Jo Nesbø pro Reflex: „Přijedu, slibuju!“ Za týden ho máme v Česku
Taky se vám zdá, že se v tuzemsku poněkud přemnožila severská krimi? V Reflexu jsme se tomuto populárnímu literárnímu subžánru v poslední době věnovali tolik, že snad mohu slíbit, že čtyřstránkové interview s Joem Nesbøm, autorem Nemesis, Pentagramu nebo Spasitele, na nějakou dobu zůstane poslední zmínkou o skandinávských detektivkách v RX.
Rozhovor s mužem, který byl prvoligovým fotbalistou, špičkovým finančním analytikem i populárním zpěvákem, než skončil u psaní, si přečtete v Reflexu číslo 14/2012. A 14. dubna v 10.30 si pak stoupněte do fronty v pražském Paláci knih Luxor i se všemi šesti knihami, co Nesbømu v češtině vyšly.
Slavný norský prozaik, jehož detektivky byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků a vydány ve 140 zemích světa, totiž přijede na dva dny do Prahy a ty knížky vám rád podepíše – aspoň to tvrdí jeho vydavatel Marek Turňa z nakladatelství Kniha Zlín. A co (mimo jiné) řekl souputník Stiega Larssona Reflexu ještě před svým příjezdem do Prahy?
Podobně jako komplikovaný detektiv Harry Hole, hrdina devíti vašich detektivních románů, se nešetříte a vedete neuspořádaný život plný akce. Pracujete, až se z vás kouří, aniž byste spal, lezete po skalách, kamkoli přijedete, a letiště je vaším druhým domovem. O své rodině nejste vůbec ochoten mluvit, o existenci vaší jedenáctileté dcery jsme se dozvěděli jen díky tomu, že právě pro ni jste začal psát humorné historky o doktoru Proktorovi, z nichž ta o prdicím prášku letos pronikla i na český trh… Máte vy vůbec čas na život?
Nó… Víte, jak to je.
Ne, nevím. Jak to je?
Když nemáte život, ani po něm nevzdechnete – prostě nemáte čas zastavit, abyste si to uvědomila… Na druhou stranu, všechny ty moje pracovní aktivity byly vždycky tak zábavné, že bych kteroukoli z nich dělal rád i zadarmo. Jsem prostě zvyklý dělat věci naplno, neflákat se. Ale samozřejmě si říkám, že teď tu dva roky budu každý den od rána psát knihu, a až budu hotov, vyrazím na dovolenou. A ta je většinou kratší, než plánuju, protože se nemůžu dočkat psaní.
V Česku se vlna zájmu o severskou krimi vzedmula po vydání trilogie Stiega Larssona Milénium. Pocítil jste v době vydání těch tří románů, že je o vaše dílo najednou větší zájem?
Mám knihy Stiega Larssona rád, vzbudily oprávněný rozruch, ba rozpoutaly doslova boom, ale myslím, že tam, kde jsem, bych se dopracoval i bez jejich pomoci. Začal jsem psát o osm let dřív než on a dočkal se zahraničních překladů dávno před tím, než jeho romány vyšly, mým prvním dvěma knihám se dostalo velmi příznivých recenzí i prestižních cen, čtenáři si je kupovali a zřejmě moje jméno poslali dál. Ale je fakt, že Larssonovy knihy odnoži severské krimi hodně pomohly a že se po úspěchu Milénia a taky románů Henninga Mankella zahraniční nakladatelé z menších i těch největších zemí skutečně začali pídit po tom, co jsme my ze severu zač.
Doufám, že neposuzují, co jste zač, podle vašeho ústředního hrdiny, vyšetřovatele Harryho Holea. Okouzlení čtenáři tvrdí, že Harry je nový Phil Marlowe, jen nezodpovědnější, neuspořádanější, temnější – a podroušenější, dodala bych.
A taky osamělý a občas vinou své povahy opravdu nešťastný. Ale ačkoli si někdy při zpětném čtení svých knih říkám, že třeba tady jsem mohl přibrzdit a nepopsat tu brutální scénu tak krvelačně, s ubližováním Harrymu problém nemám.
Tuhle otázku nepochybně dostáváte při každém rozhovoru, ale zeptat se musím. Vy a Harry Hole si dost blízcí, že ano? Podle popisu vypadá dost podobně jako vy, byl stejně starý jako vy, když jste ho jako literární postavu použil poprvé, oba žijete v Oslu, jste workoholici, možná občas kapku osamělí… Netuším sice, zda máte tak kladný vztah k alkoholu jako Harry…
Haha, to buďte ráda. No, když jsem s tou svou sérií o Harrym před patnácti lety začínal, myslel jsem si, že já a ten chlap spolu nemáme společného absolutně nic. Říkal jsem si, že je dobré si udržet od psaní odstup tím, že se děj bude točit kolem někoho, kdo není vy – zbavíte se tak tendence tahat na stránky svůj vlastní život. Ale pak jsem postupně zjišťoval, že máme podobné vlastnosti – oba jsme romantičtí, melancholičtí, neklidní, občas cyničtí, vyznáváme disciplínu, ale občas se ztrácíme sami sobě…
V Netopýřím muži, své první knize, kterou jste začal psát uprostřed noci po svém příletu do Sydney, píšete hned na prvních stranách o Harrym jako o muži, který právě přistál v Sydney, stejně jako vy trpí časovým posunem a ubytoval se přesně v témž pokoji, jaký jste si zamluvil vy sám.
Asi se mi od začátku podobal víc, než jsem si byl ochoten připustit, ačkoli on je do cestě do pekla a já doufám směřuju na opačnou stranu. Ale většina spisovatelů píše o sobě nebo aspoň o člověku, jakým by chtěli být.
Po české kotlině se rozléhá, že byste jakožto autor, který u nás prodal přes šedesát tisíc výtisků svých knih, měl konečně přijet do za svými čtenáři. Jak se věci mají?
Přijedu! Slibuju! Nikdy jsem v Česku nebyl, ani v někdejším Československu. Ale odjakživa dost sleduju váš hokejový tým, s tím jsem doslova vyrůstal, takže si u vás rozhodně chci skočit aspoň na jeden zápas.
