Ať líh dál zůstává s touto krajinou
I kdybych poslední týden chtěl žít čímkoli jiným, krok ministra Hegra a humbuk, který jím způsobil, mi v tom spolehlivě zabránily.
Nechám stranou neštěstí rodin všech alkoholiků, kteří nepřežili svou nezřízenou touhu po levném a silném chlastu, stejně jako smůlu těch, kteří svou smrt přežili a „pouze“ oslepli či se jinak zmrzačili. A stranou nechám rovněž svědomí policie, jíž černé palírny a stáčírny lihu nikdy nebyly dostatečným důvodem k jejich rozprášení, i svědomí politiků, namnoze s jejich sklonem k ožírání se chlubícím a činícím ze své závislosti na alkoholu nezávislost politickou.
Nechci ale nechat stranou hysterii, jež zachvátila nikoli ožraly samotné, ale média, pohříchu více ta veřejnoprávní. Na to, že na Nově z kdejaké patálie vyrobí usmrkanou vzlykačku, k lepšímu zážitku s komentářem odhekaným některým z jejích investigativních manekýnů, jsme snad zvyklí a můžeme se tím leda dobrovolně dojímat s flaškou ležáku v jedné a s klobásou a houskou v druhé ruce před podobně slaboduchým seriálem, ale že se Česká televize opět ukáže být jedním z nejlepších obhájců kdejaké všivárny, na to si nějak ne a ne zvyknout ani po tolika letech zklamání.
Každá hlavní zpravodajská relace je zahajována výčtem smůly lokálů a náleven, oživeným za srdce beroucími příběhy opilců o tom, jak musí nedostatek lihu v krvi nahrazovat pivem, varovnou grafikou o likvidačních ztrátách kořalečníků a lihovarů či dojemnou reportáží o obětavém tatínkovi, an se stará o kojence, zatímco maminka bojuje ve špitále o život (to, že měla maminka kojence nepřekonatelnou chuť na laciného panáka, redaktory zpráv nijak nepobuřuje, hlavní důvod matčiny indispozice spolkli jak štamprli). Že by byť jednou jedinkrát poukázali na fakt, že existence této země fakticky stojí na alkoholismu a na obdivu ke chlastu – nejednou byli zmíněni „milovníci tvrdého alkoholu“ jakožto uznání a soucitu hodná smůlou postižená vrstva obyvatelstva –, ani náhodou.
Národní tragédie způsobená zákazem prodeje pálenky – což navíc ani zdaleka není ona donekonečna omílaná prohibice, ale když ono to slovo zní tak tragicky! – a nafouklá médii zajíkajícími se děsem z nevypálených hrdel dokonale ukázala, jaké jsou priority tohoto národa.
Další důvod stydět se za něj i za tuhle zem, jež se drží nad vodou jenom díky tomu, že je nadnášena dostatečně silnou vrstvou lihu, i za vládu, která má větší starost ze ztráty prachů za nevypálenou kořalku než ze ztráty vlastní věrohodnosti, slušnosti, a především střízlivosti.
