Z bloku filmové kritičky: věnováno Bondovi. Jamesi Bondovi
Dovolím si být osobní: osobní (nezvykle) je totiž i Skyfall, netrpělivě očekávaná bondovka s pořadovým číslem 23. Její recenzi si šetřím pro „papír“: rozepisovat se na internetu o filmu, v němž Bondův zpomalený biorytmus statečně odolává nárokům hi-tech světa, by mi totiž připadalo jako zrada. Tou by ovšem bylo i to, že bych lidem okamžitě nesdělila, jak je Skyfall skvělý. Řešení? Můj bloček. Poznámky z projekcí si do něj píšu staromódně tužkou a ty k filmu Sama Mendese mi zcela obrousily hrot. Končí výkřikem: „Tohle se bude těžko překonávat.“ Bude.
UPOZORNĚNÍ: NÁSLEDUJÍCÍ TEXT OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY
- znělka kina IMAX: tak prý „earth shattering sound“ ... Proč dobrý film nutně musí znamenat uřvaný? Ohluchneme!
- Podle uší poznáš Bonda. (Povědomá silueta vychází ze tmy a uši z ní roztomile trčí.)
- Klasicky skvělý začátek, zase posunuli hranice — Bond frčí na motorce po ostrých hranách istanbulských střech. Dřív by stačilo, že by po nich běhal, ale jsme ve 21. století, to si zkrátka žádá víc.
- A vida, přece jen ohlédnutí zpátky, do století minulého - Bond na jedoucím vlaku, pěkný hold klasice. "Zrovna přestupuju!" (Bondova reakce na otázku, kde vězí - pronášená při skoku mezi dvěma vagóny, samozřejmě).
- Na vlaku bagr Cat a volkswageny — brouci. Předtím na ulici audi. Stálo by za to spočítat všechny zúčastněné značky.
- Bagr Cat válcuje VW brouky. Moderní věk vítězí. Kam se hrabou Transformers.
- Závratně vysoký viadukt, výstřel a věta "Ztratili jsme agenta." Úvodní titulky s podmanivou hrou krvavých skvrn v temné vodě — učebnicový Mendes, vizuální orgasmus.
- Hrobeček s nápisem Bond - tak to je tedy odvážný krok, pohřbít Bonda a ještě hned na začátku filmu. Začíná se mi to líbit.
- M pro změnu posílají do důchodu. „Příprava k odchodu na odpočinek“ tomu říkají. Čím dál líp, tohle je mendesovská vzpoura!
- Protivník se hlásí: lebka v retro designu na hypermoderním displeji počítače. Máme tu první popkulturní odkaz, Fincher by měl radost.
- Sex v Karibiku — to byla ale rychlost!!!
- Bond pije heinekena. Z flašky. A upřímně, proč ne, martini se k drsňáckému Craigovi nehodí. Jen bychom mu měli doporučit změnit značku, Plzeň by mu slušela víc.
- Bond přešel na panáky, klopí je do sebe se škorpionem před očima. To vypadá na bournovského ztracence!
- Teroristický útok v srdci Londýna, máme tu nový typ nepřítele. Bonde, vítej v 21. století.
- Setkání M a B jako setkání dvou vyděděnců. On ochlasta, ona skorodůchodkyně neboli od superhrdinů zpět k lidem. Jak úlevné.
- 007 podstupuje psychiatrické vyšetření a je to samozřejmě sranda. „Říkejte mi, co vás napadne jako první u následujících slov: Agent? — Provokatér. Žena? — Provokatérka. M? — Mrcha. (v originále výstižnější "bitch")
- Starý dobrý bondovský humor, takové ty drobné pichlavé větičky pronášené jakoby mimoděk, funguje dokonale. Opravdu chytře napsané dialogy! (Scéna M a 007 o „výzdobě její kanceláře“.)
- Bond dostává emocionální nakládačku. Nový šéf: "Tohle je hra pro mladíky, 007, uvědomujete si to?"
- National Portrait Gallery, malba lodi v rozbouřeném moři a další útok na Bondovo ego: "Jak melancholické - stará válečná loď putuje do šrotu. Tok času je neúprosný,že?" praví se mladík s potterovským kukučem směrem k Jamesovi. Mimochodem je to Q. Slovy Bonda: "To si ze mě děláte srandu!"
- Šanghaj: nový svět získává převahu. Prolnutí orchestru a elektroniky (bravo!). Sklo, ocel, famózní hra odlesků a barev, na jejímž pozadí se odehrává klasická hra na kočku a myš. Aneb jak vynalézavě se dá natočit scéna "čekám, až budu moct vystřelit". Jen musíte mít talent a obrazotvornost jako Mendes. A kameramana Rogera Deakinse.
- Kontrast pulsující Asie a starosvětské atmosféry deštivého Londýna budují ti dva bravurně. Nové versus staré - ten motiv se důmyslně prolíná celým filmem a všemi jeho složkami.
- Bond girl je na scéně: jako by vystoupila z obrazu Modiglianiho, který v Šanghaji doprovází. Ženské tvary, olejomalba, to je ten starý svět. Nový ho obklopuje a má navrch.
- Macao představuje opačný pól - stačí pohled na břitvu, kterou se holí Bond ("Starého psa novým kouskům nenaučíš"). Čas tu plyně pomalu, leguáni v bojové aréně se taky pohybují pomalu. Kouří se tu. A Bond pije martini. Jsme zase doma, u Bondů.
- Odbarvený Bardem jako zloduch Raoul Silva: výkon na Oscara!!! Výrazem dorovnává Ledgerova Jokera, teď už Skyfall patří jenom jemu.
- Bond: „Nejnovější věcička z MI6: říkají tomu rádio.“ Craigovi nesmírně svědčí tenhle typ úsečného humoru, hraje si se slůvky, dobře pointuje. Má kýžený bondovský šmrnc, ale zároveň do role vnáší i svou neuhlazenost a brutalitu, kterými bondovský mýtus posunuje. Jestli Craiga pochybovači nepřijmou ani po tomhle filmu, tak už asi nikdy.
- Bardem ve skleněné kleci: Hannibal bledne závistí, perfektní scéna.
- Poklona Mendesovi: je fascinující sledovat, jak kombinuje moderní a tradiční složku filmu. Jsou to nuance, nepostřehnutelné detaily, ale přestože se je neustále snaží vybalancovat, cítíme, že nestranný rozhodně není. Když tápající James najde správnou cestu o půl vteřiny dřív než nejmodernější typ GPS, máme škodolibou radost.
- Honička v londýnském metru — otřásá se podlaha kina. Znělka IMAX měla pravdu. Mimochodem - u tohohle filmu má IMAXový zážitek místo.
- Ten film je pocta Bondovi, ale taky pocta jedné z největších britských hereček: Judi Denchová jako M recituje před tribunálem báseň na svou obhajobu. Nádherné gesto.
- Když jsme u poct — tohle je i jasná poklona kinematografii. Nejen že obsahuje desítky odkazů a citací, ale hlavně je to krásně natočený film. Mendes má oko, talent a styl, co chtít víc.
- Absolutní vrchol: 007 a M jedou do Skotska. Naleštěný Aston Martin si to sviští vstříc své nesmrtelné minulosti a je to jako milostná árie, dlouho odkládané rande dvou ikon. Chce se mi tleskat. (Btw.: Bondovo ikonické auto drncá a je totálně nepohodlné!!!)
- Schyluje se k ultimátní bitvě. Jen pustina, nůž a brokovnice. M má válenky (!). Atmosféra houstne, mlha padá, chybí už jen pes baskervillský. Anebo harmonikář z Tenkrát na Západě? Mendes je mistr citací. A taky mistr atmosféry. Smekám.
- Bondgirl možná Bond nechal zabít příliš snadno (chlapi mu to určitě neodpustí), ale svou M(atku) brání do poslední kapky krve. Rytíř Bond. Mušketýr Bond. A nejkrásnější bond girl se jmenuje M!
- Konec trochu zpomalil, ale nevadí, už mě mají v hrsti.
- Je obdivuhodné, jak Mendes slouží látce. Skyfall není ani exhibice, ani šimrání autorského ega. Je to vzpoura i pocta, poklona tradici i revoluce. Mendes je tu v prvé řadě pro Brity a Bonda, ale nezapomíná být svůj. Staré se spojuje s novým a výsledkem je James Bond 21. století. A nádhernej biják. Uáááá!
- Bondovka číso 23 má v podstatě jen jednu chybu: že po ní přijde číslo 24. Tohle se bude těžko překonávat.
Recenzi Terezy Spáčilové na novou bondovku Skyfall najdete ve čtvrtek 1. listopadu v tištěném Reflexu.
