Nesměli jsme říci slovo matka, vzpomíná vnuk popraveného hrdiny, který zprostředkoval úkryt parašutistům
Vnukové předsedy sboru starších chrámu sv. Cyrila a Metoděje , Jana Sonnevenda, který zprostředkoval úkryt sedmi parašutistům v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, měli štěstí. Jejich rodiče byli rozvedení. Gestapo je neinternovalo jako ostatní děti popravených odbojářů na Jenerálce. Nechalo je u jejich otce, který musel slíbit, že je bude vychovávat v německém duchu.
„Shodou okolností jsem chodil do gymnázia naproti kostelu v Resslově ulici“ vzpomíná tehdy desetiletý Jan Ort. „S maminkou jsem se vídali ve středu a jednou za měsíc o víkendu. Byla zrovna středa. 27.června 1942. Maminka nám ale řekla, že dnes nikam nepůjdeme, že babička s dědečkem jsou zatčeni a ona že raději pojede na chatu v Březové. Měli jsme chatu u Vraného nad Vltavou. Vyprovodili jsme ji na parník k Jiráskovému mostu. Nenápadně jsme jí zamávali. Tehdy jsem maminku viděl naposled,“ říká MUDr. Jan Ort.
Janova matka Ludmila Ryšavá směla svým blízkým napsat krátký cenzurovaný dopis z Malé pevnosti v Terezíně. „O tom, že maminku a babičku popravili v Mauthausenu, nám tatínek neřekl. Gestapo mu přineslo jejich úmrtní list do ordinace a oznámilo mu, že nás – tři bratry – odveze na Jenerálku. Tatínek byl lékař a znal německé doktory z lazaretu v Podolí, myslím si, že díky tomu dokázal zařídit, že jsme u něj mohli zůstat .“ Přívětivá atmosféra ale doma nepanovala.
„Nejtěžší to bylo pro nejmladšího, šestiletého bratra. Hrozně se mu stýskalo po mamince. Na ulici jsme spolu museli mluvit jenom německy, občas za námi na Albertově někdo šel a poslouchal, jak se spolu bavíme. O mamince se doma mluvit nesmělo.“ Třem malým klukům jejich otec vysvětlil, že pokud řeknou slovo matka, ohrozí své životy…
„Když řeknete slovo matka, tak nás zabijou, řekl nám tatínek. Mamince bylo třicet čtyři let, když jí popravili. Celý život mi scházela. Nejvíc to ale odnesl nejmladší bratr. Naše prarodiče a matku zavraždili nacisté. Komunisté po osmačtyřicátém tatínkovi sebrali ordinaci a nejmladší bratr nesměl studovat, musel do továrny. Hledal jsem možnost, jak emigrovat. Pomohla mi maminka. Dostal jsem povolení navštívit Mauthausen, kde byla popravena. Moje děti jsou na své předky hrdé. Vnuk se jmenuje po dědečkovi. Jan.“
