tempo obsluhujícího personálu. To by u nás nešlo. A tato „šarmem“ okouzlující, dokonalá Francie nás s některými dalšími státy bude v něčem kárat a poučovat?
Věříš na nějaký vyšší morální princip? Existuje to ještě?
Já to viděl jen ve filmu s panem Smolíkem a paní Brejchovou.
Plakát Rozjebaná země, celý rozhovor a další materiály najdete v novém čísle časopisu Reflex 11/2012.
