Pokud Vlasta Parkanová promluví, bude mít Rath ve vazbě společnost
Spíš než svými vytříbenými analytickými schopnostmi se někdejší ministryně obrany VLASTA PARKANOVÁ proslavila zpěvem dechovky. A černými brýlemi, za něž občas skryla zanícené oko, občas monokla. Teď však inkasovala úder, který za sluneční brýle neschová.
Ač si to málokdo uvědomuje, Vlasta Parkanová je jedním z českých politických dinosaurů. Už v lednu 1990 byla za Občanské fórum v Táboře dosazena do československého federálního parlamentu. O sedm let později se poprvé stala ministryní (spravedlnosti) a ministerské křeslo dokázala znovu obsadit v roce 2007, kdy dostala ve vládě Mirka Topolánka na starost ministerstvo obrany.
Za svou více než dvacetiletou politickou kariéru Parkanová vystřídala čtyři politické strany. V Občanské demokratické alianci vydržela skoro sedm let – až do roku 1998. Pak ji v roce 2001 Miroslav Kalousek přetáhl k lidovcům, odkud si ji v roce 2009 odvedl do TOP 09. Když Parkanová v únoru 1998 odcházela z ODA, práskla za sebou dveřmi. Spolustraníkům na jihu Čech napsala dopis, v němž ODA označila za stranu prospěchářů, jimž nejde o politické principy.
V tu chvíli však už byla domluvená s Miroslavem Kalouskem na přestupu k lidovcům a za odměnu mohla zůstat ministryní spravedlnosti ve vládě někdejšího šéfa centrální banky Josefa Tošovského.
V JEDNOHO KALOUSKA VĚŘÍME
Po čtrnácti letech platí Parkanová za dohodu s Kalouskem krutou daň. Parkanové velmi vážně hrozí, že skončí v kriminále.
Stručně řečeno, Parkanová „dojela“ na to, že svůj osud s plnou důvěrou svěřila právě do Kalouskových rukou a nechala se vyslat na ministerstvo obrany, kde předtím dlouhá léta v roli ekonomického náměstka kraloval právě Kalousek a jeho dvorní dodavatel a zároveň i nejlepší přítel – zbrojař Richard Háva.
To je ostatně pro Kalouskovy nejbližší spolupracovníky příznačné. Ke Kalouskovým schopnostem ať už analytickým, plánovacím, či reálně politickým chovají až náboženskou úctu. Mirek prostě vymyslí a zařídí vše, na co sáhne. V českém politickém rybníčku nemá konkurenci a přerostl už i Zemana a Klause. Basta.
Jenže Kalouskovi se v poslední době nedaří. Nejenže už nikdo nebere moc vážně jeho permanentní ataky na adresu premiéra Petra Nečase, kterého se neustále snaží vykreslovat jako slabošského ňoumu v područí asistentky Jany Nagyové, ale vážné problémy má se svou vlastní partají, jež se mu začíná rozpadat pod rukama. Nejde přitom jen o pnutí uvnitř partaje poskládané minimálně ze tří dosti nekompatibilních dílů (lidovci, starostové, pražské organizace), ale příliš už nefunguje ani šlechtický maskot v čele strany. Schwarzenbergovo kouzlo je pryč a zůstala jen směšná karikatura, která buď spí, nebo jí není rozumět.
NASAĎTE KNÍŽEPÁNA!
A do toho přichází policie s obviněním Vlasty Parkanové. Není divu, že je Kalousek tak nervózní. Kdyby se Parkanová „složila“, k čemuž podle všeho nemá daleko, a začala popisovat instrukce, jež jako ministryně obrany dostávala od svých „řídících orgánů“, asi by měl David Rath ve vazební věznici o společnost postaráno. Parkanová by především mohla popsat, jak na ministerstvu obrany v praxi fungoval odbor nákupu a jak omezený byl její vliv na jeho činnost.
Ve skutečnosti totiž tento odbor pečlivě spravoval další Kalouskův významný spolupracovník, Martin Barták, jenž sice patřil do stáje ODS, ale vyznačoval se mimořádnou flexibilitou, která mu umožnila dělat obchodní spojku mezi Kalouskovým táborem (včetně zbrojaře Hávy) a lidmi kolem Mirka Topolánka, především pak Markem Dalíkem.
Bylo by totiž omylem se domnívat, že nákup čtyř letounů CASA byl jen obchodem v režii Kalouska a Hávy. Kdyby Parkanová promluvila, byl by ve vážných problémech i Topolánek. Proto je kolem žádosti o její vydání takové haló a Kalousek se za svou stranickou kolegyni bije jako lev. Do její obhajoby dokonce zapojil i svého klimbajícího knížete, což dělá jen ve velmi akutních případech, neboť ví, že ho to bude stát dalších pár Karlových příznivců, kterým nebude po chuti, že Schwarzenberg přikrývá evidentní šméčku.
Případ Parkanová tak může být kamínkem, jenž uvolní celou vládní skálu a ta se s obrovským rachotem sesype. Ležet pod ní však nebude jen Parkanová. A záleží pouze na šikovnosti policejních vyšetřovatelů, koho tato lavina pohltí.
Jediný, kdo může být v klidu, je Nečas. Na obchodech ministerstva obrany se nepodílel a v ohrožené skupince lidí nemá žádné kamarády. Naopak. Bývalý premiér Topolánek Nečasovi neustále maže schody (asi to odkoukal od svého předchůdce Klause) a napjaté vztahy mezi Nečasem a Kalouskem snad ani není třeba popisovat.
Kdyby Parkanová „zazpívala“, byl by to pro premiéra dvojitý zásah jednou ranou. Ať už by se s bývalou ministryní svezl kdokoli, třeba jen její někdejší náměstek a pozdější ministr Martin Barták.
ZBYTEK ŽIVOTA V KRIMINÁLE
V sázce je příliš mnoho, a proto lze očekávat, že „bitva o Vlastu“ bude tuhá a zřejmě i krvavá. Třeba dojde i na pád vlády.
Ale je tady ještě jeden aspekt. Parkanové je od loňského listopadu šedesát a lze předpokládat, že se jí nechce strávit poslední aktivní léta svého života v kriminále. Proto by možná nakonec udělala nejlíp, kdyby s vyšetřovateli spolupracovala. Ostatně když odcházela z ODA, prohlašovala, že nebude ve straně prospěchářů.
