Představujeme finalisty Done in 60 seconds: Jak mi hořel Batman
Přesně za devět dní dní zjistí jeden z šedesáti filmových nadšenců, kteří poslali svá videa do soutěže Jameson Done in 60 seconds, že je vítěz a čeká na něj Londýn s hvězdným finále a spoustou nových šancí. Do té doby můžete hádat, kdo by to tak asi mohl být.
V české finálové desítce jsou šedesátisekundové verze filmů všeho druhu: od hitchcockovské klasiky přes Krotitele duchů až po kultovní horor z devadesátých let Vřískot.
Vítěze vyhlásí 5.7. na karlovarském festivalu porota, v níž zasedli režiséři Jakub Kohák a Marek Dobeš, redaktorka Reflexu Tereza Spáčilová a zástupkyně pořádající společnosti, na stránkách Reflex.cz nicméně budete moci vybrat vlastního "machra minuty".
Každý den vám totiž představíme nejen jedno z videí, ale i jejich autory. Mimochodem střevo mají někteří z nich vpravdě tvůrčí - když ne básnické, tak minimálně scenáristické, radost číst.
Petr Černý o tom, jak točil se špejlí a proč do Vřískotu patří Kenny ze Southparku
Pusťte si jeho Vřískot:
Proč jsem si vybral Vřískot
No a dál? Zkrátka se mi to "nějak v hlavě sešlo". Zní to divně, že jo, ale mě zkrátka něco napadne, to si pak rozvinu dál a když už mi přijde, že je toho na tu moji kebuli moc, zapíšu si to na papír. A tím, jak si to čárám, rozvíjím to za běhu ještě víc.
Vřískot se mi vybavil jenom tak, bylo to před spaním. Říkal jsem si, jak by jako bylo i fajn, kdyby se na konci ukázalo, že to všechno neměl na svědomí někdo v kukle, ale další známá postava z dalšího filmu Wese Cravena, Freddy. Jo a ještě ta věc, že Courteney Cox, která ve Vřískotu hraje reportérku, je taky zároveň Monika z Přátel: napadlo mě, že by možná bylo dobrý, kdyby tam řekla něco jako "Budeme přátelé" a nad ní se v tu chvíli objevilo logo seriálu. Zapsal jsem si to a šel spát.
To byly úplně první dva nápady vedoucí k tomu, že jsem udělal Vřískot, protože jinak jo, já mám rád jeho první díl, ale neřekl bych, že je to zrovna jeden z mých nejoblíbenějších filmů, co si hážu pravidelně před oči.
Byla to náhoda. Jo a nacpal jsem si do toho taky několik "mrknutí" na jiné filmy, takže je tam i Smrtelné zlo. To jsou ty stromy hned v prvním záběru: mají schválně jakoby zlověstné oči a jeden i nápis BC + náčrtek motorové pily = ED. BC jsou iniciály Bruce Cambella a ED, to už je samotné Evil Dead. Což je jenom bonus. Když se na člověka vykulí v záběru ten domek, má sledovat domek a měsíc, tohle je tam bokem.... Teď mám ze sebe takový hloupý dojem, že jsem tu nasekal řádků jako k nějakému hodinu a půl dlouhému filmu, přičemž tu mluvíme pouze o jedné minutovce.
Kolikrát jsem Vřískot viděl
Když tehdy kdysi spolužák na základce přišel s VHSkou, tak určitě hodněkrát. Při dělání minutovky jsem ho potřeboval vidět zas, chtěl jsem si totiž načrtnout, jak vypadá například ta první oběť, kterou hraje Drew Barrymore.
A taky co má na sobě a co vůbec mají na sobě a jak vypadají ostatní postavy. Našel jsem doma kazetu, kde jsme ten film měli nahraný z televize. Byla už sice hodně v rozkladu, ale sledovat se to ještě, dejme tomu, dalo a navíc jsem šel čistě po tom oblečení apod.
Takhle jsem si třeba všiml, že ten kameraman, kterého ve filmu reportérka neustále peskuje, se jmenuje Kenny. A to je zas bonus ve stylu "když si toho všimnete, tak dobře, ale když ne, nic to nemění, je to jen "mrknutí" - kameraman v mé minutovce totiž vypadá jako Kenny ze South Parku.
Co byl největší oříšek
Když se začal pálit Batman, respektive jeho logo. Nejdřív mi přišlo, že nějak divně žloutne a pak mi nos radil, že tu něco divně smrdí, něco se pálí asi. Celou tu římsu totiž držela zamaskovaná stolní lampa, která papír začala nemít ráda daleko dřív, než jsem čekal. A když k tomu vezmu ještě ty svoje roztřepané pracky, které jsem si podpíral vystrčeným šuplíkem psacího stolu, protože se točilo na zemi a stativ byl i v té nejmenší výšce pořád dost vysoko, musel jsem chvátat, aby mi to náhodou nechytlo...
Je ale zcestné říkat, jak strašný stres a jak strašné utrpení to pro mě bylo. Sice možná ano, ale zároveň je to taky ta největší radost, takže kafrat by ode mě bylo opravdu mimo...
Teď si přijdu jako na pitvě, jak to tu celé pitvám, byť je to jen minuta, ale největším ořechem byl asi záběr, kdy zakuklenec přeběhne z pokoje do pokoje k tý holce. Měl jsem v jedný ruce špejli, na který se sune figurka, a druhou rukou jsem si posouval po řádce k sobě slepených hřbetů časopisů s lesklými obaly kameru. Sunu si to celé po těch časopisech, jsem tam, hážu i oko a koukám, aby náhodou nebyla v záběru vidět moje ruka se špejlí. Takže to bylo asi nejhorší. Nejsem mudrc, spíš naopak, jsem ucho, já se toho mám spoustu učit a nechci znít, jako že dávám rady, to těžko, ale přijde mi, že tohle je právě "to super".
Když mě dřív vůbec napadlo chtít něco točit, sestavil jsem si plán a pak se divil, že se to na místě boří a nejde. Neměl jsem alternativy, a tak lidi kolem jenom zírali, jak já tupě zírám a tápu, proč to jako neklape tak, jak jsem si nalinkoval doma u stolku. Zpětně už ale právě ten moment, kdy nevíte, jak to udělat, ale chcete to dát do kupy, kdy ta vaše dutohlava bubnuje, za pochodu a na místě se učí a vymýšlí, ten mi přijde k užitku.
Kde jsem hledal inspiraci
Neinspiroval jsem se nikde. Když už, tak šlo leda o náhody - máte rýmu, pořád smrkáte a když už je to x-tý papír kapesník, všimnete si, že jsou ty kapesníky sice hladký, ale po okrajích, mají šikmé čáry. Řeknete si, že dobře, to by mohly být záclony u toho domku, a tak tam i jsou.
Tužky se tupí, a tak Vás při dalším ořezávání napadne, že ty odřezky, co dělaj bordel všude po stole, taky nějak využijete a uděláte z nich vnější okraje hvězd. Že by to mohlo vypadat dobře. Tak jedině takhle třeba. Jinak v tom spíš byla leda snaha "udělat to jinak" - tím myslím něco jako výzvu pro mě samotného. Rozhodně ale nijak nevolám a neřvu, že jsem první a neotřelý, kdo udělal kreslený video. Přijde mi to vlastně v podstatě obyčejné. A taky, protože jsem sebekritik, vidím v tom i kupu chyb.
Kam mířím
Když jsme se spolužákem na gymplu založili divadelní soubor, jednou takhle přišel mailem dotaz o rozhovor. A tam padlo něco podobného - chtěli, abych jim řekl, co je jako dál za plány. Tak jsem se rozpovídal. Myslím, že podobně šíleně otravně dlouze jako tady. Že už po premiéře druhé hry píšu tu třetí atd. No a z toho, co jsem řekl, nevyšlo nic. Od té doby jsem si zakázal nahlas plánovat. Jistě, v hlavě nějaký ten plánek mám, to jo. A čemu se chci věnovat? Jestli jsem si někdy přišel v něčem, otřepaně řečeno, jako ryba ve vodě, tak to bylo právě v tom točení: něco vymyslet, něco napsat, vytvořit.
