Jak se pije v Havířově. Reportáž z kraje, kde metylalkohol poslal na onen svět nejvíc lidí
Romanovi je čtyřicet. Vyučil se jako horník, poprvé fáral ještě za komunistů. V devatenácti se oženil, v devětadvaceti rozvedl. Má syna, ale příliš ho nevídá. Bydlí u rodičů v Havířově-Šumbarku, pár desítek metrů od pravděpodobně nejslavnější trafiky v kraji, kde policisté před pár dny našli pančovaný alkohol.
„Když jsem se vyučil a nastoupil na šachtu, byl horník bůh. Měl jsem štěstí. Začal jsem fárat v partě, která jela na rekordy, a když byly rekordy, byly prachy. A za prachy bylo všechno. Ženské, chlast, auta. Jenomže pak se to nějak zvrtlo,“ popisuje svou cestu od dob, kdy nebyl problém mávnout v Havířově na taxík a nechat se zavézt do některého z ostravských barů. „Brali jsme jako králové, nepil jsem nic jiného než whisky. A těch kamarádů. Vždycky se někdo přilepil. A já platil za všechny. Byl jsem strašný vůl,“ dodává upřímně.
Tak to vydrželo i chvíli po revoluci. Jenže přišly problémy. „S tím chlastem se to všechno zkomplikovalo, párkrát jsem nepřišel na šichtu, no, a šlo to se mnou z kopce. Ze šachty mě vylili, místo whisky jsem začal pít vodku a rum, začaly problémy doma. Pak ode mě žena odešla a já se přistěhoval zpátky k rodičům, kde bydlím dodnes,“ dodává.
I proto chodí občas ke stánku, kde se prodávalo všelicos, hlavně že to bylo levné. Sehnat v příhraničí s Polskem levný alkohol, to nebyl vůbec nikdy žádný velký problém. V nedalekém Českém Těšíně kvetl obchod s levným alkoholem od začátku devadesátých let, stejné to bylo i v dalších městech. Pro levný chlast tady jezdili Poláci. Mrówki, mravenci, se jim říkalo.
Ve speciálně upraveném oblečení několikrát denně přecházeli přes hranici, v Českém Těšíně nakoupili levný alkohol, za hranicí jej zase prodávali.
I Roman se přidal. „Nosil jsem pití pro jednoho kámoše, měl jsem deset korun za flšku. Při jednom zátahu jsem většinou nosil šest litrů, tam a zpátky to trvalo tak půl hodiny. Občas člověka chytili, ale celníci si chlast nechali a nic se nezapisovalo,“ popisuje Roman své zkušenosti z pašování alkoholu přes hranice.
Jenomže zdroj po pár letech, hlavně po zavedení Schengenu, vyschl. A Roman byl bez příjmu. „Dneska občas pomáhám jednomu známému na stavbě. Načerno. Hodí to tak na uživení, navíc v posledních letech se moc nestaví. A tak tady postáváme, pijem, co se dá, a žijeme ze dne na den,“ vysvětluje v jedné ze šumbarských heren. Otrávený metylalkohol je tady hlavním tématem. Číšník je neustálým terčem černých vtípků, hlavně když si chlapi objednávají.
JARYNE, ŠTAMPRLE
Pivo. Je sobota 15. září a o den dříve vyhlásil ministr zdravotnictví prohibici. „Jaryne, kurva, postav nám štamprle, nebo řeknem cajtům, odkud to vozíš,“ haleká provokativně ošuntělý padesátník na číšníka. „To víš že jo, ty debile, zrovna kvůli tobě se nechám zavřít,“ letí obratem zpátky odpověď. Tvrdé se nenalévá. Ani nejlepším známým. Ne kvůli strachu z metylalkoholu, ale kvůli obavám z pokut.
Nekolkovaný alkohol nebyl za pultem nikdy žádný velký problém. „Jednu dobu jsem chvíli dělal v jedné herně nedaleko. Bylo to jednoduché. Nakoupilo se pár flašek ve skladu, ty se daly do regálů a občas se z nich nalilo. Jenže každý číšník měl i svoji flašku. Důležité bylo vědět, kolik se prodává na další směně, aby nebylo poznat, že člověk lije ze svého. O kvalitě nebyla nikdy řeč, majitel do těch flašek s kolky taky přelíval, co si odkud dovezl,“ popisuje každodenní realitu Roman.
S pinglovským flekem ale dlouho nevydržel. „Párkrát přišli kámoši, něco jsem jim nalil, něco do sebe, a když jsem se pak vzbudil, měl jsem vybíleno. V hlavě i ve skladu. Tak mě majitel vyrazil. Ale pár lidí, u kterých by šlo koupit levně, pořád znám. Kdybys chtěl, můžu ti něco sehnat. I když teď se každý klepe, aby si pro něj nepřišli policajti. Ale mně by asi prodali,“ nabízí mi jako nejlepšímu kamarádu poté, co jsem mu zaplatil tři piva. Marně. Sebevražedné choutky ještě nemám.
CO ŘÍKÁ LÉKAŘ
Příliš daleko k nim ale, podle vyjádření přednosty Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě Igora Dvořáčka, nemá spousta lidí.
„To, co se teď děje kolem metylalkoholu je výjimečné, v takovém rozsahu jsme nikdy nemuseli podobné látky zkoumat. Z dlouhodobého hlediska máme daleko větší problémy, hlavně v zimních měsících, s otravami etylenglykolem,“ vysvětluje zkušený soudní lékař. Etylenglykol známe pod názvem fridex. „Tím si totiž hlavně bezdomovci vylepšují různá levná vína a podobně. A nejsou to žádní pitomci. Přesně vědí, jak to namíchat, aby se jim nic nestalo. Hlavně v zimních měsících řešíme podobné případy v laboratoři poměrně často,“ dodává.
Zaměstnanci ostravského Ústavu soudního lékařství prožívají v posledních dnech perné chvilky. Veškeré testy na metylalkohol, které si lékaři kvůli svým pacientům vyžádají, totiž procházejí jejich rukama. A není jich málo.
„Zatímco dříve jsme měli průměrně dvě vyšetření s podezřením na požití metylalkoholu za měsíc, od třetího září bylo těchto analýz provedeno více než sto osmdesát,“ přibližuje počet analýz Vladimíra Gebauerová z toxikologické laboratoře ústavu.
Kvůli návalu práce museli v Ústavu soudního lékařství překopat i jednotlivé směny. Zatímco dříve byl vždy jeden toxikolog odpoledne a v noci připravený na telefonu, dnes jsou na pracovišti čtyřiadvacet hodin denně.
„Při hledání metylalkoholu v krvi záleží na tom, jak dlouho po otravě dorazí pacient do nemocnice. Vzorky jeho krve a moči při podezření, že může jít o otravu, putují právě sem. „Rozhodující je, jaká doba uplynula od otravy,“ vysvětluje Igor Dvořáček. „Metylalkohol totiž v těle poměrně rychle metabolizuje. Pokud se tak ještě nestalo, umíme ho s pomocí plynové chromatografie analyzovat do hodiny. Pokud se už ale přeměnil na jiné látky, musíme hledat kyselinu mravenčí, což je poněkud zdlouhavější. Taková analýza trvá několik hodin,“ přibližuje časovou náročnost jednotlivých testů přednosta ústavu.
Kdy se práce toxikologů vrátí do původních kolejí, není zatím jasné. Určující bude, nakolik zabere částečná prohibice nařízená ministerstvem zdravotnictví.
JAK NA ALKOHOL
Zda se vůbec zákaz prodávat pití s obsahem více než dvacet procent alkoholu nějak projeví na zájmu o levný alkohol, ale není vůbec jisté.
„Prohibice tomu nijak nezabrání,“ říká sociolog Jiří Siostrzonek. „Zvláště pak ne u skupin lidí, pro které je pití životním stylem. Ať už kvůli zapomnění, řešení životních problémů, nebo komunitě, v níž se pohybují. A nejde jen o bezdomovce. V televizi jsem viděl reportáž, v níž mladá dívka říkala, jak je vše v háji, že se nesmí prodávat tvrdý alkohol. Že se nemůže bavit. A takových lidí je spousta,“ pokračuje sociolog, podle něhož je na vině i silná kultura pití nejen v Moravskoslezském regionu, ale i ve zbytku republiky.
„Téměř žádná oslava, žádné setkání přátel, se neobejde bez alkoholu, který v naší společnosti plní téměř rituální funkci. Uvolňuje zábrany. A co bylo provedeno v opilosti, to je posléze více tolerováno. I proto si budou lidé dál hledat cesty, jak se k levnému alkoholu dostat,“ dodává Jiří Siostrzonek. A Roman? Pít bude dál. „Však co jiného dělat. Aspoň bude nějaká sranda. Policajti budou sice chvíli dělat bububu, ale pak je to přejde.
A to svinstvo, co se teď dostalo do chlastu, to byla určitě jenom jedna várka, většina toho, co zabavili, určitě bude v pohodě. A dávat prachy eráru? Na to se jim můžu vysrat. Zase budem kupovat tak, aby bylo za co nejmíň peněz co nejvíc muziky,“ dodává.
AUTOR JE REDAKTOR MF DNES
