Celý život běhá. Nakonec si Miloš Škorpil "doběhl" i pro nevěstu
Házení svatební kytice, únos nevěsty nebo třeba krájení dortu. To všechno jsou tradiční zvyky a rituály novomanželů. Ultramaratonec Miloš Škorpil, jeden z nejznámějších propagátorů běhu v Česku, k nim přidal ještě další. Co si například po obřadu zaběhnout pár desítek kilometrů?
První článek o Miloši Škorpilovi jsem napsal už před více než deseti lety. Přebíhal tehdy republiku "napříč" a napsal mi o tom email, protože věděl, že jsem několikrát uběhl maraton (a napsal o tom, čímž jsem se stal jedním z nejznámějších maratonců v Česku, ovšem s jedním z nejhorších časů).
Odepsal jsem mu, že o něm rád napíšu, a měl nápad, že bychom interview mohli stylově udělat při běhu. Souhlasil a navrhl, ať se k němu přidám, až poběží odněkud ze Znojma do Aše. Což se stalo. Samozřejmě, že jsem s ním neběžel celou tu trasu. Asi jen patnáct kilometrů po kolínské silnici směrem do Prahy.
Od té doby se přátelíme. Pamatuju se, jak mi řekl: "Víš, že si tě pamatuju? Předbíhal jsem tě před pár lety na Pražském maratonu. Bylo to v Revoluční ulici." Zamyslel jsem se a řekl: "Tak to bych si myslel, že mě předběhneš dřív! V Revoluční se běželo až někdy po 30. kilometru, skoro ke konci maratonu." Usmál se. "Já tehdy běžel z Frankfurtu!"
A vysvětlil mi, že s kamarádem běželi na několik etap z německého Frankfurtu, a na závěr se - jako takovou elegantní tečku - rozhodli absolvovat maraton v Praze. Zdálo se mi to vtipné! Dlouhé roky mi pak říkal, co všechno dělám při běhání špatně (skoro všechno), a já s ním stejně tvrdošíjně spolupracoval na různých projektech. Napsali jsme spolu populární knížku (Jak uběhnout maraton za 100 dní), hecovali lidi k běhu a založili Běžecký klub Reflexu.
Miloš provozuje svou Běžeckou školu, kde našel spousty spřízněných duší, a přemlouvá k běhu každého, koho pozná. Přemluvil i svou současnou novomanželku Danu, kterou si 12. září vzal na kopci nad Mariánskými lázněmi za ženu. A k běhu donutil rovněž všechny svatebčany.
Svatba se konala pod širým nebem a z obřadu na hostinu se běžělo. Minimálně deset kilometrů, ženich s kumpány chtěli běžet maraton. Nepovedlo se to, přece jen svatba je svatba ... a "doprovodné vozidlo" (rozuměj: cyklista s přívěsným vozíkem), které mělo zajišťovat občerstvení, se kdesi ztratilo. Takže svatebčané zkrátili původně zamýšlenou trať na "pouhých" necelých 30 kilometrů.
Podívejte se na fotografie. A v duchu popřejte Miloši Škorpilovi i jeho ženě Daně vše nejlepší. I když - jak Miloš tvrdí - se pouhé přání nepočítá. Kdo chce opravdu k jejich novomanželskému štěstí přispět, musí uběhnout aspoň pár desítek kilometrů.
Čerstvě ženatým milovníkům a čerstvě ženatým milovnicím běhu to nosí štěstí.
