Co jste ještě nečetli o financování českého filmu
Jeden den čteme zprávy, jak vejdělkovské komedie válcují žebříčky návštěvnosti, druhý den slyšíme, že si na sebe české filmy nikdy nevydělají. Kde je pravda?
Na toto téma včera debatoval v karlovarském Reflextoru Miloš Čermák s trojicí českých producentů: Adamem Dvořákem (Lidice), Tomášem Krejčím (chystaný fantasy film Poslední z Aporveru) a Pavlem Strnadem (Alois Nebel).
Žonglovalo se s čísly, popisovala se úskalí jednání s investory a vzpomínalo na doby, kdy většina českých diváků "nepirátila" filmy a chodila na filmy do kina.
Co v debatě mimo jiné zaznělo?
- Zlaté pravidlo filmových producentů je následující: Ať děláte, co děláte, vždycky vám chybí deset procent celkového rozpočtu. (Strnad)
- Když si vezmeme, že film stojí třicet milionů korun a jak jsme se shodli, výnos producenta z každého prodaného lístku je kolem třiceti až čtyřiceti korun, tak by vám muselo přijít milion diváků a dostáváte se nulu. (Dvořák)
- Každý film si definuje nulu. Máte hranici diváků, po jejímž dosažení se vám film zaplatí. Jsou filmy, které měly hranici na 400 tisících, ale teď už je 400 tisíc v podstatě z říše snů. Posunete to na 200 tisíc diváků, ale průměrný český film neudělá ani 200 tisíc diváků. Takže musíte jít níž a níž. (Dvořák)
- Úroveň pirátství v ČR dosahuje dnes 70 procent. Pro řadu menších projektů je tato úroveň likvidační. (Krejčí)
- Nemůžu jít do filmu, který není plně zafinancovaný. Kdyby mi chybělo dvacet procent, musel bych to před lidmi, kteří mi dávají peníze, zatajit. Jinak bych od nich nic nedostal. (Strnad)
- Máme v zásadě několik zdrojů pro financování filmů: Jedním ze zdrojů je státní podpora, tedy různé granty, v Čechách Státní fond kinematografie, v některých zemích mají třeba regionální granty. Ty se většinou nevracejí. Pak jsou důležité peníze od televizních vysílatelů. Televize jsou velcí hráči, mají peníze a jsou ochotné vysílat a platit za práva. A pak jsou další investoři, kteří mají zájem šířit film. To jsou většinou kinodistributoři, videodistributoři. Ti už tolik peněz nemají a musí být hodně opatrní. Pak jsou nějaké product placementy, ale to už jsme v malých částkách. A pak jsou nějací šílenci, kteří chtějí dát peníze do filmu a myslí si, že na tom vydělají. (Strnad)
- Lze z diváků zafinancovat český film? Ano, lze, ale investoři se vám vysmějí. Film se dá jen těžko nabízet jako produkt. (Dvořák)
- Nikdo, kdo dělá český film, není žádný finančník. My jsme takový druh gamblerů. (Strnad)
- Z výnosů z distribuce se nedá uživit. Nás živí výroba. (Strnad)
- Film Lidice měl rozpočet 70 milionů korun, 55 milionů bylo z různých fondů, 15 procent od soukromých investorů - část zajistily dvě filmy, část investice jsem vydělal na jiných filmech. (Dvořák)
- V Aloisi Nebelovi nejsou žádné soukromé peníze investorů, nesehnal jsem je. Je to za vaše peníze (z grantů) a taky za moje (zhruba 8 milionů z osmdesátimilionového rozpočtu). (Strnad)
- Válka s mloky bude z 60 procent financovaná Německem. Bez Bavaria Film (německý producent) by ten projekt nikdy neexistoval. (Krejčí)
- O financování filmu Poslední z Aporveru: Věděli jsme, že ve filmu bude 1500 trikových záběrů a věděli jsme, že se to tu nikdy nemůže zaplatit, i kdyby na to tady v Čechách každý přišel třikrát. Jediná možnost byla sehnat peníze ze zahraničí, udělat ho zajímavý pro investory a prodat to přes Japonsko nebo Německo jako Karla Zemana v novém kabátu. Máme rozpočet 8 milionů euro, tedy zhruba 200 milionů korun. (Krejčí)
- O anglickém dabingu českých filmů: V minulosti a ne tak dávné, tu byly projekty, které byly v angličtině a žádný velký efekt nezaznamenaly. Obráceně se stává, když uděláte úspěšný film v češtině, tak se vám třeba i ozvou a něco to může znamenat. Ve výsledku to nedává smysl. Angličtina je velké mínus v Čechách. Když máte nezávislý, anglicky mluvený film, tak jste šťastni, když vám udělá třicet, čtyřicet tisíc diváků. A když vám český film udělá třicet, čtyřicet tisíc diváků, tak hledáte nejbližší strom, kde byste se pověsil. (Dvořák)
