Důchodkyně se oběsila kvůli stíhání za pěstování konopí? Ne, bylo to jinak
Po Facebooku koluje – a regionální noviny zveřejnily – skutečně smutný příběh důchodkyně, která byla stíhaná za pěstování marihuany a oběsila se. Obě skutečnosti jsou pravdivé, ale nijak nesouvisejí.
Trochu to vypadá, jako by represe marihuany dohnala důchodkyni k sebevraždě. S tou dámou jsem se znal, psal jsem o jejím trestním stíhání hned na jeho počátku, a myslím, že paní obětí represe prostě není. Takže i kdyby z propagandistického hlediska bylo lepší to tvrdit a použít jako argument pro legalizaci, z hlediska pravdy je potřeba napsat, jak to vlastně bylo.
ŠEST LET STARÝ TEXT
Ten článek nakonec v Reflexu nevyšel, ale v počítači ho mám. Z listopadu 2006. Tehdy jsem svůj výlet popsal s detaily, které si fakt nepamatuju. Zpráva byla jasná: Důchodkyně si pěstuje si v Rožďalovicích na Nymbursku konopí na mastičku, protože je nemocná. A teď ji za to chtějí zavřít! Vyrazil jsem tam. Ještě než zazvoním, dozvím se od místních, že je všechno možná jinak. „No kde bydlí? Tamhle v tom domě!!! Ten si koupili za tu marihuánu!“ říká první ochotný informátor na návsi.
NYMBURSKO JAKO PĚSTITELSKÁ OBLAST
Vzhledem k tomu, že prodej „marihuány“ je klíčovým dějem většiny příběhů, které jsem ve vsích na Nymbursku slyšel, musím dodat vysvětlující okénko. V současnosti se na solidním marihuanovém trhu vyskytuje – kromě jižní Moravy – pouze šlechtěná marihuana pěstovaná pod umělým světlem. Maloobchodní cena na baru v klubu od neznámého dealera je dvě stě padesát až tři sta korun za více či méně ošizený gram takového konopí, jeho velkoobchodní cena je sto padesát korun za gram. Za stejnou cenu se prodává v sítích postavených na osobní známosti.
V Brně je situace jiná. Tam lze za cenu jen o málo nižší koupit i vynikající, venku pěstovanou šlechtěnou marihuanu, která vyrostla v jihomoravských vinařských oblastech. Jinde v naší republice pro ni není dost slunce. Ani ze šlechtěného a vysoce odborně pěstovaného konopí nelze na Nymbursku pod širým nebem získat marihuanu, která by byla prodejná do velkoměstské drogové sítě. Ze semínek pochybného původu a bez kvalitní péče se tu dá vypěstovat pouze „ganja“ jako ze šedesátých let.
Takové konopí lze použít k podvodům na ulici (prodávat je tam Němcům) nebo snad někde v krabičce od filmu na tancovačce. Ale tam zase trh naráží na tradiční český obyčej samopěstitelství.
DIVNÁ OBĚŤ
Zvoním u domu, je to přízemní venkovský domek se dvorkem, ze kterého přes vrata vylézají kočky. Pak se objeví starší žena a zve mne dál do temné a vlhkostí čišící místnosti vzadu. Stíhaná Mária Brodská (ročník 1949) je divná oběť. Celý život pracovala u krav a je to vidět. Na druhou stranu fakt, že každé třetí její slovo je vulgarismus, mi umožňuje ptát se přímo, kde na ten, prý nově koupený domek vzali. Syn si vzal hypotéku, manžel, se kterým se stýká, ale nežije, si vzal hypotéku, koupili domek.
Pak se ptám na konopí a ze zmatených odpovědí se dozvídám, že jí odvar v mléku dělal dobře na nemocný žaludek a odvar ve vodě a mast z konopí jí zacelily nohy, které se už zase otevřely. Také se dozvídám, že před dvěma lety byl její syn odsouzen za distribuci konopí a loni jí konopí prý policie vzala. A ona měla soud. Snad ji v první instanci osvobodili, ale státní zástupce se odvolal. Přesně to asi nezjistíme: „Já jsem vzteky všechny ty lejstra roztrhala a zahodila. Ale ten tlustej že se odvolal, tak budu mít ještě jeden soud kvůli tomu loňsku!“
Jméno svého advokáta, zřejmě přiděleného ex offo, si nepamatuje. Tak se dohodneme, že počkám, než přijede dvacetiletý syn, a domluvím se s ním. Odcházím a na dvoře mi paní Brodská ukáže paty. Jsou na nich obrovské hnisající boláky, které by konopnou mast skutečně potřebovaly.
Jedu do vedlejší vesničky, kde bydlela dřív a kde si „marihuánu“ pěstovala. Sešlý dům už koupili sousedi a vyklízejí ho. Sdělí mi, že paní pěstovala na kšeft a syn to pak prodával na nymburském nádraží na tamní drogové scéně. Sousedka z druhé strany zase vysvětlí, že „to prodávali tam v Ledečkách u kapličky“. Otevřená drogová scéna u kapličky v Ledečkách a na nádraží z Postřižin? S jistotou lze ale konstatovat, že paní Brodská nemá dobrou pověst.
Pak se vrátí syn, já opět dorazím k Brodským, paní mě vezme do už normálně vypadající přední části domu a čekáme na syna. Prý je na WC. Po dvaceti minutách ho jde paní hledat a přichází s tím, že syn je u počítače. Mezitím však najde poslední, letošní protokol a já se v něm věrohodně dočtu, že je letos (už zase) stíhaná pro výrobu drog pěstováním dvanácti kytek.
Pak přijde syn, má ruku jak leklá ryba a já už ho po přečtení protokolu k ničemu nepotřebuju. Odjíždím. Přes jistou pachuť z návštěvy je mi jasné, že ta paní je přes všechna svá sprostá slova oběť a právě kvůli své hrubosti oběť velmi snadná. Nikomu ji není líto, nikomu není sympatická.
Společenská nebezpečnost jejího jednání je nulová, proto by mělo být okamžitě zastaveno. Ano, ta rodina neposkytuje žádnou záruku, že nebudou zkoušet s mizerným outdoorem šmelit. Ale ať je stíhají, až začnou, ne preventivně za pěstování. A že konopí na nohy paní Brodská potřebuje, není třeba prokazovat, stačí se přijet podívat. Ráda – jak to dělají velmi chudí lidé v Indii – své boláky hostům ukáže.
Tam můj článek končil, protože psát, jak je ta paní strašně nešťastná a nas...á, jak po každé druhé větě řekne, že se oběsí, protože je všechno na h...o, ona se na to stejně jednou vy...e a bude mít klid, nebylo proč. Od té doby jsem se dozvídal, že obdobně se situace opakuje každoročně. Přestože ji vždy nejprve nymburský a v jednom případě i nejvyšší soud zbavily obvinění, policie jí pokaždé, když každý rok zasela znovu, přijela sklidit jako každému jinému, kdo si všem na očích pěstuje outdoor.
Jí to stíhání celkem nevadilo, víc jí vadilo, když jí vzali masti. Co jiného může být lepším důkazem, že jí stíhání za okázalé pěstování nechává celkem v klidu, než to, že zasela každý rok na stejně okázale viditelném místě znovu?
Neoběsila se kvůli trestnímu stíhání, přestože bylo naprosto nesmyslné a nelegitimní. Odešla proto, že, jak sama říkala, ten život už stojí za h...o. Dělat z ní oběť represe konopí by nebylo správné. Bez ohledu na marketingovou přitažlivost takové možnosti.
