Rodíme se jako lháři. Ti dobří jsou úspěšní a oblíbení
Lháři jsou obdařeni větší schopností kreativního myšlení a inteligencí – dokazuje to výzkum Harvardské a Duke univerzity. Může být lhaní cestou k úspěchu a popularitě? Záleží, jak dobře ho ovládáte.
Podle Kanga Lee, ředitele Ústavu pro studium dětí na torontské universitě, se už jako malí učíme 3 základní typy lží:
- milosrdné lži ve prospěch ostatních
- lži jako forma sebeklamu
- lži, díky kterým se vyhneme trestu
Tyhle typy lží pak používáme i v dospělosti. Nejčastěji lžeme tak, že si přikreslíme pravdu do podoby, která se nám nejlépe hodí. V Torontu přišli i na to, že si vymýšlíme už od dvou let, ale o 70% lžeme více ve věku čtyř let. Se schopností lhát se rodíme, stejně jako zvířata instinktivně předstírají smrt, když cítí nebezpečí, my v ohrožení začínáme „mlžit“.
Robert Feldman z massachusettské univerzity tvrdí, že v současné době lidé lžou čím dál víc, protože k tomu mají lepší podmínky. To potvrzuje tamní výzkum, který přišel s výpočtem, že lžeme pětkrát více elektronicky, tedy v e-mailech, smskách a na sociálních sítích, než v osobní komunikaci.
Každá čtvrtá lež je vyřčena ve prospěch druhé osoby, proto na nás neodhalené vymýšlení vrhá často lepší světlo. Feldman považuje lhaní za sociální dovednost. Dobrý lhář podle něj umí lež využít jako nástroj k úspěchu a oblíbenosti.
K tomu se přidává Cary Cooper z univerzity v Lancasteru, který radí: „Pochvalte své podřízené za skvělou práci, i když byl jejich výkon průměrný.“ nebo „Řekněte šéfovi, že obdivujete jeho způsob vedení.“ Tím kolegy potěšíte a ještě si získáte jejich sympatie.
Ovšem zachraňovat si triko lží na účet některého z kolegů, může vést k pravému opaku. Někdy je zkrátka lepší přiznat chybu a zkusit být oblíbený díky čestnosti a ne falešné bezchybnosti.
Občas ale podlehne skoro každý - v pracovních životopisech přehání až 80 % lidí. Zajímavé je, že podle profesora Coopera se muži chlubí více než ženy. Ty jsou zdrženlivější.
