Psycholožka Michaela Fialová: Z dětských královen krásy nevyrostou normální lidé. Odnesou si doživotní komplexy
Klinická psycholožka a terapeutka Michaela Fialová z pražského konzultačního a terapeutického institutu AKTIP přibližuje pěstění dětské krásy v českém prostředí, odhaluje vliv matek na jednání a přemýšlení dcer a upozorňuje na sexuální podtext soutěží nezletilých miss.
Ano. S nástupem puberty začnou svůj vzhled řešit všechny, zejména dnes, kdy na ně z každé obrazovky a stránky novin útočí modelky a reklamy na kosmetické produkty a značkové oblečení. Vzhledem k naší kulturní tradici a také vyspělosti naší ekonomiky však úvahy o plastice v hlavách nezletilých končí opravdu jen u snu, nikoli realizací. Kult krásy u nás naštěstí není tak rozšířený jako ve Spojených státech, a už vůbec ne kult krášlení dětí. Nesetkala jsem se tedy ve své praxi, a pokud vím, ani nikdo z mých kolegů, s matkou, která by dcerku mladší řekněme deseti let nutila do holení nohou či trhání obočí, o botoxu a plastických operacích nemluvě. A že by holčička před svým desátým rokem řešila vlastní vzhled s tak patologickými projevy, že by ji rodiče museli přivézt k psychologovi, to se také nestává.
Kdy se normální dívky začínají zaobírat svým zevnějškem? Nemyslím teď preferování růžové a touhu po korálcích, ale třeba líčení a diety.
Považuji za zdravé a normální, když dívky začnou řešit make-up v patnácti šestnácti letech, ale dnes je rychlá doba a děti všechno tlačí k tomu, aby dospěly – ostatně anorexie začíná i v českém kontextu třeba už v osmi letech. V případě dětí předškolního věku soutěžících v USA o tituly dětských miss je zřejmé, že všechny ty touhy po jiných vlasech a jiném těle mají naučené od maminek a jen je opakují. I když každá dívka touží být hezká, takže párkrát vezme mamince lak na nehty a vyzkouší ho, napodobí ji – to je v pořádku, to jsou standardní následky tlaku společnosti. My ženy ani z historického hlediska nedisponujeme jiným artiklem než možností plodit děti a krásou.
To si evidentně myslí i většina matek maličkých soutěžících.
Ty matky si skrze děti patologicky kompenzují své nenaplněné potřeby a ambice, chtějí uspět prostřednictvím svých holčiček, vlastně se na nich přiživují a hřejí se v odlesku jejich slávy. Dívky soutěží proto, aby je maminky chválily – každé dítě se chce především zavděčit své mámě a každé primárně věří jejímu úsudku. Rodičům malých miss ovšem vůbec nedochází, co svým potomkům způsobují. Když dcerky namalují, vyfešákují a postaví je na pódium, vydávají je v plen pedofilům, sexualizují je, prodávají je na novodobém trhu s otrokyněmi. Neuvědomují si, že všechno tohle vybarvování má silný sexuální podtext na pudové, instinktivní úrovni. Když je zvířecí samička připravena k páření, dává to najevo právě natřásáním, barvami a podobnými signály. Totéž děláme my ženy, když si líčením zvýrazňujeme určité tělesné znaky – působíme tak na první signální soustavu mužů.
Jsou dětské soutěže krásy z principu špatné? Lze odhadnout, jak jednou dopadne čtyřletá miss?
Tenhle koníček není tak bezproblémový jako kreslení, zpěv nebo sport – obávám se, že z těch holčiček nevyrostou normální lidé, odnesou si doživotní komplexy. Nejde jen o to, že mají životní náplň velmi zúženou, navíc jen na vzhled, což je povrchní a v dnešní době naprosto nedostatečné. Také je vychýlí, že jsou řekněme v pěti letech zvyklé běžně, ba přehnaně dělat něco pro svůj věk velmi nepřirozeného, něco, co je vyhrazeno dospělým ženám – líčit se, nosit boty na podpatku, vyzývavě tančit před stovkami cizích lidí. Vystavují se jako zboží a snaží se upoutat pozornost, aby zvítězily. Netuší ještě, že je v dospělosti trh, ani ten americký, podpořený ideou extrémního konzumerismu, nezužitkuje – žádná z topmodelek, jež znám, za sebou nemá minulost dětské královny krásy. V Česku jsme podobná klání měli, ale zacházíme s dívkami jako s dětmi, nesnažíme se z nich vyrobit miniaturní dospělé, kteří navíc vypadají příšerně a nenormálně.
Může z účasti na dětské soutěži krásy dívenka z dlouhodobého hlediska benefitovat?
Ano. Učí se na sobě pracovat, i když v pochybeném směru, podnítí v sobě cílevědomost a soutěživost. Nabízí se říct, že se naučí vážit si sebe samotné, ale v tomto extrémním případě asi ne. Když už si holčička odnese korunku, dočká se ocenění za něco, co není ona, do čeho ji jen pro tu chvíli pomocí hadříků a barviček proměnili.
Téma MALÁ MISS MLÍKO najdete v tištěném Reflexu č. 32/2012, který vychází 9. srpna.
