Vylepšete si svůj monitor. Stáhněte si wallpaper Rozjebaná země od Štěpána Mareše
Poprvé po 883 týdnech Štěpán Mareš neposlal tradiční epizodu Zeleného Raoula! Přišlo něco jiného, něco...
„Když ti dojdou argumenty, začni nadávat,“ řekla jednou Virginia Woolfová. V tom výroku je cítit zoufalství člověka, který ví, že pravda je na jeho straně, ale i když vyčerpá všechnu dostupnou logiku tohoto světla, zjevná BLBOST na sobě nemá jediný šrám. V takové chvíli se může stát, že se dotyčný pustí do něčeho nemístného, neadekvátního, šokantního.
Vzpomněl jsem si na slova skvělé spisovatelky ve chvíli, kdy před námi na redakčním stole přistálo TO, jak nepopsatelnou hrůzu kdysi trefně nazval Stephen King.
Když jsem vyhověl Štěpánovu škemrání a poslal mu jen tak z legrace svůj katalog sexuálních úchylek českých politiků, netušil jsem, že jsem zažehl sirku, od níž může chytnout les. Fakt, že něco není v pořádku, prozradil až přidušený výkřik grafika, který v den uzávěrky na obrazovce rozbalil soubor nazvaný zlověstně: „Rozjebaná země.“ Seběhli jsme se k němu a musím říct, že i já, jenž zná svého kreslíře sedmnáct let, nabyl jsem na okamžik dojmu, že zešílel.
To, co jsme spatřili, bylo natolik nečekané, temné, veliké, oplzlé a – proč si to i neříct – místy i hnusné, že místnost na chvíli ovládlo šokované ticho. Těhotná kolegyně se pokusila omdlít, Jan Šibík začal plakat a šéfredaktor zavolal právníkovi. Proč? Protože poprvé po 883 týdnech nepřišla tradiční epizoda Zeleného Raoula! Přišlo něco jiného, něco …
Pro standardní monitory:
640x480 - 800x600 - 1024x768 - 1152x864 - 1280x960 - 1280x1024 - 1400x1050 - 1600x1200 - 1920x1440 - 2048x1536
Pro širokoúhlé monitory:
640x400 - 1280x800 - 1440x900 - 1680x1050 - 1920x1200
Pro mobilní zařízení:
1024x1024
Po krátké diskusi jsme se s kolegy navzájem ujistili, že máme problém: že jsme se ocitli mezi dvěma extrémy, mezi nimiž budeme muset volit: mezi realitou, kterou nám dennodenně připravují politici a jež je tak hrozná, že se vzpírá žurnalistickému popisu, a výkřikem umělce, co je zjevně na konci „svých uměleckých argumentů“. Jinými slovy, Štěpán Mareš začal tímto obrazem nadávat. A to pořádně.
Zavřeli jsme se v kanceláři šéfredaktora a řekli si, že nastalé dilema nemůžeme – i proto, že v Reflexu týden co týden hledáme pravdu – vyřešit jinak, než že přitakáme pochopitelnému lidskému zděšení, jemuž podlehne každý umělec, který zjistí, že jeho celoživotní dílo ztrácí na síle, že poezie kdysi sarkasticky brutálního Raoula začíná pouze dýchavičně dobíhat to, co se v této zemi děje. Že takový soud s Vítem Bártou již nelze hyperbolizovat, pouze přepsat. Vedle něj jsou Karel Gott obcující s včelkou Májou a Václav Klaus vysávající z těl svých obětí krev obrázky pro dětičky.
Mám-li „Rozjebanou zemi“ komentovat já, Marešův letitý spolupracovník, říkám si, že tak nějak muselo být papežovi Juliu II., když poprvé spatřil objednanou fresku v Sixtinské kapli. Totiž, čím déle jsem se díval na gigantické plátno, docházelo mi, že pod krustou latentní pornografie je ukryta absolutní pravda. Možná i o nás, v Reflexu. Nedokázal jsem si představit, že bychom tuto dokonalou alegorii našeho politického života ukryli před vámi, před čtenáři.
Nakonec jsme se rozhodli pro kompromis – dílo nevystavíme na odiv jako běžný díl Zeleného Raoula, ale zalepíme je, znesnadníme k němu přístup. Kdo je bude chtít spatřit, bude mít během odstraňování drátěných klipsen možnost zrevidovat své rozhodnutí a zakázat si pohled na Rozjebanou zemi. S tím rizikem, že bude žít dál v bludu, že žijeme ve fungující, standardní demokracii, kde sexuální úchylky jsou pouze doménou psychopatických spoluobčanů.
Závěrem se omlouváme všem útlocitným a dětským fanouškům Zeleného Raoula za to, že tento týden přijdou o svůj oblíbený komiks. Štěpán Mareš slíbil, že příští týden jim ztrátu nahradí nějakým „eňoňuňo“ dílem s pořadovým číslem 884. Ale tentokrát … je nám líto, avšak doba je vymknuta z kloubů a žádá si nečekané, atypické formáty.
Až bude líp, dáme vědět.
