Poslední jídlo před popravou? Nad humrem jasně vítězí česká svíčková
Dali byste si kachnu s knedlíkem, vepřo knedlo zelo nebo svíčkou se čtyřma? A co kdybyste věděli, že půjde o poslední jídlo vašeho života a že máte na výběr?
Ve středu se na webu Reflex.cz objevila následující otázka: "Kdybyste si měli vybrat poslední jídlo před popravou, co byste si dali?" Kromě toho, že nám na ni odpověděla pětice špičkových českých šéfkuchařů, mimo jiné michelinský Roman Paulus nebo člen slavné kuchařské rodiny Pavel Sapík, své "poslední gastronomické přání" napsalo do připojeného formuláře i přes sedmdesát čtenářů Reflexu.
Ukázalo se, že tradiční česká jídla máme zjevně natolik rádi, že bychom jim dali přednost i krátce před popravou. V žebříčku nejčastěji zastoupených jídel se kupodivu neobjevil humr, kaviár ani krvavý steak z mladého argentinského býčka (i když i na ně by si na sklonku života našla řada čtenářů místo) - nejvíce se opakovala známá česká klasika: bramborové placky, buřty, vepřo-knedlo-zelo, slepice na paprice, bramboračka, smažený řízek kachna se zelím, gulášek s pivem a samozřejmě obliátní svíčková s knedlíkem.
Jen pro srovnání: mezi odsouzenci na smrt, kteří byli popraveni v Texasu mezi roky 1982 a 2003 jasně vedly klasické americké burgery. Z celkem 301 odsouzenců je zařadilo do svého posledního menu rovných 84 kriminálníků. Zdá se tedy, že národní kuchyně má mezi lidmi, kteří odpočítávají poslední hodiny do konce svého života, jednoznačnou přednost.
Mezi českými čtenáři ale hrály roli i další tři trendy: buď by si před hypotetickou popravou dali své oblíbené jídlo ("Rybízový koláč mojí tety, protože nic tak dobrého na světě není - člověk už klepe na nebeskou bránu, když ho jí."), vyzkoušeli by pokrm, který by si mohli za běžných okolností jen stěží dovolit ("Hlavní chod asi humra - nikdy jsem ho nejedla a dost bych chtěla-, pak něco s lanýži ze stejných důvodů."), nebo by si jednoduše nedali nic ("Nic, bylo by mě špatně a žaludek bych měla až v krku.").
Někteří čtenáři si v návaznosti na probíhající metylalkoholovou tragédii neodpustili černý humor: "Předkrm -rum, Polévka - rum, Hlavní jídlo - rum, Zákusek - jeftě dlobet tý dobý povívky a pak ať už si dělaj co chtějí ......"
Na druhou stranu; jak jinak než černým humorem (respektive humorem jakéhokoliv druhu) by se měl člověk vyrovnat s vlastní popravou - i když si ji jen představuje?
Přečtěte si další nevážné reakce:
- Plný talíř buřtíků s obsahem min. 70 % strojně odděleného drůbežího masa a 30 % drubežích kůží a k tomu rozpečený chléb z LIDLU.
- Kdybych věděla, že mě skutečně popraví, dala bych si tři větrníky. Kdyby mě nepopravili, zabilo by mě to, protože můj pajšl nedovede zpracovat mouku, mléko a cukr, takže za normálních okolností nejen větrník, ale ani chleba nebo koprovku už do smrti neochutnám. Ledaže bych chtěla spáchat sebevraždu. Ale na to existují elegantnější způsoby - třeba skočit z osmého patra na beton.
- "Bramboračku s čerstvými houbami, králíka na smetaně s brusinkami, indické vindaloo, grilovanou rybu od chorvatského námořníka, kebab
s grilovanou zeleninou od Turka, tiramisu od Itala, čerstvý džus z Maroka, dobré bílé víno a potom už bych definitivně pukla a poprava by se nemusela konat.
- Popravčího, třeba na pepři
- Bábovku se zapečeným pilníkem :-)
- Přejedla bych se hranolkama s majonézou a velkým řízkem, pak spoustou zákusků a bylo by mi tak špatně, že bych chtěla umřít.
