V Brně se pije káva "po indicku". Z pojízdného stánku
Už to patří k životu velkých měst. Manažeři a manažerky spěchající po ulicích s velkými plastovými kelímky s kouřící kávou. Cože? Tohle že v Brně neuvidíte? A že tam chybí i ten nejslavnější řetězec, který prodává kafe i horníkům v Ostravě? Je to tak.
Ale znáte to, když nemůže Brňák ke kávě, musí přijet káva za ním. O tom, jak se prodává kafe z pojízdného stánku, jsem si povídala s Igorem Slavíkem. Jeho populární stánek na elektrokole oslavil první rok existence.
Máte pocit, že jste Brňáky naučili pít kávu z kelímku?
To si nemyslím, já si myslím, že kafe z kelímku se v Brně pilo vždycky. Ale je pravda, že tady (tramvajová spojnice na ulici Česká, pozn.red.) jsme hodně na ráně, takže určitě sem chodí lidi. Možná často jen impulzivně, prostě proto, že jdou kolem.
Jak jste se vůbec k tomuto místu dostali? Je hodně atraktivní…
No, stálo nás to spoustu času a povolení. Musí se chodit po úřadech a je k tomu potřeba hromada povolení.
V Brně fungujete rok, váš věhlas je ale díky sociálním sítím doslova celorepublikový. Dnes má snad každá firma účty na Facebooku a Twitteru, ale proč se podle vás zrovna vám podařilo s jedním stánkem vzbudit tak velkou pozornost?
Víceméně to považuji za dílo náhody a štěstí. Mně osobně se Twitter vždycky líbil, i Facebook, ale Twitter mnohem víc. My měli docela štěstí v tom, že se tady loni sešlo spoustu lidí z FITu (Fakulta informačních technologií VUT, pozn.red.), různí informatici, kteří na Twitteru jedou, a tak to prostě šířili dál. Mě samotného to docela překvapilo. Řekl bych, že moc firem nemá na Twitteru 400 followerů, a navíc nejsme na Twitteru ani tak pracovití. Víceméně jen retwítujeme to, co píšou lidi, a na něj dáme něco vlastního. Zájem lidí nás těší. Máme i Foursquare, ale ten tolik nepoužíváme.
Kde jste čerpali inspiraci na pojizdný stánek s kávou?
Já jsem svého času hodně cestoval, v Indii se takhle prodává káva běžně. Naše inspirace ale vycházela jak z východu, tak ze Západu. Ve Spojených Státech fungují už spoustu let takzvané coffee-truck's
A podle jakého vzoru jste vytvořili samotnou konstrukci stánku?
Podobné pojizdné vozíky jezdí v Holandsku, přece jenom je to cyklistická země. Ale pro nás bylo nejdůležitější, že ta takzvaná střeva uvnitř vozíku jsou naše. Než takový vozík můžete poslat do provozu, musí mít ale revizi na elektriku, hygienu a další různá schválení. Není to holt tak, že si to člověk sestaví v garáži a vyjede.
Kolik máte vlastně v současné době kofi-trucků, jak svým pojizdným stánkům říkate?
V současné době jich máme devět. Ale v provozu jeden, což je tady ten na České. Momentálně jednáme o zapojení dalších, dokonce i v jiných městech, ale od původně zamýšlené expanze do Prahy jsme nakonec upustili. Z Brna by se to špatně řídílo.
Nebojíte se větších kavárenských řetězců, například řetězce Starbucks, který se prý chystá otevřít pobočku v Brně?
Starbucks začíná s cenou kávy v místě, kde my končíme. Jsou pro nás obrovský vzor. Vybudovali obrovskou síť, což budí ohromný respekt. To, že někteří lidé nemají rádi jejich kafe, je věc druhá. Vemte si, že je týdně navštíví 5,5 milionu lidí! Takže zpátky k otázce, mně Starbucks nevadí, naopak se ke mně doneslo, že nás monitoruje, což nás těší.
Ke kávě dáváte kartičky s radami, jak by měla správně vypadat. Jak jste k tomu došli?
Se společníkem se jsme se bavili, že bychom lidem chtěli něco předat. Oba dva nepocházíme z gastronomického prostředí, takže sami jsme se věci dozvídali tak nějak po čase. Ptali jsme se lidí, jestli třeba vědí, že capuccino má mít dvoucentimetrovou pěnu a při podávání má být ihned konzumovatelné a nebo že skořice kávě škodí. Lidé to nevěděli, stejně jako předtím my. Chtěli jsme, aby i zákazníci věděli, jak se správně připravuje káva. A to je docela dobrá motivace, ne?
