Claudia Cardinalová exkluzívně pro Reflex: Nahých hereček je mi líto
Ze všeho nejdříve si zapálila. „Promiňte, ale když ono je tak fajn, že se to tu smí,“ usmála se omluvně a zanadávala si na Paříž, kde si tu svou pravidelnou u kafíčka prostě nezapálí. Načež si prohrábla vlasy, usmála se na mladého číšníka a charakteristickým chraplákem pravila: „Tak copak ode mě chceš slyšet, děvče?“ Claudia Cardinalová (73).
Jak byste popsala šedesátá léta, která jste zažila v pozici filmové divy?
To byla fantastická doba. Dodnes nechápu, jak se přihodilo, že jsem se stala její součástí, bylo to neuvěřitelné štěstí. Celý svět tehdy vzhlížel k italské kinematografii a já přitom pracovala s jejími největšími esy, šla jsem doslova z filmu do filmu – pět šest titulů ročně nebylo nic výjimečného. U většiny z těch snímků jsme přitom do poslední chvíle netušili, jestli se je vůbec podaří dokončit, bylo to jedno dlouhé dobrodružství.
Zajímá mě spíš atmosféra té doby. Bylo to skutečně jako ve Felliniho Sladkém životě?
Co já vím. Víte, já byla v těch letech mladá holka, držela jsem se docela zpátky. Řím jsem znala jako své boty, ale po nocích jsem nikde netrajdala, to se týkalo jiných. Navíc jsem věděla, že jakmile vystrčím nos z domu, sesypou se na mě paparazzi, kteří číhali opravdu všude. Ale mělo to své kouzlo, to zase ano.
Maminka musela šílet strachy.
Maminka byla rozumná a velmi tolerantní žena. Všude mě doprovázela, procestovala se mnou Ameriku, Kanadu i Evropu. Sledovala mě ostřížím zrakem, ale zároveň mi věřila, neměla důvod se bát. Vlastně se v ní jako matka zpětně poznávám: taky vsadila na rozum svých dětí. Dobře udělala.
Fakt, že jste se v žádném filmu neukázala zcela nahá, byla její zásluha?
Nikoli, to bylo čistě moje rozhodnutí. Samozřejmě že režiséři tlačili, sázeli se mezi sebou, kdo mě přesvědčí. Já bych ale svoje tělo nikdy neprodávala. Nakonec se to naučili respektovat a nemusela jsem to ani dávat do smlouvy, prostě se vědělo, že CC se nesvléká.
Dnes už by se vám asi bránilo hůř.
Máte pravdu, dnes chce po herečkách nahé scény každý, je mi jich líto. Ale dělají špatně, když s tím souhlasí. K fi lmu patří fantazie a fantazie je zase základem erotiky. Co by mužům zbylo, kdybychom jim ukázaly všechno, to si, děvenko, pamatuj.
Takže tady nešlo ani tak o cudnost, jako spíš o rafinovanost.
Přesně tak. Prostě jsem měla za to, že halit se je erotičtější než odhalovat.
Když už jsme u požadavků dnešní doby, co říkáte na boom plastických operací?
Nechápu ho. Já tu potřebu nikdy neměla, myslím, že jsem byla dostatečně hezká od přírody. A teď jsem od přírody stará, což je taky v pořádku (zašklebí se). Víte, ještě rozumím, že si žena nechá zmenšit nos, protože z něj má od dětství komplex, ale aby si mladé dívky nechaly zvětšovat rty a píchat jedy do tváří? Kde to žijeme?! Ono je to však dnes pro herce celkově těžší.
V čem?
Show-business je mnohem drsnější. Točí se v něm velké peníze, často je to boj o vlastní existenci. Film už také dávno není únik z reality, méně se v něm sní. Nicméně jsou věci, které platí pořád. Například fakt, že kamera nesnáší faleš. Musíte být věrohodná za všech okolností – ať hrajete děvku, nebo princeznu. O to jsem se vždycky snažila a myslím, že se mi to dařilo (mrkne na číšníka, který jí přijde vyměnit popelníky). Je báječný, že? Mladí muži jsou tak roztomilí.
Když vás tak sleduji, jak kouříte, připomněla jste mi Michèle Mercierovou.
Taky si zapalovala jednu od druhé, co? To víte, Francouzky se nezapřou.
S nadšením kvitovala, že si u nás může zapálit i v restauraci.
To já jásala už na letišti. Přesně tak. Ve Francii si tenhle luxus dopřát nemůžeme, tak to doháníme tady. Víte vy vůbec, jak svobodná jste země?
CLAUDIA CARDINALOVÁ
Narodila se 15. dubna 1938 v Tunisku rodičům s italsko-francouzskými kořeny. K filmu se dostala přes výhru v soutěži krásy, debutovala v roce 1958 ve filmu Maria Monicelliho Zmýlená neplatí. Až do roku 1963 nechávali režiséři její charakteristický chraplavý hlas dabovat, poprvé jím promluvila ve Felliniho Osm a půl. Natáčela s většinou slavných filmařů své doby, nejvíce s režisérem Luchinem Viscontim (Gepard, Rocco a jeho bratři). Světový věhlas jí přinesl spaghetti western Tenkrát na Západě (S. Leone, 1968). Žije v Paříži a má syna Patrika a dceru Claudii.
