Nejbohatší dámský krejčí v Česku. I to je Zdeněk Bakala
V novém vydání týdeníku Reflex podrobně popisujeme vztah miliardáře Zdeňka Bakaly (51) k bývalému prezidentovi Václavu Havlovi. Při pátrání jsme však objevili zajímavé dokumenty, které popisují Bakalův život před emigrací do USA a jeho začátky v zemi, která mu učarovala.
Zeptejte se miliardáře Zdeňka Bakaly, co dělal v Československu do roku 1980, kdy emigroval do USA, a svede řeč na jiné téma. „Jaké bylo vaše dětství?“ zeptala se ho v roce 2000 redaktorka Lidových novin, ale nic se nedozvěděla. „Moc si to nevybavuji,“ odpověděl Bakala. Ani o rodičích se mu mluvit nechtělo. „Vedli všední život,“ řekl stroze.
Nahlédnout do Bakalovy minulosti však lze. Ve svazku, který na něj založila Státní bezpečnost v roce 1981 po jeho útěku do USA. Devatenáctiletý Bakala odjel počátkem srpna 1980 na čtrnáctidenní zájezd s CKM do Jugoslávie, ale do Brna, kde v té době žil s rodiči a sestrou Radkou, se už nevrátil. Emigroval do Rakouska, odkud se po pár měsících vydal do Spojených států.
Ze spisu vyplývá, že po základní škole nebyl Bakala přijat na gymnázium, a tak se vyučil dámským krejčím. Rok pracoval ve VKUS Brno. „Shora jmenovaný se vyučil v našem o. d. VKUS Brno v oboru dámský krejčí,“ napsal 7. dubna 1981 v posudku pro StB hlavní kádrovák Josef Hádlík a pokračoval. „Vedoucí pracovny p. Štefek hodnotí jmenovaného jako špatného pracovníka se špatnou pracovní morálkou. Před odchodem ze zahraničí zanechal nedokončené tři dámské pláště, které měl proplaceny jako hotové, a tím poškodil družstvo o 531,- Kčs.“
Ze spisu vyplývá, že Bakala pochází „z úřednické rodiny“, jeho matka Zdeňka pracovala jako laborantka krajské hygienické stanice.
Oknem do Bakalova světa jsou dva dopisy, které z emigrace poslal rodičům. První psal ještě v detenčním táboře Treiskirchen v Rakousku, druhý už poslal z Lake Tahoe v Kalifornii. „Drazí rodiče, cestou do YU jsem se rozhodl zůstat natrvalo v zahraničí. Chci Vás požádat, aby jste se na mne nezlobili (pokud je to vůbec možné),“ stojí v prvním dopise, kde pak Bakala popisuje své další plány v emigraci. „Asi po čtyřech měsících dostanu vízum a odcestuji do U.S.A., které jsem zvolil za svůj nový domov.“ A to také Bakala v listopadu 1980 udělal, když odletěl do Kalifornie, kde „svítí slunce třicet dní v měsíci“.
Z druhého dopisu pak jasně vyplývá, že Bakala byl Amerikou doslova unesen. Pracoval jako údržbář v kuchyni kasina Harrah’s. „Co dělám jsem Vám už psal. Ve skutečnosti toho moc nedělám. V Americe se ještě nikdo nepředřel,“ stojí v dopise. Za to dostával čtyři dolary za hodinu, měsíčně si vydělal 640 dolarů. Ale většinou to bylo víc, Bakala si totiž bral přesčasy. „Takže mám 800 dolarů čistého,“ pochlubil se. Líbil se mu i daňový systém. „Daně neplatím žádné.“ A pak se na stejné téma trochu rozepsal. „Když člověk vydělá za rok 45 000 dolarů (to už jsou opravdu peníze!), tak zaplatí daň ze mzdy tak třeba jenom 900 dolarů. A to je směšné. Ty ostatní daně už asi tak nízký nebudou, ale já nejsem milionář, takže se mě netýkají.“
Dvacetiletému Bakalovi učaroval i tehdejší prezident Ronald Reagan. „Teď je tady rozruch kolem Reaganova rozpočtu. Chce snížit daně. Škoda že žádný neplatím, ale připadne mně, že to chytil za správný konec,“ napsal Bakala v dopise z 27. února 1981.
Přesto v té době nic nenasvědčovalo, že z něj jednou bude dolarový miliardář. „S tím selfmademanem to ale není tak aktuální, protože já, lidově řečeno, tu honbu na peníze, co tady kolem mě zuří, moc nežeru.“ Místo schraňování statků tehdy Bakala plánoval, že se na měsíc dva vydá se spolubydlícím Robinem k jeho tetě na Havaj. „Má tam jeden ze svých domů, takže to bude výhodný,“ uklidňoval Bakala rodiče a napsal jim, že se hodlá „povalovat na pláži“.
Komunisté nad mladíkem udělali kříž a v září 1981 ho Městský soud v Brně poslal v nepřítomnosti na rok a půl do vězení. Bakalovi to však mohlo být jedno. Vrátit se nechystal. „Pořád chcete, abych Vám napsal něco, co se mně nelíbí, ale mně se tady fakt skoro všechno líbí. Já za to nemůžu,“ vysvětlil mamince a tatínkovi.
Jediné, co mu opravdu chybělo, byly jeho knihy a muzika. „Budu vděčen za každou poslanou knihu, neboť člověk musí číst, aby nebyl blbej.“
Do Československa se Bakala vrátil až o deset let později a dál už jeho příběh známe. Dnes je druhým nejbohatším Čechem s majetkem kolem čtyřiceti miliard korun. A jednoznačně nejbohatším dámským krejčím.
Téma PRIVATIZACE VÁCLAVA HAVLA najdete v Reflexu č. 33/2012, který vychází 16. srpna.
