Světoznámý pediatr Jack Newman o kojení i chybách ve výchově
Kanadský dětský lékař a respektovaný odborník na kojení a dětskou výživu JACK NEWMAN ovlivnil svými radami ve věcech laktace i svým odporem k umělé dětské mléčné výživě milióny žen po celém světě. Více o jeho názorech si v rozhovoru Reflexu číslo 27 mohou přečíst nejen maminky. Zde je malá ukázka.
Jistě si všímáte všech těch nových knih o výchově ve výlohách knihkupectví – správná příprava dětí pro život se v posledních letech víc a víc řeší po celém světě. Jakých nejzásadnějších chyb se podle vás dopouštějí „západní“ rodiče při výchově kojenců a batolat?
V nejranější výchově dětí chybujeme vinou starých teorií i vlastní lenosti tak často a tak nenapravitelně, že by to vydalo na samostatný rozhovor. Kupříkladu: proč by dítě mělo jíst věci, na které nemá chuť, v určitý čas, když nemá hlad? Proč si nemůže dát s rodiči ve stejnou dobu jako oni totéž jídlo? To by nás dospělé aspoň donutilo zdravěji se stravovat a nepřesolovat. Anebo naše naslouchání kosmetickým lobby a patlání dětí všelijakou chemií – kolik má kojenec příležitostí se od něčeho ušpinit? A proč ho posazovat na nočník, sotva dokáže sedět vzpřímeně? Vždyť to dítě na to přijde samo, až bude v létě lítat po trávě bez plenek, že se nevyplatí počurat si kalhotky, protože je to mokré a studí to.
Nejvíc sporných bodů ale souvisí, pokud vím, se spánkem.
To asi ano. Vezměte si třeba teorii, že batole má po dosažení určitého věku spát bez probuzení nebo bez počurání celou noc. Nebo předsudek, že by dítě nemělo nikdy spát v jedné posteli s rodiči, dokonce že má mít postýlku v oddělené místnosti. Víte, jaké obavy a pocity nejistoty to v dítěti může zanechat? Netuší, proč najednou muselo mámě a tátovi z dohledu, může to pochopit jako trest. Spaní v jedné posteli je blahodárné pro psychiku našich potomků, ostatně stejně jako kojení.
Jak dlouho byli kojeni vaši tři potomkové?
Má žena kojila první dítě téměř do čtyř let a zbylé dvě do tří roků. Což je dnes považováno za velmi dlouhou dobu, ale podle mě by se taková délka kojení měla stát normou.
Viděl jste americký týdeník Time z letošního 21. května, na němž štíhlá blonďatá maminka otevřeně kojí svého tříletého syna stojícího u ní na stoličce? Možná v prudérních Spojených státech otevřel zásadní společenskou debatu o kojení a mateřství vůbec.
Samozřejmě jsem ten časopis viděl a velmi mě zarazilo, že obálka příliš nekoresponduje s článkem o výchově dětí uvnitř čísla. Oni chtěli šokovat a spíš než na problematiku výchovy upozornit na svůj titul, což se jim díky obnaženému ňadru krásné ženy pochopitelně podařilo.
V socialistickém Československu existoval na matky značný tlak, zřejmě aby se ve výrobě plnily pětiletky – matky dostávaly při odchodu z porodnice sunary a jen málokteré došlo, že přikrmování od raného věku a výhradní podávání čaje místo nočního kojení jsou cestou do pekla.
Taková byla tehdy strategie mnoha „průmyslově rozvinutých států“. Mimochodem, řekla byste, že nejhorší čísla, pokud jde o kojení, vykazují porodnice při fakultních nemocnicích, tedy tam, kde je nejvzdělanější personál a výzkumníci? V kmenových společenstvích a přírodních národech se ovšem dodnes kojí, co nejdéle to jde.
Celý rozhovor si přečtěte v Reflexu 27/2012.
