Lžu a vím to. David Rath se ve vzpomínkové knize snaží popsat svůj politický příběh
Čtrnáctého května byl zatčen jeden z nejvlivnějších politiků v zemi, David Rath. Předcházelo tomu sedmiměsíční vyšetřování, zakončené jeho zatčením se sedmi milióny korun v krabici od vína. Po letech volání po stíhání „velké ryby“ jsou však reakce politiků i veřejnosti překvapivě vlažné. Více světla měly do celé aféry vnést dvě knihy, které se objevují na českém trhu.
Dalo by se říct: dvě knihy, dva světy, dva osudy. První s názvem Spis Rath tvoří odposlechy hlavních aktérů celého příběhu (Rath, Pancová, Kott, Salačová), doplněné komentujícími vstupy novinářky Sabiny Slonkové. Při čtení si člověk připadá jako voyeur, jenž pronikl do nejsoukromějších míst několika osob, které profitují z korupčního systému při zadávání veřejných zakázek. Zpřístupněním těchto věcí měla policie zřejmě potřebu zdůvodnit zatčení tohoto špičkového politika.
Současně cítíte, jak velkým nebezpečím pro osobní svobodu jsou volně přetiskované přepisy odposlechů z domácností a pracoven. Jejich zveřejnění může zničit kohokoli. Ostatně čí chvástavé kuchyňské plky by obstály, poměřovány přísnýma očima veřejnosti? Druhou publikací, která v následujících dnech přijde na knižní trh, jsou vzpomínky samotného Davida Ratha.
Výtah nejpodstatnějších momentů přináší časopis Reflex v mimořádné příloze. Zatímco první text vychází z verze vyšetřovatelů, jsou Rathovy předčasné memoáry diktovány potřebou obhájit svůj dosavadní politický život a popsat tvrdé podmínky vazebního vězeňství v Česku. Jen pro pevné nervy jsou Rathovy úvahy o dětech a rodině.
Motem jeho knihy by mohla být věta: Lžu a vím to, protože bojuji o svůj život. Jinak řečeno, David Rath ví, že když rozsudek bude znít dvanáct let nepodmíněně ve druhé nápravné skupině, může to být jeho lidský konec. Tohle vědomí také ovlivnilo způsob psaní. Není divu, že obsah ani jedné, ani druhé knihy se v ničem nepřekrývá. Nejde tam dokonce najít ani jeden společný moment, kde by si čtenář řekl, že se to mohlo odehrát takto nebo takto. Namísto toho zde máme osudy dvou lidí ze dvou rozdílných planet. Podívejme se raději, jaké politické a morální otázky aféra Rath vyvolává.
ÚPLATEK, NEBO SYSTÉM?
„Vzal David Rath úplatek? Já tvrdím, že nevzal. Když se podíváte do těch materiálů, které máme k dispozici jako torzo spisu, to je několik tisíc stran různých rádoby odposlechů a dalších věcí, tak naopak najdete spoustu vět a slov o tom, že peníze na volby, financování voleb. To tam najdete. A dál to komentovat nebudu,“ tato slova pronesl ve svém prvním projevu v Poslanecké sněmovně David Rath.
Kdo tehdy sledoval jeho vystoupení ze sněmovní galerie, mohl vidět, že tento svůj proslov adresoval nedaleko sedícímu předsedovi sociální demokracie Bohuslavu Sobotkovi. Byl to jediný výrazný signál, který během svého expozé vyslal, takže to automaticky navozuje otázku, jestli neměl být jen poslíčkem stranických penězovodů. Z hlediska trestního práva je to nepodstatná věc, ale pro veřejnost to je podstatné sdělení.
Kdo čekal, že se k tomu ve své nové knize nějak konkrétněji vyjádří, byl zklamán. Tři zmínky o financování ČSSD se nesou zhruba ve stejném duchu. Rath popisuje, jak je na setkání s hejtmany předseda ČSSD Sobotka vyzýval ke zvýšenému přísunu peněz do stranické pokladny, což zpětně potvrdil i moravskoslezský hejtman Palas. Je tu i scéna ze širšího zasedání sociální demokracie, kde jeho věrnou spolupracovnici, Kateřinu Pancovou, žádají někteří delegáti o peníze. Všechno je však popsáno v náznacích a určeno pro několik málo čtenářů.
JE TO TĚŽKÝ
Zcela jiný obraz poskytuje kniha odposlechů Spis Rath. Před čtenářovýma očima vyvstává rozsáhlý úplatkářský svět veřejných zakázek, který je primárně určen pro osobní obohacení a sekundárně pro potřeby volebních kampaní.
A zase: jsou to skutečně všechny odposlechy, nebo je policisté a státní zástupci vybírali s ohledem na určitou verzi případu? Pokud je spis korektní, pak je celý Rathův příběh jen popisem osobního selhání člověka, jenž měl rád peníze, jak to například dokládá přepis jeho komunikace s Kateřinou Pancovou. „Dneska jsem byla na tom Nýdrláči a viděla jsem, jak ty lidi, jak kopou celej den. A procházela jsem ty tři patra. A tam byl mladej kluk a dělal drrrr takovou sbíječkou. Žijem si krásně.“
„Ano, žijem si krásně,“ opáčil David. „Žijem si krásně.“ … „A když jsem viděla ty lidi dneska, celou tu dobu, vždycky když jsme procházeli, tak jsem řekla: Pane Bože, Pane Bože, děkuju. Fakt, fakt, Davy, věř mi.“ Davy věřil: „Ale můžu ti říct, ale je to těžký s těma penězma.“ „Je to strach,“ přitakala. „Je to těžký.“ „… je udržet,“ navázal tam, kde přestal. „To je krásný, furt ti říkám: Podívej se na film Wall Street 2. …
A tam von říká: Peníze jsou jako milenka. Chvilku je neuhlídáš a jsou fuč.“ David Rath pochopitelně není jednorozměrný zlodějíček, ale muž obrovských mocenských ambicí. V rozhovoru pro Reflex před rokem a půl například tvrdil, že by v příští vládě byl rád ministrem financí nebo vnitra, protože tradiční resorty by ho neuspokojovaly. V sociální demokracii přitom patřil ke křídlu kolem předsedy Sobotky, přičemž všichni ostatní hejtmani stáli za místopředsedou Haškem.
Jeho „sponzorská“ role ve finančním posilování pozic Bohuslava Sobotky tak mohla být větší, než si kdokoli dnes myslí. Rath současně jako první otevřeně podporoval prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera. Otázka, nakolik šlo o osobní profit nebo způsob financování strany, proto zůstává otevřená.
Výběr z vězeňské knihy Davida Ratha najdete jako speciální přílohu Reflexu č. 40/2012, který vyšel 4. října.
